Midnight Cowboy
Polnočný kovboj
Režie:
John SchlesingerScénář:
Waldo SaltKamera:
Adam HolenderHudba:
John BarryHrají:
Dustin Hoffman, Jon Voight, Sylvia Miles, John McGiver, Brenda Vaccaro, Barnard Hughes, Ruth White, Jennifer Salt, Bob Balaban, Paul Morrissey, Taylor Mead (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Bouřlivá šedesátá léta proměnila tehdejší americkou společnost k nepoznání. Boj za občanská práva, radikalizace mladé generace, vrcholící masovými protesty proti válce ve Vietnamu, sex, drogy a rokenrol – tím vším Amerika žila, ale ve filmu se to prakticky neobjevovalo. Hollywood přes počínající generační výměnu dál pokojně setrvával ve starých dobrých časech. Teprve v roce 1969 se ve větším rozsahu objevily první vlaštovky toho, čemu se později začalo říkat Nový Hollywood – road movie Bezstarostná jízda, revizionistický western Divoká banda či syrové drama dvou ztroskotanců v New Yorku Půlnoční kovboj. A právě poslední snímek se stal překvapivým oscarovým vítězem roku 1969 se třemi soškami, za nejlepší film, režii a scénář podle předlohy. Adaptaci stejnojmenného románu Jamese Lea Herlihyho režíroval jako svůj americký debut proponent hnutí Free Cinema, anglický tvůrce John Schlesinger (1926–2003), a stvořil klasické dílo, jež už desítky let úspěšně odolává zubu času. Klíčové pro jeho kvality bylo zejména obsazení ústřední dvojice méně známými, ale přesně vybranými představiteli. Naivního Texasana Joea Bucka, který se chce v New Yorku uplatnit jako gigolo, hraje Jon Voight (nar. 1938) a tuberkulózního chromajzla, jemuž žádný podfuk není proti srsti, přesvědčivě ztvárnil Dustin Hoffman (nar. 1937). Oba herci byli za své kreace nominováni na Oscara i na Zlatý glóbus (Voight navíc dostal prestižní Cenu newyorských filmových kritiků a Hoffman zase Cenu BAFTA). Ve scéně mondénního večírku se objevuje řada uměleckých osobností z okruhu Andyho Warhola, mj. Viva, Ultra Violet, Taylor Mead a Paul Morrissey. Hudební supervizi filmu měl známý skladatel John Barry, pod úvodními titulky zní píseň Everybody’s Talkin’ v podání zpěváka Nilssona. (Česká televize)
(více)Recenze (309)
Mistrovské dílo - hlavně jedinečná střihová skladba dělá z Půlnočního kovboje nevídaně intenzivní podívanou. Obdivuhodná práce v newyorských ulicích, snad jen v Sedm a Taxikáři se povedlo tak sugestivně zachytit odvrácenou tvář metropolí. Výjimečný scénář navíc zpracovává nesmírně široké spektrum témat - od odcizení v moderních velkoměstech, až po sílu lidského přátelství. ()
NFR 1994, Oscar 3 : Nejlepší film, Režie, Scénář - A + 4 nominace: Herec HR - Dustin Hoffman, Herec HR - Jan Voight, Herečka VR - Sylvia Miles, Střih. . . . Zlatý Medvěd - výběr ()
Proslulý oscarový majstrštyk o síle přátelství a nenaplněném snu o lepším žití. Pokud bych měl vybrat jediný film, který nejlépe zobrazuje atmosféru americké společnosti konce 60.let, její depresi, podvědomého traumatu z vietnamské války, religiózního pobláznění, sociálních rozdílů, nástupu hippies a psychedelické hudební éry, vyberu tento. New York v žádném jiném filmu nebyl tak špinavou stokou, v níž společenští vyděděnci snili o prosluněné Floridě. A Dustin Hoffman měl dostat za svoji brilantně zahranou (a napsanou) roli Oscara. ()
Schlesinger zobrazuje New York jako postupně se rozkládající mršinu. Hnusná, hnijící, zapáchající, přesto kdesi hluboko v nitru lidsky hřejivá. Anebo to jsou jenom červi rozežírající ji zevnitř? Film stále stejně sugestivní jako před osmatřiceti lety. Bordel, špína, boj o přežití, boj o to, zůstat člověkem. Změnilo se vůbec něco od středověku nebo jsou lidé v jádru stále stejně zkažení, vedou stejně zhýralý život? Jsem skeptik, z viděného na mě padá splín, ale stále mám na paměti větu „šťastní lidé problémy řeší, nešťastní na ně myslí“. Ten film má pořád co říct a zatím žádný jiný to nedokázal říct se stejnou naléhavostí. Nikdy mě nepřestane fascinovat odvaha Dustina Hoffmana, jenž po Absolventovi jako miláček statisíců fanynek přijal roli člověka, kterého byste se na ulici štítili jen překročit. Jet na Floridu, vidět palmy. Když klesnete tak nízko, ke štěstí vám stačí tak málo. 90% Zajímavé komentáře: Radko, Triple H ()
