A Certain Kind of Silence
Režie:
Michal HogenauerKamera:
Gregg TelussaHudba:
Filip MíšekHrají:
Eliška Křenková, Jacob Jutte, Monic Hendrickx, Roeland Fernhout, Sigrid ten Napel, Elisa Beuger, Genio de Groot, Andris Keišs, Matthijs Ijgosse, Jiří Rendl (více)Obsahy(1)
Mia začíná pracovat v zahraničí jako au-pair pro rodinu z vyšší vrstvy. Musí se starat nejen o honosný dům ve vilové čtvrti, ale především o desetiletého Sebastiana. Již první setkání však naznačí, že od ní bude očekáváno mnohem více. Postupně se ukazuje, že nová rodina vyznává řadu striktních pravidel včetně radikálního přístupu k výchově chlapce. Porušení nastoleného pořádku znamená potupnou cestu zpět domů. Mia nechce zklamat jejich důvěru, přijít o nově navázaný vztah se Sebastianem, ani se předčasně vracet. Skrze systematickou manipulaci však začne popírat své dřívější hodnoty. Podaří se dospívající dívce vymanit z náruče fanatické komunity, navíc daleko od domova a svých běžných starostí? Celovečerní debut režiséra Michala Hogenauera vznikl mimo Českou republiku, byl natočen se zahraničním štábem a s mezinárodním hereckým obsazením. Zároveň je také prvním filmem představujícím Elišku Křenkovou v hlavní roli. (Aerofilms)
(více)Recenze (103)
Že jsou divní třeba Rakušani, se ví už dávno. S oblibou zavírají nezletilé dívky (nejlépe vlastní dcery) v temných sklepeních, kde je pak po léta perverzně zneužívají. To Holanďani jsou poněkud distingovanější - ku spokojenosti jim postačí najmout si domácí služku, tzv. au pairku, nejlépe bezprizorní tulačku z nějaké divoké východní země, a naučit jí, jak správně rákoskou vymrskávat na holou jejich dítě. A vlastně to dítě ani nemusí být jejich. Co se zprvu jevilo jako tzv. film "na motivy skutečných událostí", změní se postupně v bizarní orwellovskou fantasy o zjevných mimozemšťanech maskovaných do lidské podoby, aby se pak ovšem divákovi v závěru se vší vážností tvrdilo, že šlo po celou dobu opravdu o film "na motivy skutečných událostí". No, ačkoliv nejsem do příslušných událostí nijak hlouběji zasvěcen, tak podle dostupných informací soudím, že film má se skutečnými událostmi společného asi tolik, jako třeba urban legends nebo bulvární (a vlastně i to "oficiální") zpravodajství s realitou. Ale pitomci zkoumat fakta ani hledat objektivní pravdu nepotřebují a vystačí si spokojeně s tou "pravdou", která je vytvářena ve většinových masmédiích, vhodně upravena a řádně předžvýkána. ()
Říkám si, že se nechala zmanipulovat docela snadno... Jinak nevím, co dodat. Snad jen - *Trochu mě to rozhodilo.* ()
Shodou okolností jsem v poslední době viděl dva velmi podobné filmy. Tím prvním je 1BR, který je ale ryze americký, do hororu fušující a v určitých ohledech tudíž i přehnaný. Tím druhým jsou Tiché doteky v koprodukci tří evropských zemí, mezi nimiž překvapivě nechybí Česká republika. Oproti 1BR jsou Tiché doteky daleko realističtější, komornější, méně prvoplánově thrillerové. Na druhou stranu svou neurčitou atmosférou a plíživým strachem z něčeho neznámého umí zabrnkat na tu správnou notu. A právě ta atmosféra něčeho neurčitého, divného a dost možná i zvráceného je hlavním tahounem celého filmu. Eliška Křenková jako vždy super. S hereckým projevem je všechno v nejlepším pořádku. Co se mi nelíbilo a je to i důvod, proč nedávám plné hodnocení, je to, že jsem ji z psychologického hlediska ten přerod nevěřil tím, jak rychlý, zkratkovitý a celkově nedovysvětlený byl. Nebo že by to snad byl záměr? Vizuálně je to ovšem paráda. Chlad a odtažitost je cítit z každého záběru, z každého zvuku a skvěle to vygraduje finální one-shot scénou. Parádní debut a a výborná filmařina. Podobných koprodukcí bych rád viděl v budoucnu víc. ()
