Arvéd

Mezi českou filmovou tvorbou roku 2022 určitě vyjimečný kousek s výborným dobovým temným vizuálem, intenzivní atmosférou s nádechem hororu, ale moje cílovka tenhle těžký psychologický až mysteriózní film moc není. Film o okultistovi, který fungoval v době nacismu a komunismu mi zůstal v hlavě jen svou strašidelnou, nepříjemnou atmosférou. Něco, co může mít úspěch na festivalech, ale asi ne moc pro širší publikum. (25.12.2022)

Malý artový pokládek v psychologické rozborce jednoho z velmi chytrých lidí v těžké době poválečné plné odporných politických procesů. Jistojistě určené do menších sofistikovanějších a komorněji laděných kin. JUDr. ThDr. PhDr. Jiří Arvéd Smíchovský jakožto obdivovatel a pábitel samotného démona klopotá děsivou částí dějin zneužíván současnou cházkou u moci. Fascinoval mě přístup filmařů, kdy dokázali udělat film pouze za zdmi několika objektů s takovým smyslem pro detail a atmosférou chvilkama hraničící ala Lynch. Skvělý zvuk a konečně pro mě životní výkon Michala Kerna, který kouzlí scénářem v každé scéně a postupně všem okolním figurám přibližuje svůj strastiplný životní příběh geniálního doktora. 75% (12.01.2023)

No tak první hodina, mně přišla páté přes deváté, občas něco málo okultismu, něco málo nacismu, něco málo komunismu. Pak tedy hodně homo pohledů a scén, které dobarvuje literatura. upřené pohledy a povídačky o čertovi. Vězení a Bůh, něco málo historických knih a výroků a to zamíchané přeskakováním scén. Pak to zase skáče, k tomu paranoidní hudba a homo rozhovory. Tři místnosti a jedna chodba. Forma nad obsah, tak tady rozhodně. Asi nejsme ta cílová skupina, i kdy kdo je? (31.03.2023)

Něco v tom určitě je  část originality pro český filmjako takový tam taky je. Ale j se musím přiznat tohle nebyl můj šálek čaje. Ale obzory si musí člověk rozšiřovat (09.05.2023)

Jediné co mohu říct s naprostou jistotou je, že výkon Michala Kerna byl ...zajímavý. Ovšem pak už nemůžu říct jednoznačně vůbec nic. Bylo to divné, zvláštně zpřeházené, že jsem se v tom chvílemi naprosto ztrácela. Taky mi občas unikal smysl toho všeho a nebýt zdejšího obsahu, tak bych ani moc nepochopila o čem ten film je. Že by byl někdo kvůli knize schopen takových prasáren, mi přijde naprosto neuvěřitelné až nevěrohodné i když...co můžeme vědět. A taky to bylo na můj vkus zbytečně moc dlouhé. No podtrženo a sečteno, artové to určitě bylo, ale pochopitelné už moc ne. Za mě zklamaných 70% (03.01.2023)

| Česká Televize | Neskutočná pecka. Taký český Joker. Hlboký sound design, démonický Michal Kern, miestami veľmi silné momenty s nečakanými dejovými otočkami a neustále výborná atmosféra, ktorá ma držala pri obrazovke celý čas. Dosť diverzný nedivácky film, ktorý jak vidím, ľudí skôr rozdeľuje, ale za mňa ide o odvážny a neuveriteľne nápaditý biopic o komplexnom človekovi, prevedený do moderného hávu, možno nazvať zahraničným. Kamera, strih, farby, výprava, všetko úplne v tope. Viac TU. | Hodnotenie: 9/10 | (22.10.2023)

co herec, to skvost. jinak zmet zvuku, obrazu a dialogu. merta na konci potesil. (08.06.2023)

Vypiplaný vizuál neutáhne vše. Je to takový manýrismus. Vojtěch Mašek Arvédovi chvíli fandí, chvíli ho posílá do pekla. Hlavně to však nemá vůbec žádnou psychologii. Arvéd se jen snaží přežít za každou cenu a je naštvaný na církev, protože jako homosexuál byl tehdy odmítán. Nic není rozpracované. Studoval teologii, ale takový ty momenty, kdy se mu lámal charakter, tam nejsou. V náznacích, chybí tomu jakákoliv intenzita, takže ve výsledku se divák může s Arvédem propadat do postupného fantasmagoření, ale na dvě hodiny toho není moc. (25.08.2022)