Vychladly "ideály," 60. léta se vypařila jak kouř z trávy, maximálně tak hudba zbyla. Sexuální apetit zůstal...na nic. Tomu se říká generační depka! Pátou hvězdičku nedávám jen proto, že je na mě až moc velká... ()
Jsem rád, že se skrz Českou televizi poslední dobou dostanu ke starým americkým filmům oceněným tehdejším oskarovým sousoším. Dostal jsem se třeba i k tomuto naprosto úžasnému dramatu, na kterém například svojí kvalitou vůbec nepoznáte jeho stáří. Nevím, čím začít, abych Vám dal najevo, že tenhle film je opravdová špica. Snad abych začal tím střihem. Je na něm hrozně znát ona preciznost a pracnost. Pracnost v tom smyslu, že díky střihu a záběrům na tehdejší New York máte šílený pocit zmaru, smutku a beznaděje. Takhle depresivní New York je možná právě to, co Vás na americké kinematografii tak přitahuje. Jiné filmy v podobném duchu jako je například Taxikář nebo koneckonců Nolanova trilogie o Batmanovi (kde jde spíš o pseoudo New York) těží z podobné atmosféry. A ne jinak je to zde. No a pak je třeba zmínit samotný námět. Jon Voight hraje šíleně naivního kluka, který má pocit, že mu patří svět. Teda do té doby než v New Yorku narazí a navíc potká somráka ze somráků nejpovolanějšího – Dustina Hoffmana. V tu ránu se tu rodí další z řady geniálních hereckých výkonů. Tohle totiž není o výkonu, který by byl „jenom“ v hlavě, tady Dustin fyzicky neskutečně trpí. Zároveň se film proměňuje a vzniká silný příběh o přátelství. Prostě pěti hvězda jak vyšitá. A navíc film vypovídající o tehdejší popkultuře květinových dětí především tou neskutečnou scénou v bytě nějaké té místní Yoko Ono. Já byl v šoku. Kde může, tam Vás tento kousek překvapí. Hlavně svojí filmařinou. ()
║Rozpočet $3,6milióna║Tržby USA $44,785,053║Tržby Celosvetovo $44,785,053║ Umelecká avangarda. V konečnom výsledku len nehybná psychoanalýza skrachovaného skoro džigola. Niektoré oscarové filmy sú fakt trieda. /45%/ ()
Scénář: Waldo Salt .. O snění a vystřízlivění aneb deprese konce šedesátých let ve své nejryzejší formě! Naivní texaský gigolo a protřelý newyorský mrzák v hořkém příběhu z ulice, kde přes veškerou snahu o lepší život, kvete dvěma osamělým osobám jedině to vzájemné přátelství. Hoffman si svého ubožáka střihnul klasicky přesvědčivě, zato jiskřivý pohled mladého Voighta je něco dokonalého a tu plešatou sošku by si za tento výkon jistě zasloužil. Ta režijní je však zcela po právu v rukách Schlesingera, jeho nápaditá obrazová skladba pro tento snímek sedí perfektně stejně jako všudypřítomná ústřední skladba. ()
Sociálně kritické filmy pocházející z Ameriky mají jeden ze svých vrcholů v Půlnočním kovbojovi, to je bez debat... Nesmírně silný a alarmující naturalistický film...a je to naturalismus ve svém původním (literárním) významu - za vším stojí především sociální determinace... Strhující syrová analýza prohnilosti velkoměsta a jejího dopadu na jedince... Schlesingerova snaha o zachycení nižší vrstvy společnosti sužované destruktivním prostředím je až nesnesitelně otevřená...a pocit odcizení anonymního velkoměsta nezachrání ani stopové množství pozitivních náznaků síly lidského přátelství... Podobné filmy: Bronco Billy, Strašák, Taxikář, Hříšné noci ()
Ukázka té většiny zlobivé mládeže šedesátých let, které byly celospolečenské ideály šuma-fuk, a která by ráda pomohla akoráť tak sama sobě. Voightův životní postoj je jednoduše kouzelný, myslím si, že naivity je tu až nestravitelně moc. Ale jako studená sprcha pro rozbíjení ideálů to působí spolehlivě. To Hoffmanova postava je už trochu rozporuplnější a tím pádem i mnohem více živoucí. Naprosto skvělé jsou pak vzpomínkové reminiscence, které se úžasně prolínají s přítomnými fantaziemi a budoucími sny. ()
