Režie:
Věra Plívová-ŠimkováKamera:
Antonín HolubHudba:
Petr HapkaHrají:
Lenka Vlasáková, Alena Knotková, Zuzana Stivínová, Libuše Geprtová, Miriam Chytilová, Magdalena Reifová, Martin Dejdar, Ivana Chýlková, Zdeněk Žák (více)Obsahy(1)
Na prstech jedné ruky lze spočítat české režiséry hraných filmů, kteří se po celý život programově věnovali tvorbě pro nejmladší diváky a zároveň šířili dobré jméno českého dětského filmu po celém světě. Řadu let k této skupině nadšenců nadaných zaujetím pro svět dětí, fantazií, humorem a dobrými nervy patří Věra Šimková-Plívová. Její filmy jako Páni kluci, Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Krakonoš a lyžníci, Jak se točí Rozmarýny a řada dalších jsou notoricky známé dětem i jejich rodičům z častého uvádění v televizi i v kinech. Jedinou "nedětskou" výjimkou mezi nimi je film Houpačka natočený na přelomu let 1989/90, který v překotné porevoluční době neprávem zapadl. Pro hlavní roli studentky, která dá neuváženě k adopci své právě narozené dítě, objevila režisérka tehdy sedmnáctiletou Lenku Vlasákovou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
A jak jsem se měl soustředit na děj, když to skákalo z jedný scény do druhý. Tady asi někdo hodně bumbal. Tohle nebylo sledování filmu, to byly skokanský závody. A ty holky tam ? To taky byl slušnej zážitek. Z kterýho kravína asi přišli ? ()
Film je sestříhanej dost zmatečně, takže ze začátku jsem se v tom vůbec neorientoval a nechápal různý skoky v čase. Postupně se to teda začne vysvětlovat, o co tam vlastně jde, a někde od půlky už to celkem dává smysl, ale ten příběh je celkově vyprávěnej strašně kostrbatě. Holka si tak trochu zkomplikuje život, pak jde pracovat do textilní továrny a tam ji začne balit nějakej legrační aviatik. Nakonec se rozhodne k poněkud zoufalýmu činu, ale nekončí to vlastně nijak. Z dnešního pohledu je asi zajímavý vidět, jak náš průmysl tenkrát měli zachraňovat pracovníci ze spřátelené Kuby, který tam mistr Pavel Nový pohání se slovy "trabajar, trabajar!". Ostatně třeba na Mladoboleslavsku a Jičínsku člověk potkává potomky těchto gastarbeiterů dodnes. Začínající Lenka Vlasáková asi víc zaujme tim, že ukáže kozy, než tim jak hraje. Nejvíc ze všeho mě tak zaujala asi půlminutová role Romana Skamene, kterej se tam rve někde na zábavě. Jinak se jedná o takovej ten typickej případ filmu, kterej vzniknul v dobách sametový revoluce. Evidentně se natáčelo ještě před listopadem 1989, jenže než se z toho sestříhal finální produkt, tak už si doba žádala něco úplně jinýho. Nenadchne, neurazí, pár scén je dobrejch, ale asi nic, co by člověk musel vidět znovu. 50% ()
Zajímavý film na závažné téma, který však strhává výkon tehdy mlaďoučké Vlasákové. Ta ve filmu kuňká a svým herectvím mne nepřesvědčila. Hraje zde matku, která poté co se vzdá svého dítěte po narození, jej posléze začne chtít zpět. Bohužel to už je adoptováno jinou rodinou, která jej přijala je za své. Vlasáková se tak několikrát za ním vypraví až do jeho nového domova, čímž dojde k několika nepříjemným konfrontacím. Nakonec se rozhodne dítě ukrást... Jedná se o velmi smutný film poukazující na určitou nedospělost hlavní hrdinky, ale také na ne zcela funkční rodinu a řekněme si to rocnou i psychologickou podporu tehdejších lékařů. Věřím, že dnes by taková dívka měla podporu mnohem větší a k ponechání dítěte by byla tlačena i lékaři obžvláště když se dobře ví, jak může mít žena v rámci těhotenství a porodu rozházené hormony... * * ()
