Arvéd
Arvéd
Arved
Režie:
Vojtěch MašekKamera:
Dušan HusárHrají:
Michal Kern, Emanuel Fellmer, Saša Rašilov nejml., Vojtěch Vodochodský, Martin Pechlát, Vojtěch Vondráček, Tomáš Kobr, Václav Rašilov, Róbert Jakab (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Film Arvéd vypráví o tom, kam až jsme schopni zajít, abychom dosáhli svého cíle. Jiří Arvéd Smíchovský byl ochoten jít až k hranicím samotného pekla. Život a smrt Jiřího Arvéda Smíchovského jsou dodnes obestřeny mnoha tajemstvími. Za války jako nacistický konfident zachránil před koncentračním táborem Štěpána Plačka. Po válce se jejich role otáčí, Plaček splácí dluh a zařídí, že soud za spolupráci s nacisty nepožaduje pro Arvéda smrt, ale odsuzuje jej pouze na doživotí. Tím však vzájemné služby nekončí. Plaček jako vyšetřovatel státní bezpečnosti využívá Arvéda ke svým cílům, k usvědčování nepohodlných osob. Za jeho služby mu oplácí výhodami prominentního vězně a především Arvédovou největší drogou – vzácnými okultistickými knihami ze zkonfiskovaných knihoven. Arvéd a Plaček rozehrávají šachovou partii. Hra o duši vstupuje do finále. (Cinemart)
(více)Recenze (198)
Arvéd Smíchovský, satanista, kolaborant, nejprve s Němci a posléze s komunisty, teplouš, inteligent a blázen v jednom. A jeho biografie tomu formálně odpovídá, je tak trochu zápasem o jeho ztracenou duši, absurdním, na prostoru jedné skříně, kafkovským, předem prohraným. Z toho nekonečného déja-vu dějin mrazí. ()
Hermetickej expresionismus. Něco mezi nudnym odpadem a absolutními pěti (3 a nutná další projekce). ()
Film, kterých se u nás moc netočí. Na jednu stranu to není snadné sledování, na druhou je o čem přemýšlet. Arvéd a jeho podoba zla - ve hrách s estébákem Plačkem, to vše říznuté hutnými padesátými lety - doby práskačů, strachu a vymyšlených soudních procesů, kde se Arvéd v touze po okultních knihách našel. Já jsem si na své přišel. ()
Artově, nedivácky a nezáživně podaný život Arvéda Smíchovského. Ani po formální stránce to není nic moc: je to vlastně jen konverzační televizní hra natočená pouze v interiérech. Únavné, uspávající a příliš dlouhé. Jediné, co film drží nad vodou, je fascinující výkon Michala Kerna. ()
Působivý herecký výkon a atmosféra, ale časem trochu unaví, že se vyprávění pořád vrací zpět a přitom se jen velmi málo vyvíjí. ()
Úžasný film. Už od první scény jsem si byl jistý, že tohle bude něco mimořádného a jsem rád, že jsem v tom měl pravdu. Téměř každý aspekt je podle mě naprosto perfektní. Herecké výkny byly fantastické, Michal Kern dal do této role všechno. I Saša Rašilov mě mile překvapil, byl skvělý, ostatní somzřejmě také. Prezentace byla skvělá, spousta dlouhých nepřetržitých záběrů, díky kterým jsou výkony herců ještě lepší. Byl tam ale jeden záběr, ketrý se mi vůbec nelíbil a jedna scéna mohla být lépe setříhaná. Hudba byla úžasná, některé tracky byly spíše mix náhodných zvuků, které diváka hrozně znepokojí, což určitě oceňuji. Zkrátka, až na pár maličkostí je to perfektní film. 9/10 ()
Vizuálně vytříbený snímek, který tu a tam dovede vyjádřit stav toku myšlenek aktérů, kteří se tak trochu snaží ospravedlnit své služby pro blaho své, dobové instituci a pro šibenici. Bezčasovost, ba jisté zacyklení v čase a místě, přidává na hutnosti atmosféry, která tu a tam sklouzne do divadelního přehrávání. Vyzrálý režisérský debut, který ze známých tváří vymačkává neočekávané pózy a výkony a zároveň těm filmové tvorby neznámým (Michal Kern) uděluje jejich jméno a potenci. ()
