Pan Tau

Zůstalo to nedoceněno, ale chápu proč a nedivím se tomu. On to totiž není ten klasický Pan Tau. Tedy takhle, pořád to je Pan Tau, ale úplně jinak udělaný. Tahle kultovní postavička mě v dětství sice neminula (filmy jsem snad kdysi kromě tohohle viděl všechny), ale ani jsem si ji úplně nezamiloval. Nicméně nedávno na Pana Taua přišla řeč s pár blízkými, kde jsem se dozvěděl o tomhle filmu a jeho námět mě dost zaujal, takže jsem se rozhodl si ho sehnat. A do jisté míry to má očekávání splnilo. Fakt to není bůhvíjak vtipné, spíš je to místy depka. Pan Tau chlastá, hádá se sousedy, půjčuje si peníze... Vůbec nepůsobí tak kouzelně jako v předchozích filmech a seriálech. Je to kvůli tomu, že sledujeme herce pana Taua, Karáska. který už dost zestárl a svoji roli moc nezvládá. Chtějí s ním natočit film, ale už na to prostě nemá, takže se štáb snaží najít jeho dubla, jakéhosi pana Nováka, který ho začíná nahrazovat všude. I tak jsou Karásek a Novák kupodivu přátelé. Celkově je tenhle film sice takovým "filmem o filmu", ale taky je filmem o stárnutí a překvapivě přijde i s nemalým počtem silných scén. Sice je to celé vedené spíš pozitivně, ale i tak je to poněkud dospělejší, vážnější a kupodivu to funguje celkem dobře, aspoň teda na mě. Navíc je to podle mě důstojné zakončení celé téhle ságy, protože ta pointa, že SPOILER skutečný Pan Tau jde pomoct tomu, který hraje Pana Taua najít v sobě ten pohasínající talent KONEC SPOILERU, se mi líbí hodně. A jen kvůli ní nakonec dám vyšší hodnocení, protože jinak mi to přišlo zbytečně rozvleklé. Ale něco to v sobě má a jak už jsem psal, ta pointa je fajn. Slabé 4* (20.05.2021)

Musim říct, že pan Tau mi nepřijde jako moc zajímavá postava (jak by asi jeho vzkříšení přijala dnešní, na pedofílii ostražitá společnost..) a filmy o natáčení filmu taky moc nemusim - tim spíš, že je to film o panu Tau, ve kterém se natáčí film o panu Tau. Přesto mi ale tenhle výtvor přijde mnohem zajímavější než třeba „Od zítřka nečaruji“ (tam si myslim, že kvalita filmu těžce zaostává za kvalitou názvu). Dokonce bych řekl, že má něco z té zvláštní atmosféry jako „Velká filmová loupež“, a jména jako Spielberg a Lucas, znějící v českém sci-fi z roku 1988, to bylo tedy překvapivé. Žanetě Fuchsové by v té době evidentně slušel punk účes, Tatry byly zajímavé a dřevěné obklady vyzařovaly zvláštní paprsky předlistopadové, interiérové architektury. Pro mě osobně je nejzajímavější ten samotný film, který se tam natáčí - se zlými „sexy“ UFOny v ženské podobě, co chtějí lidem ukrást sny. Škoda, že Jindřich Polák, nebo možná soudruzi, co rozhodovali o tom, co se bude natáčet považovali toto téma za nedostatečně nosné, nebo možná moc kapitalistické aby vznikl celý, skutečný film o panu Tau a mimozemských Amazonkách, jak by je asi nazvali. Podle těch pár záběrů myslim, že by to mohl být docela úlet a možná by mohl dosáhnout podobně vysoké výtvarnosti jako „Četník a mimozemšťané“. Mohl by tak vzniknout drahokam československé sci-fi, která filmů s „explicitními“ mimozemšťany vyprodukovala zoufale málo. Možná by akademická obec a veřejnost ohrnula nos a dílo by bylo k vidění někde na Festivalu otrlého diváka mezi filmy jako „El Santo bojuje proti upířím ženám“ nebo „Och, ten domovní profi wrestling“ - ale šel bych tam na něj rád. (28.02.2010)

