Vlak

║Rozpočet $6,7milióna║Tržby USA $6,800,000║Tržby Celosvetovo $12,800,000║ Prvá polovica filmu bola taký ľahší rozbeh, aj som už mal troška obavy že dej sa skoro nikam za celý čas neposunie ale potom ako vlak mal čo najrýchlejšie smerovať za hranice Nemecka dej nabral na obrátkach a ponúkol veľkú dobrodružnú drámu o záchrane umeleckých skvostov Francúzska. Burt Lancaster(na strane Francúzska) a Paul Scofield(na strane Nemecka) tam spravili miestami pekné dusno, nechýba tam samozrejme slušná dávka napätia, akcie a nápaditosti. /80%/ (23.04.2010)

Žádná idylka v podobě romanticky pískajícího vláčku, který si to vesele supí skrze oku lahodící francouzskou krajinu, ale realita ohlušujících kovových monster dštících páru a olej na sklonku okupace. V zásadě ten vůbec nejlepší i nejnapínavější způsob jak vzdát hold památce francouzských drážních odbojářů. Až na jeden detail. Postavu ztvárněnou Paulem Scofieldem. Tak prvoplánově záporný charakter tu působí jako pěst na oko. Chybělo snad už jen, aby mučil zajatce a přitom se smál hurónským šíleným smíchem. Resp. všichni jsou "šedivé" charaktery, pouze on je plakátově černobílý, byť s dobře zvládnutou motivací. Do naivněji podaného filmu by rozhodně sedl, ovšem tady akorát narušuje onu auru uvěřitelnosti. (15.01.2010)

Kdo je lepší - muž, který dokáže ocenit umělecká díla, ale nechá zastřelit hromadu lidí jen tak? Nebo chlápek, kterému je umění ukradené, ale má rád lidi, a to umění dejme tomu bere jako národní dědictví? Tuto základní myšlenku podporuje dokonalá režie a výprava - tohle natočit muselo dát vážně fušku. Scéna průjezdu vlaku z bombardované stanice je skutečně nejen filmařskou lahůdkou. A ta práce se zvukem! Kde slyšíme každé zachvění válců, kotle, pístů, tepot kol na kolejnici. Jen mi trochu vadili někteří herci. Třeba Papá mi přišel poněkud chladně zahraný, jako by sám nevěděl, co je právě jeho rolí, toho svérázného tvrdohlavce, kterým měl být, jsem mu nevěřil. Potěšilo mě, že Burt Lancaster se naučil hodně věcí pro tento film - třeba sám odlít kus olověné části vlaku, a že není jednoznačně heroickou postavou. Sám má pochyby, sám neví, co dělat, když je zraněn, zhroutí se. Tam, kde by současní filmaři použili pětiminutovou explicitní sexuální scénu, tady stačí střih a položení hlavy na rameno. Sem tam mi ve filmu něco skřípalo, přišel mi emočně zpočátku chladnější, ale o to větší pochopení se dostaví na konci. Lidi, kteří dokáží ocenit obrazy, ale ne lidský život, jsou akorát zmetci. (26.09.2012)

Je zaujímavé, že pri väčšine týchto starších filmov mi prekáža ich zdĺhavosť. A už si ani nepamätám, či čas v tých časoch bežal pomalšie. Film bol celkom zaujímavý, takmer uveriteľný a takmer bez negatívnych atribútov amerických vojnových filmov. Okrem toho bol veľmi realisticky nakrútený. Pikantné na ňom bolo, že hodnote kradnutých obrazov rozumela iba okrádaná riaditeľka múzea a zahraničný uniformovaný zlodej. Ostatní, ktorí zmarili krádež obrazov, za čo im Nemci zmarili život, nemali žiadnu alebo iba veľmi hmlistú predstavu o "nevyčísliteľnej hodnote obrazov". Paradoxné je, že keď sa Giacomettiho pýtali, či by z horiaceho domu zachránil mačku alebo vzácny obraz, jednoznačne povedal, že mačku. (09.10.2009)

Frankenheimer měl zatraceně velký koule. Zdvojnásobení rozpočtu, žádné triky a klíčová eye candy scéna na jeden jediný pokus. Atraktivní motiv záchrany francouzského národního dědictví není ani zbytečně vystaven do popředí, ani natolik upozaděn, abyste na něj v půlce filmu pod smrští explozí a nadupaných honiček zapomněli. Škoda, že pro dnešního diváka ty odbojářské eskapády se záměnou lokalit a uvědomělá kurátorka se zálibou ve zbytečném, čti pochopitelném, moralizování znamenají spíše přibrzdění dobře namazaného stroje, než emoční uspokojení ze spolupráce a prohlednutí francouzských hrdinů. Ubíhající minuty konce okupace, černý kafe, cigára, kolomaz a uvědomělý pohled Burta Lancastera. Škoda té závěrečné konfrontace hodnot umění x lidský život, u které se tlačí na pilu více, než by bylo zdrávo. (16.02.2009)