Režie:
Jan SchmidtScénář:
Milan PavlíkKamera:
Jiří MacákHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jiří Bartoška, Ludvík Hradilek, Gabriela Osvaldová, Milada Janderová-Kratochvílová, Vladimír Hrabánek, Zuzana Plichtová (více)Obsahy(1)
Další osudy hrdinů z pravěku. Tentokrát se Sokol (J. Bartoška) se svou ženou Šťastnou chvílí (G. Osvaldová) a v doprovodu Havranpírka (L. Hradílek) vydají před zhoubnou epidemií na cestu za novým domovem. Najdou útočiště u rodu Pastevců, na jejichž území přečkají zimu. Vůdce Pastevců však cizím lidem nedůvěřuje a čeká, že trojice nejpozději do jara zemře hlady. Díky mladičké Rosničce (M. Janderová-Kratochvílová), která se do Havranpírka zamilovala, však všichni přežijí. Zatímco Pastevci se jako každý rok na jaře vydávají hledat úrodné louky pro stádo svých ovcí, Sokol se Šťastnou chvílí a Havranpírkem zůstávají na místě. Na podzim totiž udělali nevídanou věc: zaseli obilí… (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Krá! Krááá! Krásné rozloučení s trilogií z dob, kdy hlavním úkolem lidstva bylo přežít zimu a neskapat na něco tak trapnýho jako chřipka. Naposled jsem tenhle film viděl jako dítě, ale superněžnou Rosničku jsem měl v hlavě pořád "zastrčenou". Až jsem se celý roztesknil. Inu, nostalgie... Potvora! Na závěr bych pronesl krátké zamyšlení nad vypravěčským mimimalismem, který všechny tři filmy používají. Dokonalá ukázka funkční úspornosti je jedna z posledních scén, v níž Havranpírko potká ztracenou dívku s koněm, na nemž naposledy jel její pronásledovatel. Chlapec se ptá, co se stalo s násilníkem, a dívka odpoví: "Vždyť jsem říkala, že v bažinách jsem silnější já." Přitom hodí smutně očima, jakoby si promítala pohled na tonoucího. V tenhle moment už tu scénu nemusím vidět, viděl jsem to celé v ten zlomek vteřiny v jejích očích. No dobře. Přiznámám. Mám bujnou fantazii a jsem nenáročnej... :) ()
Poslední díl této trilogie nezačal vůbec špatně. Plíživá smrt – vyhnání z rodu, jenže potom nastal útlum v podobě putování a soužití s „ovčáky“. Tady atmosféra dost stagnovala a když už se tvůrci snažili hrát na emoce, hlad a soucítění s Havranpírkem a spol, měli to lépe zpracovat (tedy hlavně důvěryhodněji). Vím, bylo to točené pro mladší diváky, ale když už se tu i zabíjelo – tak to chtělo přišlápnout plyn i v jiných věcech. První díl jsem viděl na čistý průměr, dvojku tak na 60%, ale trojka je zase krok zpátky. Jako pozitivum vidím mladou Gábinu, která za mlada nebyla vůbec špatná (vzhledově). Miroslav Moravec podal dobrý výkon, ale měl dost svázané ruce scénářem a „přístupností“, protože i on rozhodně měl navíc. ()
No jo. Další z těch v mém dětství oblíbených filmů, které zub času ohlodal jako pes kost, další z mých vžitých představ z dětství, které čas rozdrtil na prach. Štorchovy knížky mám rád dodnes, ale tahle Schmidtova adaptace, která se psanou předlohou má společné snad jen jméno hlavního hrdiny Havranpírka :o), nemá dnes už co nabídnout. Výprava zejména v tomto posledním díle působí velmi stroze, záběry na jednu chýši se tu střídají se záběry na herce v kožešinách, křepčících po krajině na Šumavě a v okolo Mělníka a navození pocitu atmosféry doby kamenné bylo zcela nulové. Celé to zpracování působilo tak nějak vyumělkovaně a nepřirozeně, o znázornění syrovosti a divokosti té doby si filmaři mohli jenom zdát. Ani scenář se moc nepovedl a herci neměli co hrát. Z celé trilogie byla nejkoukatelnější první Osada havranů, poté kvalita silně upadala. Případné diváky bych varoval, tato filmová adaptace nic nevypovídá o kvalitě Štorchových knížek, ty se naopak čtou moc hezky. Ale i pokus se cení, zvlášť s přihlédnutím k době vzniku. Ty dvě* jsou hlavně za odvahu se pustit do něčeho tak odvážného, jako přiblížit filmovým jazykem život doby kamenné. ()
Pravěkou trilogii mnohým ochromeného Jana Schmidta ctím. Od té temné chvíle, kdy se havraní pero dotklo prsou novorozeného chlapce, jsem pocítil hlubokou přináležitost k tomuto kmeni (než se slovo „kmen“ stálo reklamní frází) a kmen, který jsem tehdy neznal (ale tušil) a k němuž jsem začal patřit, nejlépe popisuje Liškova muzika: láskyplně znovuzrozená hudba těch prvních s hlasy, které se dokáží poměřit a sblížit s atmosférou, se mísí s klíčivou elektronikou co naším, moderním nervstvem. Po prvním, iniciačním dílu je tím nejsilnějším ten závěrečný: odhaluje nás v naší nedůvěřivosti, v podezírání toho nejbližšího ze zrady, z úskoků, jehož nejhorší možná podoba se rodí právě z nitra toho, který nevěří. Ale také odkrývá slabost nás, kteří víme a známe, ale nedokážeme srdečně promluvit k tomu, který nás vytíná z té půdy, pro niž jsme se narodili. A žijeme: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/siesta-peaceful-air-of-autumn ()
Volání rodu je stejně jako oba předchozí kousky docela povedená záležitost, byť si myslím, že Bartoška je přece jen na roli primitivního lovce-sběrače-pastevce příliš kultivovaný. Zato Moravec jako konzervativní předseda obce (nebo náčelník či co) je velice přesvědčivý, Srstka je také obsazen vhodně. Celkově se na to dobře kouká, možná i proto, že to je fakt hodně neotřelé prostředí. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (7)
- Rolu Sokola (Jiří Bartoška) mal hrať sovietsky herec Jeremenko. Ten to bral ako veľkú šancu na svetový úspech, prišiel k nám aj s celou rodinou a hovoril len po rusky. Meno Šťastná chvíľa nebol schopný vysloviť. Všemožne ho komolil, potom pochopil, čo slovo chvíľa znamená, a začal hovoriť "Mínutočka". (Raccoon.city)
- Všechny tři díly trilogie (Na veliké řece a Osada Havranů) se točily najednou po celý rok. (M.B)
- Vlci, ktorí vo filme naháňali Šťastnú chvíľu (Gabriela Osvaldová), boli nalíčené psy z ministerstva vnútra. Herečka na to dodnes spomína s hrôzou, lebo ju takmer zožrali. (Raccoon.city)
Reklama