Spider-Man: Napříč paralelními světy

Předchozí díl jsem opětkoval, protože mě dostal svou originalitou, mixem animací, akcí i humory, přesto jsem se ke sledování pokračování jaksi nemohl dokopat a stále jsem ho odkládal. Dnes jsem si ale další kličkování zakázal a vyrazil na animovanou cestu mnohovesmírem. Důvodem k výše zmíněným odkladům byla má obava z toho, že bude pokračování horší než jeho předchůdce. To se mi i potvrdilo, takže jsem se dočkal určitého zklamání, přestože bylo pouze mírné. Mrzelo mě, že měli tvůrci evidentně pocit, že pokud nebude všeho víc, mohli by diváka zklamat, jenže právě to necitlivé tlačení na pilu bylo jedním z důvodů, proč jsem byl tentokrát při hodnocení skoupější. Dalším (a výrazným) důvodem byl úbytek humoru. Pro mě v tomto případě určitě neplatilo, že čím bude příběh temnější a vážnější, tím bude lepší. Mně prostě výrazně chyběla možnost pořádně se zasmát a měl jsem velmi silný pocit, že byl humor upozaděn hlavně proto, aby se mohly naplno rozbujet různé rodinné hodnoty. Toho rodinného sentimentu tady na mě bylo zbytečně moc. Přes všechny své připomínky jsem se ale po celou dobu bavil, neskromné stopáže jsem si ani nevšiml a ty čtyři pěticípé jsou přece jen pořádně silné. / Poučení: To, že se dokážeš přilepit k předmětům, zdem nebo lidem ještě nemusí znamenat, že jsi Spiderman. Možná postačí, když si pořádně umyješ ruce. Mýdlem. 4*+ (19.11.2023)

Skvělá, skvělá, skvělá animace, něco takového tu bylo naposledy opravdu před pěti lety, ale co je důležitější: Skvělý příběh! Aby nápady hýřící animák strčil do kapsy přinejmenším osm hraných filmů (těch, ve kterých se Spider-Man objevil), to se opravdu musí vidět. Své místo tu má každý vtip i každý procítěný dialog, každá postava, každá akční scéna.... Původně jsem se lekl se, že film potrvá dvě hodiny dvacet, ale když skončil, bylo mi to málo. Na třetí díl se proto nesmírně těším (aby ne, po tom finále) a vzhledem k tomu, jak je tenhle nahuštěný, se do jeho premiéry mám rozhodně čím zabavit. (01.06.2023)

Já = na přeceňovaných věcech hledám chyby a na podceňovaných hledám jen to dobré + jsem hodně náročný..takže moje hodnocení neberte relevantně.. děkuji. Tohle mi upřímně přijde o dost slabší než první díl a upřímně dal sem repete i prvního a už sem se též moc nechytal. Přijde mi to jako hroznej bordel. (20.11.2023)

S filmy o paralelních světech se v poslední době rozhodně nešetří a jsem rád, že druhý animovaný Spider-Man pouze jen nevykrádá své předchůdce, nýbrž si podobně jako jednička razí vlastní cestu - a to zejména díky fenomenální výtvarné stylizaci, která jde ruku v ruce s poutavým příběhem. Fantazie výtvarníků nemá ve dvojce žádné meze a divák je tak v kině svědkem vizuálního koncertu, v němž hraje svůj part několik typů animace, ale i hraný film (zde se mi líbilo nostalgické napojení na předchozí Spider-Many). Jak už jsem říkal, snímek těží i z příběhu, který vedle paralelních dimenzí problematizuje vděčný motiv nevyhnutelnosti osudu a film tak ponoukne diváka i k zamyšlení a nejen k bezduchému sledování, jak tomu u animáků často bývá. Film měl trochu pozvolný rozjezd, nicméně chválím, že došlo na jistou rekapitulaci jedničky, od níž uběhlo pět let, poté však děj nabral na obrátkách (souboje s Flekem a ultimátní spidermanská honička neměly chybu, ani meze) a zastavil ho až otevřený konec, který připravil živnou půdu pro třetí díl. Vskutku výtečný vizuální zážitek, u něhož by byl hřích si ho pustit na malé obrazovce. (14.06.2023)

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)