Strach

"Jinými slovy: páčili zámek, zamčeno nebylo … vloupání je fingované." Tak to byl zapeklitej případ - sraženej chodec, nahotinky, špionáž a věšení bulíků na nos soudruhům kriminalistům. Jenže ti dumají a dumají až to vydumají. To mne samozřejmě potěšilo, ale ještě větší radost mi udělali orlové. Tedy vlastně Orlové. Samozřejmě Orel 1 a Orel 2, protože slyšet ve vysílačce: "Tady Orel" mě vždycky dokázalo pobavit. A taky mě dost bavilo závěrečné soudní jednání, protože to byla neuvěřitelná taškařice, kterou kazily jen zbytečně zachmuřený tváře všech zúčastněných. (12.11.2018)

Tížívá atmosféra, smrt, za kterou je tušit temné tajemství. A stejně jako v životě je nakonec pravda mnohem víc fádní než očekávání. V první půlce jsem byl spokojen, ve druhé však moje spokojenost klesala. Toho tááákhle pomalého mluvení bylo nějak moc, atmosféra se rozplynula a detektivní dvojka mě nijak zvlášť nezaujala, dokonce ani nemám pocit, že by se s tím odhalováním nějak moc snažili. A samotné odhalení mě nebavilo a nechalo mě zcela chladným. Takže pro mě průměr, ke kterému se už vracet nebudu. (08.10.2013)

Pěkná stará česká ČB detektivka se spoustou starých reálií. Pozdější detektivky p. Schulhofa jsou však lepší. Zde je do pozadí potlačena dvojice velkých detektivů, kolektivním hlavním protagonistou je mašinerie orgánů činných v trestním řízení. Až extaticky je zobrazeno vyšetřování zamotaného případu od objevení mrtvoly uniformovanými policisty, po zapojení různých odborných oddělení až po hlavní líčení před soudem Ukázky zjišťování stop různými přístroji téměř vybočují ze žánru detektivky a přesahují až někam do dokumentu. Všechny složky vyšetřovacího aparátu pracují jako dokonale sehraná namazaná kolečka, ženou se za odhalením pachatele od časného rána do noci, naprosto neúnavně jako smečka. Dvojice velkých detektivů pendluje v Tatře 603 od hranic do své kanceláře na ministerstvu vnitra a zase zpět; v jedné scéně je vidět řidič tatrovky, který ihned poté, co kriminalisté vystoupí, vyskočí hekticky z auta a něco dělá v zavazadelníku, jakoby ani on nemohl ztratit ani vteřinu. Drtivost aparátu je zobrazena zajímavě a celkem originálně; současně však mě jakožto diváka přeci jen od filmu odcizuje, protože dokonalost justičních orgánů je nevěrohodná a vyznění je k té mašinérii bezvýhradně obdivné. (02.08.2011)

Posledni celovecerni film Petra Schulhoffa, ktery mi chybel ke zkompletovani jeho rezijni filmografie. A musim konstatovat, ze jeho kriminalky miluji (predevsim Po stopach krve a Vrah skryva tvar). Strach take velmi dobre buduje atmosferu a postupne rozpleta zamotany kriminalni cin. Hrusinsky jako vzdy vyborny, v tomto filmu ale jeste nema tolik prostoru, bohuzel. (27.12.2013)

Stačilo mi,abych na jeden okamžik viděla jednoho herce a už mi bylo jasné, kdo určitě bude pachatelem vraždy. Ten k tomu byl totiž přímo předurčen svou vizáží a pichlavýma očima. Všechno ostatní šlo potom stranou, i sympatický Rudolf Hrušínský a já se chtěla přesvědčit, jestli jsem se strefila do černého. Ladislav Potměšil byl klučíček. Málem jsem ho nepoznala. (07.01.2014)