Žádné velké nadšení, no na druhou stranu ani zklamání, proběhlo to tak nějak tiše... Chápu záměr tvůrců, na co upozorňují a před čím varují, to kvituji. Nicméně zvolená forma pro mě nebyla trefou do černého a bohužel ani půvab Elišky Křenkové mě nepřesvědčil... Jeden zoufalý pláč v telefonní budce řízné drama holt neudělá... ()
Nevím jak s tím mám naložit. Nějak mě to nedošlo. Ten rozflákaný PC, oplodňovací scéna, osobní kontrola...Jako náhodně poskládané fotky...Bez ladu a skladu. Že je ta rodina máklá bylo jasné okamžitě, ale ta holka zpočátku reagovala normálně a najednou patřila do klubu máklejch. Titulky na konci sice řeknou co již víte...bylá máklá rodina a byla máklá i ta holka...Nevím, život je někdy na hlavu, a tak i ten film je na hlavu.Eliška typově naprosto ok, ona si s tím svým vykuleným výrazem naivní a lehce ovlivnitelné slečny vystačí celou kariéru .Hrát rozhodně, pokud je typově zvolená umí, je světlým bodem toho filmu. Ten film je pro mě však nezajímavý ..Nevím, jestli je Evropský, jestli je klubový, nebo jen blbost... ()
O co vlastně jde? 1) Komentář je jeden celý spoiler. Nevěděl jsem, o co ve filmu jde. Myslel jsem si nejdříve, že sleduji nějakou scifi o sektě vesmířanů. Nebo nějaký perverzní orgiastický kult. Že by šlo o náboženskou společnost mě vůbec nenapadlo._____ 2) A ono jo. Twelve Tribes jsou křesťané, mezinárodní konfederace se zhruba 3 000 členy, založená v roce 1972 v Tennessee v USA. Podobně jako Amišové se zaměřuje na ekologické hospodaření. Děti vychovávají doma (v USA i ve vlastních školách)._____ 3) A teď přijde to zajímavě. Poté, co německá policie sektě odebrala asi 40 dětí za používání fyzických trestů (zejména výprask bambusovou rákoskou), část členů se přesunula do Česka na statek Uchované semínko v Mšeckých Žehrovicích. Podrobněji o nich zde._____ 4) Věc má ovšem ještě jeden aspekt. Po celou dobu nasvědčuje faktu, že jde o něco jako Dvanáct kmenů, jen trestání dětí a stravování v kavárně. Mechanické naroubování dokumentu na závěr filmu s informací, že toto jsou ti, o nichž je film natočen, je nefair vůči Dvanácti kmenům i vůči divákům._____ 5) 35letý režisér a scénárista Michal Hogenauer má bezpochyby před sebou zajímavou budoucnost._____ 6) Výstižný koment: Vitex (bez hodnocení), Psice****. ()
Příběh o dívce, která se rozhodla pracovat v zahraničí, ale její zaměstnavatelé se nechovají tak úplně normálně. Ta úmyslná sterilita a odosobněnost objevující se v celém filmu mě na jednu stranu fascinovala a na druhou otravovala. Víte, že se v novém domově hlavní hrdinky děje něco zlého, ale nejste schopni to přesně pojmenovat (k tomu slouží až titulkový dovětek v samotném závěru). Na české poměry hodně specifický snímek, nelze mu upřít kvality, ale znovu ho asi vidět nepotřebuji. ()
Sektářství mi problémy nedělá, výchova dětí ovšem ano. Výchova je to samozřejmě vzájemná. Vychovatelka (Eliška Křensková) se učí od vychovávaného, a dá se říct, že se učí dobře. A co se týče výchovných metod, ty mě také nepřekvapí; za život jsem jich viděl nesčetně a některé i pocítil. Dítě pro svůj rozvoj potřebuje rodiče a vychovatele (ať už je to au-pair, (soukromý) učitel, či kluci z ulice). Zde byl problém ten, že Sebastian měl několik vychovatelů a žádného rodiče. Jinak: film byl natočen striktně dobově, precizně, snad jen příliš studeně. O sektě uvedeného jména a uvedenými záměry nic nevím, ani po ní nebudu pátrat. ()
