Dáma na kolejích

Marná snaha, hra se zpěvy. Tahle by asi Cimrman charakterizoval tento, generaci našich maminek a babiček známý, filmový muzikál. Nabízí se srovnání se Starci na chmelu, kteří oplývali lepším námětem, pojetím i hudbou, což jsou věci u tohoto žánru nejzásadnější. Dáma na kolejích není opravdu film, který bych musel vidět dvakrát. Chvílemi film jakoby paroduje muzikál svými až infantilními texty písní a podivnou choreografií. Navíc příběh jako vystřižený z Ordinace v R.z, takže kromě Jiřiny Bohdalové, která málokterou roli pokazí (i když Dáma na kolejích se asi bude řadit někde k jejímu slabšímu průměru) není o co stát. Možná ještě půl hvězdy za snahu tvůrců vybočit z hlavního proudu a natočit něco západnějšího, ale i tak 40%. (08.09.2012)

Muzikál ušitý Jiřině Bohdalové přímo na tělo, o tom nemůže být žádných pochyb. Ta zde hraje řidičku tramvaje Marii, která uvidí na Malostranském náměstí svého manžela jak se líbá s cizí krásnou ženou. Tramvaj zastaví a uteče. Rozhodne se to manželovi trošku osladit. Zrujnuje rodinné finance a začne si užívat. Jsou to však jen její představy. Většinu děje zabírají muzikálová čísla. Ta se nedržela přísně reality. Někdy byla i vtipná, ale hlavně výpravná. (02.10.2009)

"Zpívající" Bohdalka, která si hraje na Zorru mstitelku z lidu, a knokautuje mužské pokolení tím, že jde a vybere vkladní knížku. Nefunguje jako muzikál a až na pár vtipných momentů (o které se však postarají spíš role vedlejší), vlastně ani jako komedie. A čas tomu, na rozdíl od jiných "šedesátek", rozhodně na kvalitě nepřidal. (22.03.2012)

Docela rozumím, proč Dáma na kolejích tak trochu zapadla. Těžko KO dostal film právě od Starců na chmelu. Ti jsou lepší jak hudebně tak příběhově. A takový úspěch už Ladislav Rychman nedokázal zopakovat. Na druhé straně by toto mohlo být bráno jako pokračování. Z velké lásky totiž téměř vždy zůstává už jen ta domácnost a stereotyp. Udřená tramvajačka se cítí zrazená jako žena a manželka, když se její muž líbá s jinou. A místo vysvětlení a komunikace se typicky ženským způsobem zblázní a utratí vše za šaty s odůvodněním, že se o sebe vlastně moc nestarala. Později navíc manžela předá jiné ženě a muž o ženu musí zpětně bojovat. Bohužel má tento film jednu nevýhodu. Zřejmě to byla úlitba pracujícím ženám nebo že by dárek k MDŽ? Podle snímku je totiž žena věčně udřené stvoření zatímco muž nedělá vůbec nic. Vlastně něco přece. Je nevěrný a jen se povaluje. Dnešní feministky by za podobný snímek chrochtaly blahem. A je s podivem, že vlastně něco podobného nevznikne, protože síla boje za práva jednotlivých skupin lidí jsou nejsilnější v historii. Já oceňuji fakt, že Jiřina Bohdalová dokázala, že není jen obyčejná herečka, v té době ještě nebyla tak veliká herecká hvězda, ale dokázala se prosadit docela dobře i v komediálně laděném muzikálu. A stejnou porci lze ocenit i u Radoslava Brzobohatého a hlavně Františka Peterky, jehož komediální kariéra teprve startovala a to nejlepší měl před sebou. A přesto, že snímek hudebně jednoznačně prohrává se Starci, zcela nepropadl. Bohužel co se týče muzikálů, měla úspěšnost Ladislava Rychmana sestupnou tendenci. Další totiž následoval film Hvězda padá vzhůru či následný Jen ho nechte, ať se bojí. (03.05.2021)

Rychmanovy české muzikály vznikaly současně s francouzskými díly vzešlými ze spolupráce Jacquese Demyho a Michela Legranda, oproti nimž se zvláště Dáma na kolejích jeví jen jako pouhá divadelní férie. Jakkoliv jednotlivé dějové sekvence mají vtip a hudebně tanečním vstupům nelze upřít chytlavost, celek nepůsobí zrovna celistvě. Zatímco ta Legrandova čísla v Demyho snímcích vyprávění originálně dynamizují a propracovávají psychologii zúčastněných, písně v Dámě na kolejích nanejvýš zlidšťují lidově demokratickou uniformitu. Kostýmy, líčení, stylizace ani choreografie nemanifestují vnitřní svobodu, ale jen ospravedlňují individuální zařazení v systému. Příznačně tuto neměnnost dotvrzuje i snový rámec celého příběhu: k revoltě nedošlo a ani se k ní tramvajačka Marie neodhodlá. Tyto paradoxy ovšem současně přispívají k otevřenějšímu vyznění, o něž se ovšem primárně zasluhuje mimořádné herectví Jiřiny Bohdalové. Její hrdinka za pomoci bohatého kostýmního vyzbrojení střídá své tváře, aby se nakonec vrátila k té nejvlastnější, odevzdané a trpné. (11.06.2023)