Hvězda padá vzhůru

Ať si mne většina národa proklíná, já Karla Gotta nemusím. Tento člověk neměl k ničemu ve svém životě žádný postoj, nevyslovil se k žádnému problému, nic ho nenadchlo. Veškerá jeho produkce byla vždy úzkostlivě střežena, aby nezčeřila jedinou vlnku na vodě společenského života. Od jakéhokoliv umělce očekávám jeho projev jako jeho postoj, kterým hodnotí vše kolem sebe a dává nám to najevo jinak, než jsme zvyklí, to je umění. Karel Gott není umělec, je to člověk, který prodává produkt. Jestli zpívat umí nebo ne, je věc jiná. Oslovení "mistře" se mi, vzhledem k uvedenému, zdá v nejlepším případě neadresné. Nic proti němu osobně jinak nemám, jen to, že je to český Rosamund Pilcher. (08.01.2009)

Tenhle film je snad trestem pro Karla Gotta, že v roce 1968 se hned nevrátil do Československa a snažil se na Západě marně získat slávu. Současně se zdá, že přesto se lidé kolem Gotta (asi Štajdl) pokusili z tohoto sypání si popela na hlavu vymlátit maximum. Je to směs Tyla, Starců na chmelu a Formanových Vlasů. Nejbizarnější ale zobrazení zlého Západu. Lehce to připomíná jak Západ zachycovaly některé díly Majora Zemana, ale místy to dokonce připomíná Barbarellu. V době zavřených hranic se nakonec zneuznalý umělec vrací do socialistické vlasti a to je už trochu nechutné. (02.06.2020)

Před chvílí jsem se podíval na oba Švandy dudáky, takže mohu dobře srovnávat. Pobavila záměna hajného Trnky za majitele vinárny. Kalenda měl asi být Kalafuna ne? No, alespoň že ten Vocílka zůstal Vocílkou, kromě Švandy tedy. Celkové hodnocení ode mne je takové, že jde o jakýsi paskvil, těžící ze Strakonického dudáka. Hodně jsem se u toho nudil. Teprve až konec mne vytrhl z letargie. Ne, že by se bůhvíco dělo, ale zaujalo mne to. Celých asi patnáct minut. A teprve až zde se mi líbily dvě skladby. Takže za to musím tu dvacítku dát, i když celkově bych to řadil spíše k tomu velkému podprůměru. (26.02.2020)

Nádherně nechutný normalizační pomník nesmrtelné ikoně české popkultury. Na jednu stranu je "Hvězda padá vzhůru" filmový řitní alpinismus pro obludu, která si vyprosila návrat z rádoby emigrace, ale současně jí lze vnímat i jako krutě podvratné dílo, které svůj objekt nevybíravě satirizuje. Disproporční převaha detailů Kájovy tváře vůči jiným postavám ve filmu a famózní improvizační scény hrdinova narcismu divákovi zpřítomňuje ambivalentnost muže, v jehož tváři se snoubí česká humpolácká jalovost, pohlavárovsky podlá sviňáckost a buranská odnož queeru. Fakt, že slavíkovou družkou je Molavcová, jejíž míra demence je stejně velká jeko její bujně se pohupující vnady, zase nelze vnímat jinak než jako podlý žert. A to nemluvě o celé absurdní premise totáčově muzikálové parafráze na Strakonického dudáka (asi další důvod obsazení Molavcové) pojatého optikou silvestrobvských estrád coby mix nejapných hudebně tanečních čísel, imbecilního humoru a promenády předních televizních/filmových ksichtů doby. Jako bonus je zde Sovák, klerý v outfitu ala Holzman hraje módního fotografa a lačně hltá tuzexovou colu. (22.12.2011)

Hodnocení "Odpad!" vážně není fér. Pokud pomineme ten neuvěřitelně šílený závěr ve stylu básně "Opustíš-li mě...", který dnes působí jako nepochopitelná parodie a megakýč, není film takový průšvih, jak by si člověk podle hysterického hodnocení tady mohl myslet; vždyť se na něm podílely samé špičky svých oborů - Štaidlovi, Rychman, Greifová, víceméně všichni herci se Somrem v první řadě... a ta aktualizace Tyla je docela vkusná a funguje. Hudba lehce nadprůměrná, nadčasové kostýmy, zajímavé lokace a studiové stavby, Gott si jako skoroherec také ostudu neudělal, pěvecky byl tehdy navíc na vrcholu. Opakuji ale, že ideologické pozadí filmu tady nehodnotím, to je jiná kapitola. (03.01.2011)