Sektářsky depresivní rodina žijící ve sterilním prostředí si nechá hlídat desetiletého syna,který je díky nastaveným,těžko přijatelným pravidlům uzavřen do vlastního světa a má problémy navázat s někým bližší,byť jen kamarádský vztah.Chudák Mia(Eliška Křenková),která se rozhodla přivydělat si a vzala práci au-pair v takové rodině.Na přání jeho matky začala také kromě hlídání malého Sebastiana pod dohledem trestat rákoskou jako by jí zaučil sám Igor Hnízdo z Obecné školy.Snížila se tím na nejnižší hranici lidskosti,ale né tím,že používala fyzický trest pro dítě,ale tím,že postupně přijímala pravidla rodiny,které by jiný smrtelník(třeba já) bez váhání odmítl a zároveň odsoudil.Zrádné profese jako au-pair nebo letuška jsou ve skutečnosti navenek lákavé,ale jinak jsou nebezpečně destruktivní pro osobu která se rozhodne je vykonávat.Po čase rodina svého syna Sebastiana(jestli to vůbec byl jejich syn) vymění za jiného kluka ve stejném věku,protože tenhle byl prý moc zkažený.Na konci filmu řeknou,že to bylo natočeno na základě výchovných metod sekty DVANÁCT KMENŮ,která působí také v České republice což mě vůbec nepřekvapilo,neboť tady ty sekty mají díky snadno ovlivnitelným lidem dost silné základny,bohužel. ()
Dobry psycho film, a tohle natocil Cech.. jen tak dal! 85% ()
Štve mě, jak ten film vypadal, protože když v titulcích vysvětlí, o co tam vlastně šlo, až pak mi došlo, jak skvělý film by se z toho dal udělat a mrzí mě to kvůli tomu, že atmosféru měl skvělou. Respektive měl by, kdyby mnohem víc znepokojoval a nepůsobil tak, jako by se v něm nic nedělo. To totiž Tiché doteky (možná to bude moc silný výraz, ale jsem prostě zklamaný) zabilo. Úvodních 20 minut bylo dokonalých a modlil jsem se, aby to tak vydrželo, protože by se konečně zas po dlouhé době objevil nějaký pořádný český film, který by se i lišil. Jenže stejně jako mnou nedávno viděný Hotel od Jessicy Hausner (který se k tomuhle filmu dá skvěle přirovnat hlavně kvůli úhlům kamery a vlastně i stejnou atmosférou a jejím průběhem), po 20 minutách mě to začalo nudit, protože nám za tu dobu byla nastíněna základní zápletka - au pair přijede do zahraničí k nějaké bohaté rodině a má se starat o zamlklého synka - jenže ono se pak nic moc nedělo a nejhorší bylo, že film si ani nedělal nějakou námahu s tím něco vysvětlovat. Co dělají rodiče Sebastiana? Nevíme. Proč jí Sebastian totálně rozflákal notebook? Nevíme. Proč se scházejí s dalšími bohatými lidmi? Dozvíme se až v textu před závěrečnými titulky. V tom textu se dozvíme úplně všechno o tom, co se ve filmu vlastně dělo, jenže problém je v tom, že ten film by to měl říkat sám, bez nějakých pomocných textů. A to Tiché doteky neříkají. Vlastně nebýt tam ten vysvětlující text, tak nikdo nevíme, o co vlastně šlo. A to je špatně. Ale zase na druhou stranu si zde musím pohonit své miniaturní ego, mě to v průběhu film došlo. Ne úplně vše, ale ten základ jsem odhadl. Každopádně, i když bylo dobré vidět tohle téma v českém provedení, bohužel to nedopadlo jak mělo. Zaujala mě jenom kamera, ze začátku a pak chvílemi atmosféra, pár scén a to je asi všechno. Navíc tam jsou i některé zbytečné věci (třeba ta romantická linka tam vůbec být nemusela) a Křenková má v obličeji pořád jenom jeden výraz, akorát se občas usměje a jednou nebo dvakrát rozbrečí (btw, v té telefonní budce to tvůrci moc nedomysleli, sopel z nosu nezačne kapat hned, jak člověk začne brečet). Škoda, mohlo to dopadnout mnohem, mnohem líp. A na nějaký pořádný a jiný český film evidentně musím čekat dál. 2* ()
Dosť absurd-psycho, ktoré sa chce až nápadne silou mocou za každú cenu podobať na filmy Yorgosa Lanthimosa. Po celý čas človek absolútne nechápe o čom je tento film, až do chvíle kým sa nezjavia záverečné titulky ozrejmujúce celkovú pointu filmu. Každopádne, celé to pôsobilo ťažkopádne, podivne a mdlo. Čudný vývoj deju, nevýrazné dialógy, a vlastne aj celkový koncept. Myslím si, že daná téma mohla byť oveľa zaujímavejšia, keby bola odprezentovaná iným štýlom a najmä výraznejším príbehom. Toto bolo proste vedľa... Potenciál tam rozhodne bol! ()