Tento historický príbeh režisér poňal po svojom a so zaujímavo budovanou atmosférou tak typickou pre dobu, v ktorej sa odohráva. Príbeh, ktorý rozpráva hlavne o schopnosti prispôsobiť sa dobe a systému, v ktorom funguje. Na mňa bol však tento snímok natočený až príliš úmorne a bez nejakej výraznejšej emócie, ktorú by vo mne zanechal. Inak povedané, film natočený profesorsky bez emócie. 65 % ()
kazdemu se to asi libit nebude, o cemz vypovidaji i mistni hodnoceni, ale za me jeden z nejlepsich filmu posledni doby ... ma to trochu lynchovskou divnost, trosku zmateny casovy roviny jako memento, zajimavej vizual riznutej prvorepublikovou burzoazii, protektoratem a 50. lety ... skvele herecke vykony, atmosfera, nemam, co bych vytknul ()
Jsem rád, že jsem to konečně viděl, celkem to šlo. Natočeno volně na motivy románu Jana Poláčka Malostranský ďábel. Vězeňské dozorce hrají : Frantu(M.Labuda ml.) a Vildu(P.Čtvrtníček), Plačkovu sekretářku Andulku I.Uhlířová. Ve filmu zazněla báseň Credo od S.K.Neumanna ze sbírky Satanova sláva mezi námi(1897). Odborný poradce v otázkách hermetismu : ThDr.PhDr.Marek Dluhoš,ThD. ***Film je na webu Č.televize : ČT 2, středa 19.6.2024, 20 h a to až do 3.července . ()
Divácky nie moc vďačný film. Ale českých mainstreamových životopisných drám mám v poslednej dobe dosť, sú si veľmi podobné a vznešene nudné, preto ma tento netradičný experimentálny prístup zaujal. Hlavná postava si takýto formát vyslovene pýta, a aj keď stopáž bola pridlhá a vizuál vyčnieval občas na úkor deja a plynulosti, nie je tomu veľmi čo vytknúť. 17. MFF Cinematik Piešťany ()
Nakoľko po dopozeraní filmu mi nič nedávalo zmysel usúdila som že nie som pravdepodobne cieľovou skupinou pre akú bol tento film natočený. Jediné čo však môžem oceniť bol výkon Michala Kerna, ktorého výkon zachránil aj moje nepochopenie. ()
Vizuál na české poměry perfektní, herecké výkony taky super ale děj mě minul. Zbytečně dlouhé a prolínání různých časů, představ a reality mi nesedl. Tady forma vítězí nad obsahem ()
Totálne sklamanie! Naozaj ma nebaví sledovať film, kde každých päť minút sme v inom čase a na inom mieste! Nelogické, priam nepozeratelné a neseriózne voči divákom! ()
Opět jeden z titulů, u kterého nesdílím všeobecné nadšení. Jistě to má určité kvality, ale vždy jsem poučován, že když něco tvořím, mělo by to být srozumitelné pro lidi. V tomto případě šel celý film mimo mě, zcela nezajímavý a nestravitelný. A přitom jsem se tolik těšil. ()
Bez hodnocení. Nezvládl jsem dokoukat. ()
Nedokoukala jsem, vydržela jsem zhruba 30 minut. ()
To neni film, ale hloupa exhibice. Snesl jsem jen pulku a davam body za kameru, scenu a herce. Jinak pro me nesnesitelne - bez scenare, bez pribehu, bez vtahnuti do deje, bez zivota nevidim divod, proc delat film. ()
To je tak, když tvůrce filmu nepotlačí své ego a stvoří sice těžce artový, ale pro většinu diváků naprosto nekoukatelný film. Příběh je možná zajímavý, ale forma jeho vyprávění je nestravitelná a prakticky se na to nedá koukat. ()
Související novinky
30. Český lev - výsledky
V sobotní večer 4. března 2023 proběhl v pražském Rudolfinu jubilejní 30. ročník předávání cen České filmové a televizní akademie, Český lev. Přímý přenos ceremoniálu, během nějž byla oceněna výrazná… (více)
Na cenách kritiky zabodovaly Arvéd i BANGER.
