V pasti

Skvost medzi televíznymi detektívnymi seriálmi - a nielen tými severskými. Doslova mrazivá atmosféra, veľmi sympatický hlavný medveď a skrz-naskrz ľudské postavy. Čím sa však Trapped dostáva na súčasnú špičku, je výstavba zápletky - dokáže neustále prekvapovať a udržiavať napätie, a pritom nemusí vŕšiť jednu mŕtvolu za druhou a hlavne ani na chvíľu neskĺzne k prekombinovaným bizarnostiam napr. takého Broenu. Všetko aj po rozuzlení zostane v celkom ľudskej, v tom najlepšom slova zmysle obyčajnej rovine. Na konci som sa pristihol pri tom, že som dojatý - pretože všetko do seba krásne emocionálne zacvaklo. Okamžite chcem ďalšiu sériu!!! (03.06.2016)

Jasně, je tam špatný počasí, je to severský, depresivní, je tam mrtvola, svítí se tam baterkama, to je dost důvodů proč kolegové seriál vynáší do nebes. Pravda je však taková, že mně už nebaví jak se tvůrci dokola jedou ty samé atributy. Navíc už jsem zažil hnusnější počasí, depresivnější kriminálky, napínavější kriminálky i scénaristicky propracovanější šlágry. Je legrační poslouchat dialog o tom, že v dané odříznuté vesnici jsou jen tři policajti a pak vidět jak si tři policajti volají na pomoc další policajty. Další dojetí mně připravil scénář, kdy počet podezřelých začal pomalu převyšovat počet obyvatel vesnice. No abych jen nehaněl jednu věc měl seriál fakt kvalitní, reklamu.... ne dělám si srandu, napsané postavy a vztahy mezi nim,i to bylo zajímavé a je to spolu s hereckým výkonem všech zachráná hůl tohoto seriálu. Někde mezi dvěma a třeba, ale aby mně nesoudný fanatik malarkey nenalil do piva jed, dám radši tři. (02.02.2018)

Jako islandská odpověď na současnou oblibu skandinávských kriminálek, je seriál V pasti pro mě naprosto skvělou záležitostí. A co více, vnímám ji tu asi jako to nejlepší, co jsem od skandinávských kriminálek měl zatím možnost vidět. Island se tady opravdu vyšvihl. Jejich nejúspěšnější současný režisér Baltasar Kormákur tu dal dohromady nejlepší partu islandských herců a hereček, obalil to hodně solidním a naprosto uvěřitelným scénářem, který se nesnaží zbytečně šokovat a celé to posadil do prostředí nejmenovaného městečka na východě Islandu. To samo o sobě slibuje hodně. Především ale okamžitě překvapí tím, kolik věcí k rozkrytí tady to městečko o sotva tisícovce obyvatel skýtá. Tomu by jeden nevěřil. Musím tedy říct, že tento nejdražší islandský filmový projekt si pozornost opravdu zaslouží. Kriminálka jak z partesu! (14.01.2018)

Poctivá pomalá kriminálka. Vyšetřování dává smysl a celý případ je příjemně civilní. I když je to z chladného severu, emoce to dokáže rozproudit bez větších potíží. K tomu skvělým výkonem pomáhá Ólafur Darri Ólafsson. Svým totálně antiholywoodským vzezřením ovládne celej seriál a i když je to chlap jak hora, cejtíte, že je i citlivej. Fakt nečekaně dobrej seriál, Kormákur si může blahopřát. (04.02.2018)

Islandský levoboček britského ambiciózního seriálu Fortitude. Vzájemná podoba jde tak daleko, že v době všech těch západních remaků seriálových severských noirů by jeden tak nějak očekával, že Britové si to prostě převzali. Není tomu tak, ona až zarážející podoba (stylem, tématy, charaktery, atmosférou apod.) je čistě náhodná. A Island z tohoto duelu vychází jako vítěz, byť ne jednoznačný. V jeho prospěch hraje především to, že u něj ta echt severská odosobněná chladná chmurnost přeci jen působí přirozeněji a tak nějak více podmanivě; vlezlý chlad, skučící vichry, zasněžené širé dálavy, rozeklaný fjord, vzdouvající se moře... Ne, s působivým genius loci tento seriál opravdu problém nemá. Jeho druhým velkým trumfem je obsazení hlavní role mlčenlivým „sem tam zamručím“ vnitřními démony sžíraným medvědem s nevyřešeným osobním životem. Snad nejklišovitější možný archetyp severské krimi je tu však podán/zahrán tak, že většího sympaťáka aby pohledal. Takovou míru empatie má v sobě snad jen Skarsgårdův River. Mezi jednoznačné zápory patří další z poznávacích znamení veškerého severského noiru; a to z prstu vycucaná překombinovanost a navzdory ní i tak přílišná průhlednost toho všeho; zde ovšem do značné míry dána sympatickou civilností v motivacích a činech. Neuškodilo by zkrátit to o epizodu (nikoli konkrétní, ale v každé by se nějaká ta scéna v podobě výplňkové vaty našla). Přesto velká spokojenost a jakkoli to je tradiční severská krimi se vším dobrým i špatným, co to sebou nese, tak svébytný islandský naturel tomu přeci jen dává punc svěžosti oproti především dánským souputníkům. (22.06.2016)