Paní Plívová-Šimková opět dokazuje své kvality, alespoň mně. Režisérka, která zasvětila svojí filmařskou práci hraným filmům pro děti a mládež, zde nastiňuje nelehké téma předčasného nechtěného těhotenství u dospívající dívky. Rozhodně o třídu dramatičtější nádech než u většiny jejich filmů, každopádně pro milovníka československé kinematografie opět dostatečně kvalitní podívaná. ()
takovej silnej námět a takhle nablble a nudně zpracovanej.... Na mistryni dětských filmů V P-Š celkem zklamání. ()
Trochu zmatený začátek filmu pomalu začíná v půlce filmu dávat smysl. Asi je to tím, že ta holka byla sama dítě, zmatená, zaskočená a vlastně nevěděla, co chce. A jak už to bývá, když to člověk zjistí, bývá už pozdě. Film na pomezí dětského žánru a dospělého dramatu se neustále pohupuje mezi oběma žánry, ato je nejspíš důvod, proč je nedoceněný. On to totiž není dětský film, ale jako drama to u dospělého diváka prostě nemůže obstát. Postrádám silnější dějovou linku, prokreslenější charakteristiku osob a nemusela by tam zamyšlená intoška, co místo maturity pracuje v továrně na pleny (?). Sólo pro Lenku Vlasákovou, která mě o svých pocitech nepřesvědčila. ()
Nádherně natočený film. Prolínání vzpomínek a přítomnosti. Spousta lítosti a smutku. Příběh, který rozhodně vezme za srdce. Mimo mladičké Lenky Vlasákové se mi moc líbila Zuzana Stivínová :-)) Asi jedna z prvních rolí :-) ()
Uz to nie su normalizacne kvality ako Pani Kluci alebo Krakonos a Lyznici. Plivova- Simkova ma jak tak pozeram tiez nevyrovnanu filmografiu - ma na konte aj planoby a nic moc filmy. Totot je skor taky sedivy sivy priemer . 54 % ()
Ani náznak uvěřitelnosti, postsynchrony naprostá tragédie... Odhalené půvaby Vlasákové film nezachránily... ()
Podíval jsem se jen na režisérku a nikoliv na žánr filmu a byl jsem zaskočen. :-) Mnohokrát opakovaný příběh mě ovšem v tomto podání docela zaujal a překvapil. Myslím, že neznámost tohoto snímku má důvod právě v nepříjemnosti tématu a také v době vzniku. Je to škoda, jde o citlivě natočený snímek s mnoha zajímavými hereckými výkony. ()
Houpačka, aneb naivita ženy na sto způsobů. Na filmu mě zaujaly snad jen kozy osmnáctileté Lenky Vlasákové, které nadbíhá Tomáš Karger s vizáží Aladina. ()
Ne že neprávem, toto je právem zapomenutý film - konvenční agitka proti potratům aneb cesta maturantky k odpovědnému mateřství. Jedinou hodnotou je první filmová role Lenky Vlasákové. ()
Tvorbu paní Plívové Šimkové vlastně neznám (s výjimkou úžasného snímku "Páni kluci"), a tak jsem to chtěl trochu napravit. Byl jsem hodně překvapen, protože poněkud náročný a "zmatečný" způsob vyprávění jsem vůbec nečekal. Klidně bych věřil, že film režíroval třeba Jaromil Jireš nebo někdo podobný. Mladá Lenka Vlasáková tu dokonce ukáže svá prsa v celé jejich kráse, ale přece jen nemohu hodnotit výše, neboť jsem se ve snímku přece jen trochu ztrácel a třeba na toho Jireše paní režisérce přece jen něco chybí. ()
Námět to nemusel být špatný, zato to zpracování... Tak kostrbatě a neuměle zfilmované, že to od jinak renomované režisérky dětských filmů až udivuje. ()
Mohl by to být dobrý film, nebát neustálých flashbacků, což z děje dělalo zpočátku dost guláš. Já na psychologické studie moc nejsem, a proto hodnotím ve spodní části žebříčku. ()