Hodně emocionální film. Chvílemi vám je tak příjemně a chvílemi zase dost smutno. Hlavních hrdinů mi bylo často dost líto a opravdu jsem jim fandil. Skvělá hudba. Herecké výkony jsou naprosto brilantní, dost se divím, že nebyli Oscaři. Přiznám se že některé scény jsem uplně nestihl (ta párty v nějakém drogovém umělecko-intelektuálském doupěti). Výborný film. ()
Sweet American dreams, sweet Dustin Hoffman. ()
rozpočet : ? tržby americke : $44,785,053 ()
Naivita a upřímnost bolí. Diváka i Joea. A stejně tak někdy bolí odejít z důvěrně známého místa někam, kde má být všechno lepší a nakonec není lepší nic. Na špatných místech vás zkrátka poctivost a důvěřivost zničí. Ale celý tenhle můj výklad by byl jenom zjednodušeným poselstvím příběhu, kdyby se v něm neobjevoval Hoffmanův Rico. S ním totiž do kovbojova tažení přišla kousavost vzbuzující absolutní melancholii. Probuzení tehdejší generace, varování pro současnou. ()
Tak ja nevim no, asi jsem cekal drobet vic. Problem je asi v pribehu, protoze se tady nic moc nedeje a je to takovy to klasicky drama o netradicnim pratelstvi. Tentokrat tu mame kovboje - zacinajiciho gigola a zlodeje - vaguse. Film nijak netlaci na pilu, zameruje se na osudy kovboje a nekdy po tretine filmu se skamaradi s vagusem, zacnou si pomahat, film zacne bejt dojemnej a pomalu se dostanem do smutnyho finale. Akorat obcas tu jsou atmosfericky prostrihy na nejakou kovbojovo minulost s zenskou, ktery jsou sice natoceny pusobive, ale v podstate uplne zbytecny. Ale tohle je ten typ filmu, kde jde stejne nejvic o herce, ktery v tomhle pripade celej film tahnou. Voight tu je desne mladej, v podstate jeho prvni hlavni role, takze je to trochu nezvyk a navic se obcas tak nak divne kreni, ale hral hodne dobre. Nicmene vic za pozornost stoji vagus Dustina Hoffmana, kterej tu je taky pekne mladej, vlasne jeho prvni film po Absolventovy a nemocnyho, spinavyho podvodnika zahral naprosto giganticky dokonale, hned bych mu flaknul oskara. Celkove, prave diky hercum a vlasne i rezii, protoze Schlesinger to ma pevne v rukou, to da lepsi 4*. ()
Vidět v krátké době Jona Voighta dvakrát za sebou a z toho v jednom filmu ze současnosti, je téměř nostalgicky bolestný zážitek. Ovšem vidět Dustina Hoffmana v roli Rica, je nezapomenutelný zážitek. Smutné, ale skvěle natočené drama o tom, jak rychle se naivnímu Joeovi rozcupoval jeho americký sen, za kterým tak nadějně vyrazil. Jejich snové představy byla jedna z věcí, které tomu přidaly ten správný šmrnc. A úvodní a závěrečná píseň byla vybraná taky výborně. Jediné, co mi moc nesedlo, byl ten prapodivný večírek, na který byl Joe pozvaný, ale na druhou stranu to tam taky patřilo, protože to charakterizovalo přesně 60léta. Určitě je to jeden z těch silnějších filmových zážitků, které stojí za to vidět. A za Dustina jdu určitě na plný počet. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Hodně drsný snímek z hodně surového New Yorku. John Voight a Dustin Hoffman zachyceni v proměně v bezdomovce. Film jako takový mne příliš neoslovil (nevím, proč všichni slintají blahem nad perfektním zobrazením špíny a hnusu), ale herecký výkon Hoffmana - to byl koncert. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=jnFoaj8utio ()
Klasika šedesátých let, která ani po letech neztralita moc ze svého kouzla. Příběh nese veškeré rysy své doby (sexuální odvážlivost, drogy, smutné konce...). Mladý kovboj si přijede do New Yorku splnit sny, místo toho nalézá zklamání a hořký konec, když mu na cestě na Floridu v autobuse zemře jeho tuberkolozou nemocný přítel. Výborné výkony Hoffmana (kde tenhle herec zahrál špatně?) a Voighta. Film získal Oscary za nejlepší film, režii a scénář........ ()
