Sbal prachy a vypadni

Jedného dňa som si tak povedal, že by mohlo byť fajn pozrieť si niečo s rannej tvorby Ritchieho. A rovnako fajn dopadol aj film. Guy Richtie už tu predvádza a silno otlačí svoj rukopis a hlavne štýl. Vynikajúci casting, hudba, super koncovka a Statham, ale toto ma až tak nestrhlo ako jeho neskoršie filmy. 70% - 3* (02.09.2015)

Vyčínanie štyroch vypečených gangsterských skupín v originálnom scenáristickom a režijnom pojatí, ktoré odštartovalo vlnu nového subžánru. Trochu previnilo dávam iba štyri hviezdy filmu, ktorý má neotrasiteľné miesto v zlatom fonde gangsteriek. Vidieť ho v roku 1998, pred Snatchom, ktorý je naozaj ešte viacej vypiplaný, plný počet by bol jasný. (14.09.2011)

Nádherně zamotaný a hezky vymyšlený. Ze začátku sice keců plno, trochu nuda (bylo moc pasáží bez hudby), ale o to zajímavější konec. Pro mě je minus asi ve 2 místech, kdy se podle mě někdo zachová hloupě. Ale přistupoval jsem k tomu jako k obyčejnému filmu, bez očekáváním takže postupně narůstal můj dobrý dojem. # příběh 8 | hudba 6 | humor 5 | akce 3 | napětí 4 | pustil bych si znovu 7 (12.08.2011)

Existuje cirka deset způsobů, kterak převést účinně na plátno dialog dvou lidí. Osvědčenou a dnes malinko opotřebovanou formuli (i) záběr / protizáběr lze šikovně obohatit (ii) o prostřihy na postavy z profilu (Kawasakiho růže), popř. se nabízí (iii) oživit fádní konverzační scénu rotací kamery v rozmezí šedesáti stupňů mezi tvářemi obou hovořících (Vicky Cristina Barcelona), přičemž ona rafinovanost spočívá v tom, že se tím vyhneme střihu. Kromě toho můžeme (iv) kamerou kroužiti kolem do hovoru zabraných hrdinů (TDK), což patrně shledáme za progresivnější postup než (v) rozestavět postavy u stolu a zabírat jen z jedné strany. Zmiňovaný pátý postup vyobcovává diváka mimo dění a navrací kinematografii k malířství, k jedné dominantní perspektivě, zatímco čtvrtý postup je symetričtější, vzdušnější, filmu vlastnější a více pozornější k divákovi, protože jej umísťuje všude po scéně. Co tu máme dále? Andreje Tarkovského, který kladl (vi) postavy při rozhovorech do jednoho záběru, obličeji nasměrovanými od sebe, jak to známe z Andreje Rubleva a Stalkera, zalaškoval si s tím i Spielberg při objetí Cruise a S. Morton v Minority Report. Připomeňme, že tím Tarkovskij nemínil trapně podtrhávat komunikační bariéry; šlo mu o osobité výrazové prostředky, které mu byly nástrojem poznání reality a osvojením světa, protože pouze tehdy, má-li režisér svůj vlastní pohled na věci, stává se z něj filosof a umělec a z filmu umělecké dílo. Za další možno při dialogu (vii) natěsnat celičký herecký ansámbl k sobě do jednoho záběru, (viii) užít splitscreenu (a vtipně zrušit polyekranovou iluzi tím, že se vzdálené postavy při meziměstském telefonním hovoru vzdor dělící čáře začnou mlátit po hlavě jako v Haunted World of El Superbeasto), anebo (ix) provést syntézu výše uvedeného ve filmech řízených pravidly intermediality, která je založena na vzájemných kolizích, průnicích a transformacích mediálních forem (nikoliv na jejich bezproblémovém soužití, jako je tomu v případě multimediality). Ritchie rozšířil už tak bohatou abecedu dialogu pastišem sovětské filmové avantgardy o další zbrusu novou fintu: (x) při dialogu se drží formule záběr / protizáběr, ale jednu postavu bere často v detailu zblízka a druhou zdálky, parafrázujíc tím heroizující podhled a k němu opoziční nadhled, poněvadž postava blíže se zdá být autoritativnější, naproti tomu postava v dálce subtilnější a co nevidět bez života. (11.09.2010)

"I am lovin it!" Ritchieho svet, ktorý som si zamiloval po prvých minútach a hltal som každý gag, každú postavičku, každú scénku. Úmorné čakanie na director's cut verziu sa oplatilo a neviem si predstaviť, že by bol film čoby len o sekundu kratší. 100% a ani o penny menej, jednoducho top klasa. (09.03.2007)