Na Tichých dotecích oceňuji, že mají vysoce evropský formát a řemeslně je to opravdu nadprůměrná lahůdka. Dost lidí tu Hogenauera přirovnávà právě k některým evropským režisérům, proto jsem měla vyšší očekávání. A byla bych i spokojenější, kdyby scénář tlačil více na pilu a nenechával všechno jen tak symbolické a v podstatě pod pokličkou. Divák si tu totiž párkrát musí lecco domýšlet a odhadovat. Na to, že film není dlouhý, tak se mi vlastně táhnul. Věřím, že téma to je vážné a na větší rozbory, ale dějově mě to úplně neuspokojilo a působilo to na mě občas mdle. Viděno v rámci Šary Vary. ()
Nebýt závěrečné vysvětlující doušky, tak nevím, co jsem tu celou dobu sledovat a film bych považoval za jenom o něco málo ztracený čas, za který jej považuji nyní. Celé to na mě působilo jako nějaké velmi zvláštní absurdní drama, jako by jednotlivé obrazy s sebou neměli nic společného. ()
Film zaujme atmosferou a napetim. Slusne herecke vykony v cele s Eliskou Krenkovou. Zajimavy namet, bavilo me to. ()
Bezemoční drama Tiché doteky mě z nějakého důvodu chytlo hned od začátku. Celou dobu jsem čekala, co se z toho vyvrbí, ale že bude mít film reálný základ v konkrétní křesťanské sektě zvané Dvanáct kmenů, by mě vůbec nenapadlo. Přitom absence emocí či katarze jako by odrážela situaci v současné přetechnizované společnosti, ve které už nezbývá moc prostoru pro city. Přerod hlavní postavy pracující coby au-pair je skoro až k neuvěření. Pořád nevycházím z údivu, jak tvárným materiálem se stala v rukou rodiny z vyšší vrstvy. Nutno podotknout, že Eliška Křenková se ústřední role zhostila opravdu se ctí. (75%) ()
"My ho nebijeme, my ho milujeme." Mé dojmy z tohoto filmu jsou hodně rozporuplné. Téma určitě silné, ale mám dvě zásadní výhrady. Jednak mi u většiny scén vadilo, jak jsou nedořečené, díky čemuž divák v kterých momentech nechápe, o co zde vlastně jde. Možná to byl záměr, nechat to někdy na divákově představivosti, ale mě se tenhle styl vyprávění moc nezamlouval. S tím souvisí i má druhá výhrada. Někdy kolem polovičky filmu dojde k určité dosti podstatné přeměně hlavní postavy, která mi ale přišla neskutečně uspěchaná a nedůvěryhodná, stejně jako celá její motivace. To je samozřejmě důsledkem oné neochoty autora k doslovnosti, což je však podle mě ve finále spíš na škodu. ()
Těžko filmu něco vytknout, vzhledem k tématu chtěl působit sterilně a odlidštěně a taky tak působil. Jen nějak zapoměl, že ve filmu musí být něco, co bude diváka zajímat a bavit. Eliška Křenková potažmo celý příběh mě sice zajímal, ale vůbec nebavil. ()
Nejsem si vlastně vůbec jistý, co jsem to viděl a jak to na mě mělo primárně zapůsobit. Svým trochu až severským nádechem (vím, že geograficky tam Nizozemí ještě nespadá) se ve mně mísily záblesky z prapodivné psychárny jménem Slunovrat a po obeznámení se s větší hloubkou příběhu jsem si párkrát zavzpomínal na řeckou úchylárnu Špičák. Oproti němu sice nejdou Tiché doteky až do nepřípustných detailů, ale nebýt pár potitulkových informací, tak ve vás znechucení bude panovat ještě pár hodin po skončení filmu. ()
Skurvená sektárčina, ktorá sa odhalí až niekde v polke. Neuveritelné, ako sa to dá podať. A ona? Jasné, že ju zlomili, veľmi sofistikovane, ale podarilo sa im to. Nasralo ma len to, že som to našiel ako český film, a celý čas titulky a dvojjazyčnosť, ale nemalo to zase dve hodiny, čiže dobre. 3 z 5 ()
Související novinky
Kino na hranici - on-line na konci listopadu
Po dvou nezdařených pokusech uspořádat filmový festival Kino na hranici v tradiční podobě se organizátoři rozhodli, že letošní ročník uspořádají on-line. Bude se konat ve dnech 23.–29. listopadu.… (více)
Vyhlášení nominací na 27. Českého lva
Již 7. března proběhne v pražském Rudolfinu vyhlašování 27. ročníku Českých lvů. Kdo se bude o ceny ucházet? Nejvíce nominací obdržela tragikomedie režiséra Jiřího Havelky Vlastníci. Snímek jich… (více)