Muž se zaječíma ušima

Od Šulíka jsem naposledy viděl Zahradu. Nevím proč, ale od tohohle jsem čekal komedii u níž se budu smát. První polovina filmu byla podivná, až jsem u toho párkrát musel zakroutit hlavou. Na konci pak divák prožívá stejné pocity jako u Zahrady. Něco mu bylo nádherně sděleno, ale musí si to najít sám. Je to jako rébus v únikové hře, po jehož vyluštění získá poslední klíč ke dveřím na svobodu. Šulík zestárl a my s ním. Do Zahrady chtě nechtě přišel podzim. Není to ještě ten úplně sychravý po němž přichází jen chlad a nicota zimy se smrtí. Je to jeho počátek, kdy se listí barví do nádherných tónů a slunce vrhajíc dlouhé stíny je ještě vysoko na obloze... Je to jakýsi úplný vrchol před jasně ohraničeným sestupem a následným pádem k nenávratnu. Člověk si to v tomto čase ještě jasně uvědomuje, jeho tělo jej ještě víceméně poslouchá a mozek funguje na 101%. Je těžké ho něčím oblbnout, má za sebou šedesát let životních zkušeností, pádů i úspěchů. Ten odstup mu umožňuje udělat podrobnou revizi a nalýzu toho co bylo a co se dá ještě stihnout.  Jsem si jist, že ten muž jasně slyšící svět kolem sebe byl sám pan Martin Šulík, naprosto geniálně zahraný mnou oblíbeným Miroslavem Krobotem. Sympaťáka Josefa podal suprově. Jestli mohu něco doporučit, tak nechte zmatek v hlavě po dokoukání filmu usadit. Zprvu je těch zdánlivě podivně podaných sdělení krapet více, nicméně když se to vše co vám víří hlavou usadí, zjistíte, že vám byla v tomto poetickém podobenství podána naprosto suprovým způsobem výpověď staršího muže o jeho životě. Super byla i kamera a hudba. Dávám za 4 audio nahrávky. * * * * (31.12.2022)

Zvláštny film. Vtipný, ale dosť svojským spôsobom. Podnetný, ale na tak veľa strán, až sa stáva zmäteným. S postavami, ktoré majú tak veľa chýb, že na dobré vlastnosti ani nezostáva priestor, no ktoré som si napriek tomu obľúbil. _____ Pozorujem určitý trend - keď v Česko-Slovenskom priestore "zvláštny film" vznikne, nadáva sa, že je príliš zvláštny a uletený. Pri všetkých tých vzťahových drámo-komédiach, ktoré u nás vznikajú medzitým a fungujú ako akási vata, sa zase nadáva, že sú ako cez kopírák. Mohlo by byť prínosnejšie pri filmoch menej hodnotiť to, či náhodou nevznikli v Česku alebo na Slovensku, či sme ich náhodou neplatili "my" z daní, a viac hodnotiť samotný film. Inými slovami by ma naozaj zaujímali hodnotenia Muža so zajačími ušami, ak by vznikol v zahraničí. _____ (Kino Lumière, film #1079, komentár #9) (14.07.2021)

Najskôr som sa snažil všetko vo filme pochopiť. Potom som od toho upustil a snažil som sa film aspoň vydržať. Nebolo to jednoduché, ale druhá úloha sa mi podarila (na druhý pokus). No veľa pozitívneho napísať nedokážem, v podstate len to, ako tuším, že ide o veľmi intímnu spoveď autora a tak je pre bežného diváka, ktorý sa neorientuje v jeho mysli, film ťažkou náložou. (22.10.2022)

Tento film (případně Prušinovského Chyby) měl pobrat České lvy. Bohužel, dala se přednost mainstreamovému spektáklu bez přidané hodnoty (Zátopek), který je celý postaven jen na jednom hereckém výkonu. Když jsem byl v říjnu loňského roku na setkání s Miroslavem Krobotem, Zaječí uši jen letmo zmínil a poznamenal, že "všechny ceny a Oscary by dal Chybám". Správný úsudek, ale zbytečná skromnost. (14.03.2022)

Cynismem nasáklé poetické dílo plné fantazie je na míru ušité právě Krobotvi, který je zde opět skvělý. Výborně mu sekunduje v této poloze celkem nezvyklý Kaiser, i když Setkání v červenci také balancovalo mezi sarkasmem a poetikou. Slovenský Gondry Šulík opájí diváka fantaskními výjevy, za nimiž skrývá klaunsky smutný příběh s veselou tváří o bilancování života. A já se nemohu ubránit dojmu, že v té lehkosti vyprávění, v její hravosti, černohumornosti i laskavosti cítím silný závan z Radošiny, jen tohle divadlo vážně nebylo naivní. (10.06.2023)