Jako náctiletý přicházím domů ze školy, pouštím tv a začíná nějaký film. Neznám jméno, děj nic.... Po pár minutách vidím tělocvičnu našeho gymnázia, poté učebnu fyziku, hlavní hrdinka sedí na mém místě... film dokoukám. Po 20 letech si vzpomenu na film, co se natáčel u nás na gymplu, vidím to jako dnes..... ale jak se jen jmenoval.... Zadávám do googlu různá hesla, ale marné hledání... byl to nějaký underground nebo se mi to jen zdálo....? Až dnes jsem na "filmových místech" objevil, že to je Houpačka... a sláva - je na Youtube - hned si ho večer pouštím. A musím podotknout, že to je na 100% "můj film". Nejen, že se natáčel z valné většiny v mém kraji, dokonce v mém městě a dokonce mé škole, ale místy až kachyňovské ztvárnění (které zbožňuju), neopakovatelná atmosféra doby a místa a ke konci gradující drásající doják staví tento film do mého pomyslného filmového nebe. Nostalgie jako prase.... PS: Jo a o hudbu se postaral mistr Hapka? - geniální!!! ()
Smutný, hořkosladký příběh o náctliletém dítěti...Zajímavé zpracování po stránce režie, na počátku nepochopitelné prolínání dějů a scén jsem si postupem času zvykl a vlastně mi to přišlo docela geniální. Režisérka vás hodí do děje a je na vás, jestli to pochopíte.... žádné vysvětlování či okecavání. Moc se mi líbilo prolínání vzpomínek z minulosti do budoucnosti, střih vzpomínka. Surová atmosféra přelomu 80/90.let ještě víc dokresluje ponurost celého příběhu... ()
Neprávem zapomenutý film! Je znát, že snímek natočila velmi zkušená režisérka, která si uměla vybrat štáb a pracovat s herci, líbí se mi záběry do krajiny, na Jičín, škoda jen že jich nebylo víc. Lenka Vlasáková tehdy byla moc hezká jak ve tváři tak po těle a její první role je velmi chvályhodná. Ty tři spolubydlící byly na pěst, kapela hrající na zábavě kde se to popralo, mno, tehdy se tak hrálo, tvrdá kytara, saxík, flétna, afektovaný "zpěv", neříkám že jsem zastánce Pokakáčů a Ztracených existencí ale tohle byla vážně zvláštní doba co se hudby týče. A ten příběh? Inu, potvrzuje se jen to jak to v životě bývá, osudy a úděly se dědí... Studentka pár měsíců před maturitou zjišťuje že je těhotná s milovaným přítelem, který mezitím odjel do Švédska, nejprve prý na tři týdny... Děvče neví co má dělat, dokonce se pokusí o sebevraždu. Po porodu se v jejím životě objevuje nový mládenec, je jím... Vlasta Redl. ()
V pražských kinech se promítal od 29.11.1990 (Lucerna) ()
Přestože snímek disponuje celou řadou nesporných kvalit (kamera, casting, ne úplně triviální narace) a místy se vyznačuje až kachyňovským feelingem, nedá se zakrýt, že jde o skrz naskrz tendenční počin, jehož myšlenkový obsah je obrazem televizního zpravodajství za časů normalizace: Neplánované početí je špatné, popíjení po práci je špatné, pauzírování v práci je špatné (v české kinematografii myslím poměrně ojedinělou kuriozitu představuje tematizace pracovního nasazení praktikantů z Kuby, dnešní publikum z tohoto prvku asi bude lehce dezorientované :), vysokoškolské studium není vyloženě špatné, ale důležitější je samozřejmě práce v továrně. A emigrace? Emigrace je ze všeho nejhorší a každý, kdo se jí dopustí, musí být zákonitě hajzl. V tomto světle vnímám i ony odhalené scény Lenky Vlasákové spíš jako vějičku pro tehdejší mládež, aby přišla do kina a mohlo se jí dostat správné ideologické nalejvárny. Je škoda, že se po revoluci nepodařilo film od ideologické nálože trochu oprostit, na druhou stranu by to vůbec nebylo snadné, jelikož je na prorežimní agitce přímo postaven. Muselo by se to tedy pojmout značně experimentálně (doba ovšem byla pro takové experimenty relativně příhodná). ()