Vojna a mír I
Voyna i mir I: Andrey Bolkonskiy
War and Peace: Part I
Obsahy(1)
Rok 1805. V Petrohradu vychází Manifest o vypovězení války Francii. Rusko se spojuje s Anglií a Rakouskem proti Napoleonovi Bonaparte, který již uchvátil půl Evropy … V salónu dvorní dámy carevny, Anny Šerer, v domech hraběte Rostova a knížete Bolkonského, na plesech i v salónech petěrburské a moskevské smetánky se s obavami hovořilo o vojenské akci proti – jak se domníval Pierre Bezuchov – největšímu člověku na světě. V Moskvě umírá starý hrabě Bezuchov a jeho syn – levoboček – získává moc nad obrovským majetkem. Kníže Andrej Bolkonskij, který nechal ženu Lízu v péči starého knížete, se stává pobočníkem generála Michaila Kutuzova. Padesátitisícová ruská armáda pod velením Kutuzova vstupuje na rakouské území, aby se spojila se svazovou armádou rakouského generála Macka a ke společnému postupu proti Napoleonovi. Čeká je bitva u Slavkova, od té doby nazývaná ,,bitvou tří císařů“.
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (79)
Vynikajúca epická dráma rozdelená do štyroch častí podľa Tolstého románu. Skvelí herci, vynikajúca réžia skúseného Bondarčuka a nevídaná výprava. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 3.9.1972, réžia českého znenia = BLANKA NOVÁKOVÁ (ČST Praha) (4.1.2012) ()
"Milost boží k nám projevila se v tom, že nechal stvoření svého nedokončeného a povolal nás k němu jako dělníky, spolupracovníky, spolutvůrce, ponechávaje nám možnost účasti v něm; a není snad opovážlivé domýšleti se, že s přáním a touhou, abychom jí užili. // Kdo zná sílu kola tanečného, bydlí v Bohu, neboť ví, jak láska usmrcuje." (Džaláleddín Balchí Rúmí) ()
Bondarčuk je známy ako jeden z uprednostňovaných režisérov z čias Sovietskeho zväzu, pri ktorom režiséri ako Tarkovskij nedostávali toľko priestoru a pochopenia. Bondarčuk totiž točil megalomanské filmy, divácke, no poetika a práca s kamerou, či prostredím boli u neho vynikajúce. Som mierne ovplyvnený jeho neskorším filmom Waterloo, s ktorým sa tunajšie boje, najmä bitka u Slavkova ani nedajú porovnať. Ak to porovnám napríklad s nedávnym filmom Alexander Veľký, či filmom 300 alebo mnohými zobrazujúcimi prvú, či druhú svetovú vojnu, tak to bolo majestátne, veď už len ten obrovský počet komparzistov zohral svoju úlohu, ale nebolo to nejak extra pôsobivé. Na filme mi vadili zmeny deja a prostredia, ktoré akoby spolu nesúviseli a preto som si film nevedel užiť. Avšak to, že sa jedná o pôsobivé čudesné, no najmä ruské dielo, sa nedá poprieť, tú ich nepredvídateľnosť, záhadnosť tam je cítiť, škoda že tam nebolo viac tých zamyslení nad životom, tie ktoré tam boli, boli totiž pôsobivé. 09.06.2013 - Musím sa opraviť, tentokrát som si pozrel znovu niektoré pasáže a musím uznať, že to spolu dobre súvisí, tá menej pôsobivá bitka sa však dá chápať viac filozoficky, pretože toto dielo jej má dosť. Je dlhé, no treba si skúsiť to dielo užívať a vžiť sa doň ho, je to kvalita. ()
Kolos, ktorý si zaslúži uznanie za technické spracovanie, ale to lyrické až básnické podanie mu trochu zráža kolená a spomaľuje. ()
Megalomanské až běda. Rusáci byli vždy takoví. Ve Vojně a míru je to v pořádku. Ale ta bída. Nepamatuju se, kdy jsem si jeden film musel dát nadvakrát a navíc tu druhou část místama valit rychlostí 1,5x... taková to byla bída. Jsem tu sice černá ovce, ale nemohu si pomoci. Ta do očí bijící neurvalá teatrálnost zabíjela veškerou pochutinu tohoto velkolepého díla. Těšil jsem se na čtyř-noční projekci, ale vzdám to hned po prvním tažení. Achjo. Číst Tolstého byla slast, vidět toto filmové zpracování bolest. Jak píše kolega LIMA, je fantazie točit se 120.000 komparsisty, ale k čemu to když se divák fáňa nudí? Slavkov byl odfláknut až hanba a vše ostatní odkráglovala pro mě nepochopitelná teatrálnost a nepřirozené hraní herců. Tečka. ()
Tak jsem to oříznul, panu Bohu chvála, že ti televizní zmrdi ponechali původní 1. dabink z roku 1972. :-) ()
