Volání rodu

Poslední díl této trilogie nezačal vůbec špatně. Plíživá smrt – vyhnání z rodu, jenže potom nastal útlum v podobě putování a soužití s „ovčáky“. Tady atmosféra dost stagnovala a když už se tvůrci snažili hrát na emoce, hlad a soucítění s Havranpírkem a spol, měli to lépe zpracovat (tedy hlavně důvěryhodněji). Vím, bylo to točené pro mladší diváky, ale když už se tu i zabíjelo – tak to chtělo přišlápnout plyn i v jiných věcech. První díl jsem viděl na čistý průměr, dvojku tak na 60%, ale trojka je zase krok zpátky. Jako pozitivum vidím mladou Gábinu, která za mlada nebyla vůbec špatná (vzhledově). Miroslav Moravec podal dobrý výkon, ale měl dost svázané ruce scénářem a „přístupností“, protože i on rozhodně měl navíc. (29.01.2015)

Pravěkou trilogii mnohým ochromeného Jana Schmidta ctím. Od té temné chvíle, kdy se havraní pero dotklo prsou novorozeného chlapce, jsem pocítil hlubokou přináležitost k tomuto kmeni (než se slovo „kmen“ stálo reklamní frází) a kmen, který jsem tehdy neznal (ale tušil) a k němuž jsem začal patřit, nejlépe popisuje Liškova muzika: láskyplně znovuzrozená hudba těch prvních s hlasy, které se dokáží poměřit a sblížit s atmosférou, se mísí s klíčivou elektronikou co naším, moderním nervstvem. Po prvním, iniciačním dílu je tím nejsilnějším ten závěrečný: odhaluje nás v naší nedůvěřivosti, v podezírání toho nejbližšího ze zrady, z úskoků, jehož nejhorší možná podoba se rodí právě z nitra toho, který nevěří. Ale také odkrývá slabost nás, kteří víme a známe, ale nedokážeme srdečně promluvit k tomu, který nás vytíná z té půdy, pro niž jsme se narodili. A žijeme: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/siesta-peaceful-air-of-autumn (28.12.2018)

Jistě, technické detaily, reálie, to vše je velmi špatné. Umytý, přistřižený a jak dětská prdelka holý český hezoun se zkrátka pravěkým obyvatelem nestane, ani když si oblékne činčilu. Tohle by se mělo natočit ještě jednou, bez rukaviček a s odbornou asistencí, Štorchovy příběhy za to stojí a po pravdě, scénář není zlý. Právě závan nostalgie z dětské četby a v kontextu novodobé disneyovské plytkosti i docela silný příběh katapultují závěrečný díl trilogie vysoko. Byť film sráží žalostné herecké výkony, je nejlepší z pravěké trilogie. Té by nejvíce pomohlo, kdyby zůstala jedním filmem (viz můj komentář k předešlým dílům). (12.04.2017)

Do názvu závěrečného dílu trilogie na motivy Štorchova románu narouboval režisér série Jan Schmidt odkaz na počátky osidlování české kotliny slovanským národem. Je to podařené zakončení zidealizovaného pohledu na dobu kamennou, kde tep života dosahuje svého vyvrcholení a otevírá nové možnosti a naději do budoucnosti. Zhoubná moc nakažlivé nemoci a osidlování nového území jsou body, od kterých se rozvíjí dramatická zápletka a vynalézavé atraktivní okénka do prehistorie lidského společenství. Další složkou, která dotvořila osobitou podobu popularizace vědy, je kamera, za kterou stál Jiří Macák. Poetické obrazy panenské přírody se střídají s expresionistickým důrazem a společně se zvukem a hudbou jsou nezaměnitelnou a vytříbenou tváří filmové vzdělávací série. Hlavní postavou je naposledy Havranpírko (dobrý Ludvík Hradilek), který se svým věrným druhem a mentorem Sokolem (velmi dobrý Jiří Bartoška) čelí největší výzvě svého života. V těchto chvílích volá život nejnaléhavěji a nejtvrději. Hlavní ženskou postavou je mladá žena Šťastná chvíle (zajímavá Gabriela Osvaldová s hlasem Jany Andresíkové). Kmenové ústrky nepřestávají a jediná schůdná alternativa se dotýká samotné schopnosti přežití v souladu s přírodou. Důležitou postavou je náčelník kmene pastevců Křikavec (velmi dobrý Miroslav Moravec), nesmlouvavý vůdce a nepříliš ochotný soused nově příchozích pionýrů. Výraznou postavou je Křikavcova mladá dcera Rosnička (zajímavá Milada Janderová-Kratochvílová) v postupném sbližování a v rostoucí náklonosti k Havranpírkovi. Z dalších rolí: nespokojený a neurvalý pastevec Beran (zajímavý Ladislav Křiváček), neústupný náčelník Havran (dobrý Bohumil Vávra), či vlivná žena rybářské osady Tlapa (příjemná Beta Poničanová). Mnoho se toho napovídá o chabé výstižnosti reality dané doby. Ano, je to romantizující pohled na dobrodružství prastarého způsobu života. Ale namakaní svalovci a efektnější berličky nemají s realitou příliš společného. Ve svém popularizačně-vzdělávacím schématu se jedná o nadprůměrné filmové dílo, které vědní obory přibližuje, zpřístupňuje a zlidšťuje k potřebám současného přemýšlivého člověka, pokud je toho schopen. (04.02.2017)

Krá! Krááá! Krásné rozloučení s trilogií z dob, kdy hlavním úkolem lidstva bylo přežít zimu a neskapat na něco tak trapnýho jako chřipka. Naposled jsem tenhle film viděl jako dítě, ale superněžnou Rosničku jsem měl v hlavě pořád "zastrčenou". Až jsem se celý roztesknil. Inu, nostalgie... Potvora! Na závěr bych pronesl krátké zamyšlení nad vypravěčským mimimalismem, který všechny tři filmy používají. Dokonalá ukázka funkční úspornosti je jedna z posledních scén, v níž Havranpírko potká ztracenou dívku s koněm, na nemž naposledy jel její pronásledovatel. Chlapec se ptá, co se stalo s násilníkem, a dívka odpoví: "Vždyť jsem říkala, že v bažinách jsem silnější já." Přitom hodí smutně očima, jakoby si promítala pohled na tonoucího. V tenhle moment už tu scénu nemusím vidět, viděl jsem to celé v ten zlomek vteřiny v jejích očích. No dobře. Přiznámám. Mám bujnou fantazii a jsem nenáročnej... :) (01.09.2014)