Kouzelné rozloučení tvůrčího tandemu Hoffman-Polák s jejich érou báječných filmů a seriálů. Poslední Pan Tau je poměrně překvapivě určen spíš pro dospělé publikum, které příběhy chlápka s kouzelnou buřinkou odchovaly a zasvěcení najdou ve filmu spousta odkazů a hlášek na dílo obou pánů, stejně jako oblíbení spolupracovníci. Vedle probíhajícího natáčení tvůrci provokativně propírají alkoholismus Oty Šimánka, ve filmu padne pár sprostých slov a Pan Tau v natáčeném brakovém pokračování bojuje s mimozemšťankami, které vede sexy Dagmar Patrasová... Ota Šimánek asi v jediné své životní hlavní roli (nepočítám ostatní Pany Tau) odvádí fajn výkon, ať už v roli odepsaného herce Karáska nebo jeho dubla pana Nováka - skoro jsem si ani neuvědomoval, že je to jeden a ten samý herec. Smutné a nostalgické rozloučení, ale naprosto profesionální způsobem. Je nám po vás smutno, pánové... (23.02.2010)

Pochopit tento film znamená vmyslet se do celého fenomenu pana Tau, jakési velmi vzdálené obdoby pana Hulota. Ten to symbol dětství druhé poloviny dvacátého století, v něčem možná až středoevropský, oslovil minimálně jednu generaci svých dětských diváků. Oslovil a okouzlil. Na jejím začátku stojí Jan Werich v doznívajícím zenitu svých tvůrčích sil, na jejím konci nastupující herecká generace přelomu obou století. To samo o sobě je pozoruhodným výkonem, uvážíme-li, že tahouny tohoto projektu jsou hned dvě velká jména té doby: režisér Jindřich Polák a dramaturg a scénárista Ota Hofman. Film na rozloučenou byl rukou mávající právě na tu část někdejších diváků, která stačila dospět, ale současně byla natolik blízká tomuto transgeneračnímu projektu, že film, pohybující se záměrně na rozhraní dospělého a dětského vnímání a chápání světa, potřebovala právě v této podobě. Koprodukční syndrom tuto skutečnost a směřování v jednom výrazněji neposunul. A v tomto kontextu - neklamme se - se jedná o film špičkový. Jedná se tu o nostalgii, která je přesvědčivým rozloučením i tam, kde evokuje řadu motivických i jiných paralel; o derniérovou povzbuzující kytici pro Tauova představitele Ottu Šimánka. Zdá-li se někomu tato konstatace upřílišněnou, připomeňme si jiné srovnatelné filmy ve filmu jiných poetik - např. cimrmanovský TRHÁK. Dvacet let, která letos uplynula od premiéry tohoto resumujícího díla pro biologicky dospělé děti, film nepoznamenalo. Naopak. Pro zasvěcené je jeho životnost, mj. také věrně a výstižně zrcadlící atmosféru posledních měsíců předúnorového režimu, ještě nespornější a jímavější. (01.08.2008)

Takové sentimentální rozloučení s panem Tau. Pan Tau je nejen českou filmovou a seriálovou legendou, s níž i já jsem strávil dětsví a při sledování tohoto filmu mě nutně na mysl přicházely všechny ty nejrůznější epizody pana Tau, které jsem kdysi sledoval. je to nicméně opravdu sentimentální rozloučení, zvýrazněné zvláště tím motivem stárnutí a zahořklosti. Celkově však nijak zajímavé, odráží se v tom filmu tehdejší nadšení československé společnosti pro vesmír - film by se klidně mohl jmenovat i Konec starých časů, vezmu-li si název z Menzelova filmu té doby. Střet starých řádů s novými. (01.04.2009)