Bondarčuk sice ohromuje monumentalitou (magalomanií?), ale z komornějších scén vysvítá, že film je režijně docela odbytý...a korunu tomu nasazuje obsazení herecky toporné baletky Ljudmily Saveljevové, která roli Nataši získala jen díky tomu, že je podobná A.Hepburnové. Je mi líto. ()
ocenenia : MFF Moskva 1965 - Grand prix ()
Všechny čtyři díly jsou filmový skvost..Skvělá podívaná. ()
Ještě o kus horší než Waterloo, ale jinak v podstatě stejná recenze. Příliš postav a příliš keců, nicméně cokoli z války na pět hvězdiček, neskutečný komparz, kostýmy, režie... Strašná škoda té rozvleklosti, nicméně jsem zvědavý na další tři díly této ságy. 50% ()
Jestli mám něco na ruské kinematografii vážně rád, tak je to ta megalomanie - davové scény, které točil Bondarčuk, jsou na míle napřed oproti drtivé většině filmařů pokoušících se o podobné záležitosti. Dnešní tvůrce by to odflákl pomocí počítačové technologie a měli bychom na tácku blockbuster, který by se většině, hlavně mladým, líbil, mě by však nechal chladným. Naštěstí nic takového se v tomto případě stát nemohlo a mohu jen obdivovat. Zde se nabízí srovnání i s mnou viděným jiným Bondarčukovým filmem Waterloo, což bylo vlastně volné pokračování tohoto čtyřdílného eposu. Nacházím srovnání, která hovoří zároveň v prospěch i neprospěch Vojny a míru. Tento film zachycoval pro diváka přitažlivěji atmosféru válečných polí - divákem viděný boj je krutější a více mrazí v zádech. V neprospěch ovšem hovoří herecké výkony - nebojte se, že bych chtěl kritizovat. Přední ruští herci se svých partů zhostili brilantně. Aby ne, když si sám pan režisér střihl rozsahem i výkonem velkou roli Pierra Bezuchova, ve vedlejších rolích zase nacházíme pány Tichonova, Michalkova či Tabakova. Ale takový tahoun a sympaťák jako Rod Steiger se ve filmu nenachází. Co se týče průběhu filmu - první, interiérová část je sice důležitá pro dějotvorné dialogy, že bych byl nějak extrémně vzrušen, to bych lhal, ale oči upoutané na obrazovku mám. Druhá, bitevní část je naprosto geniální a i díky ní dávám pět hvězdiček. Už jsem o ní mluvil, zaujala mě tam kromě samotného průběhu bitev např. u Slavkova i scéna, kdy jeden z vojáků umírá a dostává se do nebe. Vážně věřím, že takhle ten odchod na onen svět může vypadat, ovšem až to zažiji sám, tak vám to už nepotvrdím. Závěr mě bohužel zase tolik nebavil, asi je to moje chyba - byl jsem namlsán již zmíněnými akčními scénámi (i když, nezní to adjektivum "akční" v tomto případě pejorativně?), nicméně špatné to v žádném případě není. O hodnocení jsem již mluvil, dávám pět hvězdiček, v dalších dílech očekávám zlepšení a tento díl mohu titulovat najisto výborným prologem. ()
Jakoby o svých dějinách vyprávěla sama matička Rus - nutno vidět v původním znění, jinak to kouzlo nefunguje. ()
Aký je rozdiel medzi ruským a americkým filmovým stvárnením legendárneho ruského románu? Odpoveď je jednoduchá. Americká verzia je ľahšie pozerateľná pre konzumného diváka, kdežto Bondarčuk dokázal, že len rusi a ukrajinci môžu verne natočiť Tolstého existenciálnu vojnovú filozofiu. Zvolil pritom dokonalý filmový jazyk a spôsob ktorý nebude zrejme každému po chuti, presne ako aj Tolstého kniha je dosť náročná. Kto bude čakať nejakú akciu, či zápletku, (ktorá sa nedostaví) tak pri 5 minútovej scéne tanca (namiesto nejakej bojovej scény), prestrihavaného s flashbackmi na umierajúceho pána asi dostane závrat alebo film jednoducho vypne. Ruská verzia je totiž pre skutočných filmových fajnšmekerov, je pomalá, snová, plná Tolstého filozofie a až duchovnej poetiky, kde každá kamerová kompozícia je dokonale premyslená. Na tento snímok sa jednoducho musí dozrieť, podobne ako napr. na Bergmanové filmy či geniálnu Vláčilovu "Markétu Lazarovu". A ešte jedno porovnanie so spomínaným českým filmom. "Lazarová" je najdrahší český film a v Rusku zase "Vojna a mier". Dva drahé ale zato veľmi umelecké filmy. ()
