Hellraiser II: Svázaný s peklem

Ako fanúšik bizarného biomechanoidného gigerovského sveta postáv, existujúcich paralelne vedľa, či dokonca rovno v navonok uhladených životoch väčšiny, je pre mňa Hellreiser II vyslovenou chuťovkou. I keď majster Hans Ruedi Giger sa na diele výtvarne priamo nepodieľal, inšpirácia je zjavná. Oveľa viac zaujme vizuálnymi fantáziami, ako dejom. Ale pozor, ani symbolický opis tohto, čo sa deje za bránami psychiatrií nie je vôbec márny. (17.03.2021)

„Hellraiser II: Svázaný s peklem“ je dobrým pokračováním prvního filmu, ale pokračováním, které mě nějak zásadně nenadchlo. Je to dobré, má to pořád tu dobrou atmosféru, která vás může hodit do hodně silné deprese, ale je vidět, že je zde snaha jít trochu zpátky a nezachytit úplné dno děsu, které by zde mohlo být prezentováno. Je ale fakt, že pokud by do tohohle tvůrci šly, snímek by byl velmi těžko koukatelný. (11.06.2015)

Už rok po jedničce přifrčela dvojka (ale bez Barkera), která začíná tam, kde jednička končí, a přivádí zpět všechny staré známé s výjimkou Kirstyna otce. Dvojka klasicky nabízí všeho mnohem víc - víc prostoru pro Cenobity, jejich dimenzi a mytologii i víc krvavých efektů, dokonce víc kostek. Výlet do labyrintu cenobití dimenze byl imaginativní, ale rozbití tajemství kolem Cenobitů a jejich polidštění mě nepotěšilo, zvlášť když jim scenárista nevymyslel nijak zajímavý background. I tak solidní pokračování, byť tuhle sérii ve vyložené oblibě nemám. (09.10.2022)

Jednotka sa mi páčila a dvojka ničím nezaostávala.Ešte by som povedal že bola drsnejšia a krutejšia.Ale zas príbeh oproti jednotke bol veľmi skromný na logiku a aj predvídateľný.Film sa zameriava na ľudské postavy a ich utrpenie a Cenobiti hrajú až druhé husle a v tom vidím chybu,dal by som 5* keby tam boli viacej.No ale triky boli strašne slabé a niekedy mi privodili úsmev. (23.11.2014)

Tony Randel se do toho oprel teda paradne. Styklovani pekelne atmosfery pomoci ruznych zanrovych prostredku certifikovanych svym predchudcem funguje, da se rici, bezchybne. Ikdyz na muj vkus se zbytecne v nekterych fazich Hellbounda Rendel urputne drzi ciste surrealistickeho vypraveni, nakonec vydava veledilko, nad nimz uznale tleskam. Je jen dobre, ze se nesnazi nekompromisne protlacit sve inovativni napady tykajici se brutality a okazale akce , ke ktere maji tvurci "dvojek" sklony, ale sympaticky navazuje na Barkeruv zaklad vypraveni (fantaskni podobu pekla a postavu letajiciho serdžna si ale klidne mohl odpustit)... O minimum slabsi nez jednicka, avsak stale elitni horror, jehoz pribeh exponencialne graduje a konzument se ani sekundu nenudi. 9/10 (25.09.2008)