V letošním roce se nominace na Cenu české filmové kritiky za rok 2022 dočkalo celkem sedmnáct filmů. Našli jste mezi nimi nejen snímky promítané v loňském roce v kinech, ale i seriály, minisérie,… (více)
Cenu filmových fanoušků získaly Devadesátky
V pondělí 16. ledna v 11 hodin dopoledne proběhla tisková konference České filmové a televizní akademie (ČFTA), během které byly mimo jiné zveřejněny nominace pro jubilejní 30. ročník předávání cen… (více)
Nominace na Ceny české filmové kritiky zveřejněny
V úterý 3. ledna byly zveřejněny nominace pro třináctý ročník Cen české filmové kritiky, jež mají ocenit a upozornit na výrazná díla i filmaře uplynulého roku 2022. Padesát členů Sdružení české… (více)
V době, kdy se mladí filmaři kriticky vymezují vůči současnému stavu, podobě a trendům tuzemské kinematografie v čele se standardizovanými přístupy k žánru (zejména) životopisného filmu (ačkoliv jiné žánry na tom bezpochyby nejsou o moc lépe, buď žalostně absentují, nebo se naopak nesmyslně a bez špetky invence protežují – typicky žánr komedie) sledujícího notoricky známé osobnosti našich dějin, na kterých se „všichni shodneme“, vstoupil do kin film, který se v žádném ohledu nedá označit za standardní, a to navzdory tomu, že spadá (alespoň rámcově) do stejně žánrové škatulky. Arvéd stojí v absolutní opozici vůči didaktickému, přehlednému, doslovnému a černobílému pojetí nejen historické postavy jako takové, ale také doby, ve které se daná postava nachází, doby, která se „podepsala na všech“. Máme co dočinění s polozapomenutou, kontroverzní, rozpolcenou a démonickou postavou „Malostranského ďábla“, okultistou, homosexuálem a konfidentem nacistického i komunistického režimu disponujícím mimořádným intelektem, jenž je mu darem i prokletím zároveň – umožňuje, alespoň po vymezený čas, život v klidu a pohodlí, avšak vždy za cenu života někoho jiného, někdy cizí osoby, někdy nejbližšího přítele. Klíčem k postavě Arvéda se zdá být faustovský motiv – pakt s ďáblem byl uzavřen a neutuchající touha po odhalení vyšších pravd za jakoukoliv cenu si razí svou cestu, i kdyby to mělo stát krk padesát lidí. Morální reflexe se dostaví v konfrontaci s vírou (reprezentovanou postavou vězněného kněze v podání Jaroslava Plesla), aby vzápětí došlo k jejímu krutému demaskování. Tvůrcům se daří udržovat si od hlavní postavy odstup, nesklouzávají k laciným morálním soudům a poučkám, nehodnotní, neobhajují a nevysvětlují. Postava Arvéda slouží tvůrcům také jako možnost ohledávání a (re)interpretování našich dějin (jejich zacyklení, opakování se) a národní povahy (rozvíjení úvahy o postavě Švejka, českého národního hrdiny, a jeho roli v dějinách). Mimo naprosto důsledného uchopení hlavní postavy, která je navíc skvěle zahraná (Michal Kern zařazen do hledáčku zajímavých českých herců), zaujme také práce s vyprávěním, které svou roztříštěností, opakováním a cyklením se do sebe, namísto přehledného kauzálního řetězení příčin a následků, dokonale reflektuje stav chátrající mysli Arvéda coby nespolehlivého vypravěče. Pozoruhodný je tento film rovněž na úrovni stylu, tvůrci kreativně zúročují prostory několika mála interiérů, do kterých umísťují významotvorné objekty, kameraman Dušan Husár vytváří jednu ukázkovou kompozici za druhou, precizně se tu pracuje se světlem, vizuál (spolu s určitými vedlejšími postavami a jejich projevy) místy připomene temné mystérium z filmů Davida Lynche (jeden z režisérových vzorů), místy zase expresionistické obrazy. Po všech stránkách jde o film mimořádný, ale také značně komplikovaný (už jsou to dva dny od projekce a pár motivů a scén stálé trčí ven, taky si nejsem úplně jist, jak vnímat finální scénu), v mnoha ohledech až „nedivácký“. Tvůrcům bych velmi rád přál úspěch a ocenění, obávám se však, že v distribuci zapadne. Jisté ale je, že podobně důsledný, podvratný a podnětný počin naše kinematografie dlouho nenabídla (psáno s vědomím, že toho tenhle rok vzniklo více, co stojí za pozornost, avšak Arvéd v mých očích přeci jen vyčnívá nejvíce). () (méně) (více)