Neni jednoduche hodnotit prvni cast tohoto monstrozniho velkofilmu. Spojeni Tolsteho predlohy, Bondarcukovy rezie a neomezeneho rozpoctu, dava tusit, ze se jedna o velky pocin, coz je tedy bez debat. I kdyz nemam, co bych vytknul, plne hodnoceni nedam, protoze me to uplne nestrhlo. Noc je jeste kratka, jdu na druhy dil... ()
Ne, nezvládnu to, fakt že ne, tenhle film už prostě není pro mě. Běžně filmy v půlce nevypínám, ale tohle jsem fakt nemohl vydržet… taková nuda. ()
Prvá časť Bondarčukovej „Vojny a mieru“; má veľkolepý pohľad. V každom zábere bol značný rozpočet obrazu využitý na výbornú. Dokonca aj tie najstručnejšie a najnenápadnejšie sekvencie sú nádherne zdobené honosnými dekoráciami a kostýmami do takej miery, že záplava farieb a kreativity je takmer ohromujúca. Ale Bondarčuk očividne má malé využitie pre precíznu kinematografickú kompozíciu a často natáča zábery výlučne z rukčnej kamery, čo je vzhľadom na objemnosť obrazu nie je dobré. V niektorých ohľadoch je neočakávané použitie tohto štýlu natáčania rušivé a občas nedbalé, ale tiež dodáva príbehu jedinečnú dravosť. Počas prvej krvavej bitky režisér konečne roztiahne svoje kreatívne krídla a Bondarčukov veľkolepý filmový záber je ohromujúci, keď tisíce vojakov odvážne padnú v úchvatnom konflikte uprostred krvi a dymu, otvoreného boja. Počas týchto sekvencií sa film vo všeobecnosti vyhýba tomu, aby trávil priveľa času jednou postavou a režisér sa evidentne najviac zaujíma o to, aby ponúkol „božie oko“. Pohľad na udalosti, a nie z perspektívy vojnových bezvýznamných pešiakov. Pomocou tejto metódy, je Bondarčuk schopný udržať "rozľahlý" tón jeho zdrojového materiálu, aj keď takíto pohľad prichádza na úkor akejkoľvek intimity, ktorú sme mohli mať s postavami príbehu. 7,5/10 ()
Vlastenectví, atmosféričnost (ve smyslu prolínání vzduchu a vody, vidění a oparu,...), spousta panoramování na ruskou krajinu, ve kterém dochází ke konfrontaci času fikce a techniky jejího tvoření - pohledy z jedoucího vlaku nebo letícího letadla ukazují radikálně jinou "Matku Rus" než mohli znát její obyvatelé za Napolenských válek. Díl první také trpí přemírou vnitřních monologů (většinou zbytečných), hlasů vypravěče (románu) a implicitního autora (filmu), a jednoho stromu, které tvoří zbytnělou síť neustálých mimoobrazových komentářů. Vše ponořeno do tekutosti deště, mlhy, kouře na bitevním poli. Přes všechny výhrady více než uspokojivé převedení Tolstého románu na plátno (i pro někoho kdo má sklon ho považovat za nejkomplexnější a dost možná i nejlepší román vůbec). ()
Snímku nemožno uprieť veľkoleposť, dokonca by som povedal megalomanstvo, niekedy aj zbytočné, ale nemôžem sa ubrániť tomu, že sa na tak dlhosiahlu stopáž toho udialo akosi málo. A to je pritom iba prvý film z celkovej tetralógie - neskutočné plytvanie filmárskeho materiálu. Hlavne interiérové scény a všemožné konverzácié sú spracované nudne, aj keď nie príliš zdĺhavo. Tiež tomu nepomáha záplava postáv a mien, v ktorých som sa len ťažko orientoval. Film preto pre mňa prakticky začína, až sa o slovo prihlásia davové scény v exteriéri a neskôr samotné vojnové scény, ktoré aj po rokoch budia dojem veľkoleposti a grandióznosti. Vytknúť sú im možné iba drobnosti, napriek tomu nestačia na plnohodnotný filmový zážitok. ()
První díl megalomanské adaptace Vojny a míru ukázal to, čeho jsem se obával. Že pokud se nepohybujeme na válečném poli, je život na aristokratickém dvoře v Rusku 19. století celkem pěkná nuda (proto jsem v četbě této čtyřdílné epopeje skončil v půlce druhého dílu) a z dnešního pohledu nezajímavá. Ovšem, jakmile se přesuneme na bojiště u Slavkova tak si Bondarčuk začne hrát s vojáčky a servíruje nám megalomanské záběry s tisícovkami komparsistů, a na to se kouká stále pěkně. Snad se to dalším dílem zlepší. ()
Související novinky
Stalingrad jako nejdražší ruský velkofilm
Syn slavného Sergeje Bondarčuka Fjodor to slušně rozjel a daří se mu kráčet v otcových šlépějích – přinejmenším co se rozmachu jeho filmů týče. Po afgánské akci 9. rota a dvoudílném sci-fi velkofilmu… (více)