V pasti

Kriminálky většinou moc nesleduji, ale v případě nákladného islandského televizního projektu V pasti jsem protentokrát udělal výjimku, protože k Islandu mám velmi vřelý vztah. A udělal jsem dobře, protože mrazivě tísnivé kriminální drama, které rozplétá zamotané vztahy uprostřed blizardu, v městečku (a státě), kde vraždy nejsou úplnou samozřejmostí, mě vtáhlo velmi rychle do děje. Chytře schovává rozuzlení hlavního vraždícího motivu až do samého závěru, a i když jisté náznaky mazaní milovníci kriminálek začnou tušit někde uprostřed série, já osobně jsem byl až do závěrečných dvou dílů držen v mrazivé nevědomosti. Podmanivá kamera, úchvatná severská hudba, skvělé záběry i výteční herci v čele s Olafurem Olafssonem, který je vážně velký sympaťák. Islandská státní televize udělala dobře, že tento finančně náročný projekt natočila a následně prodala do Evropy, protože přesně takový styl kriminálek teď na starém kontinentu (a také v ČR) hodně táhne. A koukám, že se objevila i druhá série, tak už teď se těším na pokračování. (09.02.2018)

Prepracovaný seriál do najmenšieho detailu s vynikajúcou atmosférou chladného severu. Malé prístavné mestečko na Islande je odrezané od sveta kvoli snehovej kalamite a všetky postavy sú zainteresované do temného objavu muža bez hlavy a končatín. Príbeh dokáže udržať diváka neustále v strehu, postavy postupne odhaľujú svoje charaktery a motívy a nad všetkým čnie trojica miestnych policajtov, ktorý musia vyšetriť rozvetvený kriminálny čin. Oceňujem civilnosť všetkých postáv, čo je obohacujúce na rozdieľ od americkej seriálovej produkcie. (10.01.2017)

Chytrý, složitý a přitom srozumitelně vyprávěný příběh zasazený do neskutečně drsného islandského povětří. Zápletky kriminální , rodinné i různorodě jinak vztahové jsou vedené překvapivě a přitom přirozeně, zkrátka radost pohledět. Mimo toto všechno je film tažený skvělým a civilně hrajícím Ólafur Darri Ólafssonem. (24.02.2018)

1. série: Muzika může být skvělá, výprava může být s kamerou a sceneriemi dokonalá a skvěle atmosférická. Můžete mít hodně. Ale pokud nemáte jednoduše příběh, tak se moc daleko nedostanete. Není to tak nějak všechno. Kdybych se chtěl dívat na hezkou přírodu zapnu si novější Zázračnou planetu. Jakoby samozřejmě, on zde příběh byl. Ale pro mne to spíše bylo plácání se od ničeho k dalšímu ničemu, co pro mne vedlo k jednomu z nejzdlouhavějších zážitků mezi seriály za poslední dobu. Už první díl mne nijak neoslovil a poté, když se příběh ani nijak nikam nedostával, tak mi bylo jasné, že skákat radostí asi nebudu. Ať už za tím můžou stát jakákoliv jména, tak i přesto mi stále připadá, že jakákoliv produkce z Islandu je pro mne kupodivu fatální. A to v tom smyslu, že mi to nepřináší žádný zážitek ani zdaleka. Spíše bych to nazval otravnou a brutální nudou. Zde zcela jasně promlouvá subjektivita, jak jinak, jako vždycky. Ale nic to nemění na faktu, že pro mne tato událost byla politováníhodná. Druhá série je odložena s tím, že není na Netflixu. Až bude... dám tomu novou a druhou šanci. Ale nevstupuji do toho s nadšením. Spíše s odporem, že i Georg Simon Ohm se obrací v hrobě. (12.08.2019)

První řada je velice dobrá. Atmosféra sněhové bouře a postupné rozktývání faktů dělá svoje. Za jedinou špatnou věc snad lze považovat nechání volných konců. Scénář totiž použil k bohatosti děje několik postav a linek, které jsou ve výslednu zbytečné a nedotažené (cokoli ve spojitosti s trajektem). Druhá řada se “rozjela” ve všech směrech a ničemu to neprospělo. Tím jak se zlepšilo počasí, rozbředl i celý děj. Některé zvraty jsou doslova debilní a nedávají smysl. Posledních pár epizod obzvlášť. Samo o sobě je druhá řada stále solidní práce, ale v kontextu s první řadou je ten propad přiliš vidět. (04.07.2020)