Jeden z nejlepších ()
Související novinky
Zemřel herec M. Emmet Walsh
Ve věku osmaosmdesáti let zemřel v americkém Vermontu herecký veterán M. Emmet Walsh. Výrazný představitel zejména vedlejších rolí ve filmech jako Blade Runner, Zbytečná krutost a Potíže s Arizonou… (více)
Příběh o přátelství dvou ztroskotanců. Jejich existence je vpravdě odporná. Režisér ten obraz zvládá dobře, i s dobovými psychedelickými vložkami. Vrcholem je Hoffmanova mistrovská studie invalidního podvodníčka. Potud jen dobré. --- A špatné? Popravdě, filmu samotnému se příliš vytknout nedá, spíš jde o to, jak byl a je přijímán a interpretován. Je pravda, že Hollywood se tradičně zobrazování temných stránek lidské existence vyhýbal. Byla to jakási autocenzura, nepsaná dohoda, Hollywood prostě nechtěl Ameriku rozčilovat. A tu, zčistajasna, v roce 1970 britský homosexuální režisér sesbírá kdejakou cenu včetně hlavních Oscarů za film zobrazující příběh dvou šupáků. Otázka zní: Otevřel Schlesinger Americe oči, anebo vyšel vstříc dobové poptávce? Domnívám se, že druhá odpověď je správná, a v ní je i odpověď, proč byl čas úspěchů tohoto umělce tak ostře ohraničený. --- Po čem byla poptávka? Byl to „sociálně kritický film“. A tak se mluví o „městě, (které je) vyvrhne jako nepotřebné na smetiště lidských osudů,“ nebo třeba o „deziluzivním procitnutí z amerického snu“. Omlouvám se za svou zabedněnost, ale já tu nic takového nevidím. --- Do New Yorku přijíždí mladý Texasan s tím, čemu se říká špatný podnikatelský záměr. I prostitut musí umět najít svého zákazníka. Joe Buck to nedokáže, protože se špatně připravil. Věřil, že stačí vypadat jako kovboj a vše ostatní půjde samo. A teď mi řekněte, jak mu New York vlastně ukřivdil? Kdo může za váš obchodní neúspěch, kdo může za to, že prodáváte zboží, které nikdo nechce? Nemohu se zbavit dojmu, že to, co nám americká kulturní revoluce konce šedesátých let podsouvá, je toto: Na Bucka měl čekat kontaktní úřad Ministerstva práce a sociálních věcí a poradit mu, jak se má chovat a oblékat, kde najde vhodné kontakty, eventuálně mu poskytnout půjčku do začátku a dohodit pár zákaznic. To je, vážení, socialismus jako hrom, nic jiného. --- Ratsova minulost je méně zřetelná (literární předlohu neznám, ostatně kdo se o ni zajímá?), ale některá fakta přece víme: jeho otec, italský přistěhovalec, se udřel jako čistič bot. To ovšem tvrdí Ratso, který skoro vždy lže. Ratsův otec skončil svůj život v roce 1959, tedy v době, kdy Amerika hospodářsky prosperovala jako nikdy a pracovních příležitostí byla všude spousta. Inu, asi mu to dvakrát nepálilo. Ratso umírá, možná na tuberkulózu, mně to spíš připadalo jako chronická kuřácká bronchitida vrcholící zápalem plic, a to v době, kdy americká nezaměstnanost byla nízká, práce bylo dost, a existovala síť veřejné i charitativní lékařské péče. Ratso odmítá jak pracovat, tak přijmout tuto péči. On pouze šidí, krade (ale ne léky!), „fetuje a somruje“, a - proboha, věřili byste tomu? - nebere za to žádnou podporu! --- A nakonec, Schlesinger na závěr dopustí kapitální vlastní gól do branky všech sociálních kritiků, kulturních revolucionářů a socialistů, když Buck po příjezdu na Floridu konstatuje suše a věcně: „Nejspíš začnu tím, že si najdu nějakou práci.“ Které bylo od začátku do konce všude dost, i v New Yorku, ale milý Joe si toho všiml až poté, co ho jeho vlastní omyly a morální zkáza dovedly až k brutální loupeži, za kterou by dostal (a měl dostat!) deset let. --- Tenkrát ještě Amerika trpěla jedinou vážnější chorobou - totiž přesvědčením mediálně nastupující hipíkovské generace, že Amerika je nemocná a potřebuje „léčit“. Ve všech ostatních ohledech byla docela zdravá. Kdo se na tento film pořádně podívá, uvidí to celkem jasně. () (méně) (více)