On the Trail of Blood
Režie:
Petr SchulhoffScénář:
Petr SchulhoffKamera:
Emil SirotekHudba:
Pavel BlatnýHrají:
Rudolf Hrušínský, Hana Brejchová, Vladimír Ptáček, Jana Vaňková, Ilja Prachař, Libuše Holečková, Michal Kožuch, Milada Ježková, Luděk Nešleha (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Autorský film Petra Schulhoffa navazuje postavou majora Kalaše na film Vrah skrývá tvář. V naší kinematografii tyto snímky představují zásadní počin v detektivním a kriminálním žánru a to nejen let šedesátých. Všechny detektivky se opírají o skutečné případy a vyznačují se skvěle vybudovanou tíživou atmosférou, umně vykonstruovanou zápletkou i výbornými hereckými výkony, kterým vévodí Rudolf Hrušínský v postavě majora Kalaše. Po stopách krve vypráví o nesnadném pátrání kriminalistů po sexuálně úchylném vrahovi dětí. Film splňuje všechny požadavky detektivního žánru: napínavost, pátrání po vrahovi probíhá po řadě linií a vede k několika podezřelým, zatímco vlastní pachatel zůstává až do samotného závěru skryt a v jeho odhalení nechybí potřebný moment překvapení. Pro většinu postav si Petr Schulhoff cílevědomě vybral méně známé herce, jejichž velmi dobré typy dodaly jeho filmu rys autentičnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (265)
Po stopách krve stylem přímo navazuje na Vraha, který marně skrýval tvář. Ten mi přijde trochu napínavější, ale celkově jde o filmy na stejné úrovni, s velmi temnou atmosférou, perfektně propracovanou psychologickou stránkou a velmi syrovým rozuzlením. "Proč jste nespálil taky ty boty? - Byly nový." ()
-Potřebuju abyste mi pomohl vysvětlit několik posledních detailů.... je tady ještě další možnost... -Komu tohle chcete dokázat?" -Zatím vám. Film. Dokonalý Hrušínský v roli majora Kalaše v dokonalé české detektivní perle. My jsme kdysi točili detektivky a jaký panečku. Další český skvost konce 60. let. 95% ()
Je věta Rudolfa Hrušínského ze začátku filmu "...ale cikáni obvykle nevraždí děti svého kmene, na to nejsou dost civilizovaní" antirasistická nebo rasistická? Tak či onak, jedná se o povedené uzavření Schulhoffovy černobílé kriminální "trilogie", která jako správná řemeslná detektivka šponuje, mate, převrací a zkoumá; zároveň pochází z oné zajímavé doby, kdy bylo zcela normální dát si cígo na chodbě hned vedle chirurgické ambulance. A Hana Brejchová, jak jinak, přeroztomilá. ()
Pro mě dokonce ještě o třídu lepší,než Vrah skrývá tvář,kterého znám už nazpamět. Atmosféra hustá tak,že by se dala krájet,podpořená bezchybnou hudbou (to by byl soundtrack!),která z toho dělá skoro čistokrevný horror. Rozhodně to má nejlepší (ve smyslu,ponurosti),atmošku kolem 11,večer. Ještě musím vidět ten Strach,který dle názvu určitě nebude pro slečinky.:) Nejvíc mě asi dostalo do depky,ta smrt plynem jisté postavy. Nechci spoilerovat. ()
Viděno těsně po "Vrah skrývá tvář" a chyběl mi Brzobohatý, který k Hrušínskému skvěle padl a tady zůstala ve filmu po něm znatelná díra. Ani prostředí už není tak atraktivní... Ale protože vše ostatní zůstalo na své obrovské kvalitě (buldočí Kalaš Hrušínský, mrazivá hudba, scénář i širokoúhlá kamera), je tohle jen o krůček za "Vrahem" = jeden z našich nejlepších filmů. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (4)
- Natáčení probíhalo především v okolí Dubé – např. v obcích Dobřeň či Jestřebí. Místo činu je Skautská skála u Sosnové. Natáčelo se také v Praze. (rakovnik)
- V momentě, kdy Kalaš (Rudolf Hrušínský) dostane od Vlasty (Hana Brejchová) na stůl pivo, má pěnu až po okraj sklenice. Při střihu kamery a pohledu na dvůr má však pěnu rázem spadlou. (Karkanoid)
- Příběh byl inspirován vraždou jedenáctiletého Josefa Neumanna. Čtyřiadvacetiletý Jaroslav Papež se s chlapcem seznámil v pražském kině Metro, kde muž pracoval jako promítač. Papež chlapce nalákal do promítací kabiny pod záminkou zhlédnutí nepřístupného filmu Komisař Maigret zuří (1963). V kabině pak Papež chlapce zneužil a následně do něj začal bodat. Ve stejný moment sledovali promítaný film i diváci v sále. Protože však během běsnění došlo k přerušení filmového kotouče a nic netušící diváci začali nespokojeně pískat, Papež se k dokonání vraždy vrátil později. Mrtvé tělo dítěte následně schoval v šachtě pod promítací kabinou. Jaroslav Papež byl dopaden pět dní po vraždě a během procesu byl odsouzen k trestu smrti. (eleonnore)
Reklama