Obsahem jistě silné, ale forma se mi nelíbila. Neustálé přeskakování v ději, příliš abstraktní a nekonkrétní. A přitom bych se rád dozvěděl něco víc o této kontroverzní postavě našich dějin, protože jsem o něm nic nevěděl. Nepochybuji o několika Českých lvech včetně toho pro Michala Kerna. (24.02.2023)

Myslím, že hlavním problémem filmu je jakýsi vyprázdněný formální akademismus a charakterová neukotvenost jednotlivých postav, a to jak v dialogovém ztvárnění nelineárně řazených dějových linek, tak i v samotné personě Jiřího Arvéda Smíchovského. Ten je zde vykreslen jako deklamující divadelní figura bez hlubší charakterové subjektivizace jeho skutečné osobnosti. Arved Smíchovský patřil k čelním představitelům českého předválečného hermetismu, byl především velice vzdělaným esoterikem tíhnoucím k temnému ("černému") spektru okultní teorie i praxe a stojícím v příkré názorové opozici k tehdejšímu hlavnímu proudu českého esoterismu reprezentovanému spolkem Universalia. Jeho předsedou byl další významný hermetik a esoterik té doby, nejvýraznější představitel proudu "bílé magie" Jan Kefer (zemřel v koncentračním táboře), který stál svými názory v příkré opozici vůči koncepcím Arvéda Smíchovského. A právě jejich vzájemný ideový spor byl jedním z hlavních motivačních aspektů formující myšlenkové kořeny Arvédovy osobnosti. Osobnosti definované nejenom pochybnými skutky, ale především pochybnými charakterovými vlastnostmi vyvěrajícími z hloubi jeho zvráceného duchovního světa. Filmový Arvéd je však od těchto kořenů z velké části oproštěn, splasknut a degradován na konceptuální figuru zmítající se v poryvech vlastní bezcharakternosti vycizelované kontextem bezútěšných dobových reálií (nacismus, komunismus) a opaleskující odlesky tenzí homosexuálních pudů. Filmový Arvéd je fragmentární Arvéd, Arvéd vytržený ze samotné podstaty své jedinečné osobnosti a proto teatrální Arvéd. A jeli ve filmu Arvéd teatrální Arvéd, pak musí být teatrální i celý film. Alespoň pro mě. Na druhou stranu dlužno zdůraznit, že se v tomto případě vůbec nejedná o špatný film. I přes zmíněnou teatrálnost presentuje četné výrazné scény a realizace (např. recitace básně S.K.Neumanna), které jej povyšují nad běžný tuzemský průměr. (05.05.2023)

Jeden z mála českých filmů, ve kterém si někdo dal záležet na tom, co hercům vkládá do úst. Mimořádný herecký výkon Michala Kerna (!!!). Jen je škoda, že autoři nezašli ještě dál, co se vizuálna týče, větší radikalitou směrem k experimentu (čekal jsem využití zkušeností s komiksem, což trochu sliboval i plakát) a sur-reálnu (Arved by se mohl ještě víc nořit do svého nitra a to by zase mohlo vyhřezávat ven) by neměli co ztratit (film stejně není klasický biografický portrét). Přílišné komornosti snímku - která sice naštěstí neupadla do divadelnosti, ale i s ohledem na stopáž se začne časem propadat do přílišné monotónnosti prostředí a kulis, tvořených prakticky jen interiéry, kterou lze odpustit právě divadlu, nikoliv však filmu - by rovněž pomohlo provzdušnit vyprávění třeba nějakými exteriéry či aspoň výraznější změnou prostředí. Ale jinak cením hravost (skříně), kterou jsem od autora čekal - lidé, co si myslí, že jdou na klasický biopic, budou z téhle čertoviny zuřit, a to je dobře. Sledovat film, zejména jeho poslední třetinu, kdy se jednotlivé linie (nebo spíše puzzle?) spojují do nikoliv realistického, nýbrž pořád spíše surrealistického portrétu hlavní postavy, bylo - navzdory uvedeným výhradám - potěšením. Zhlédnuto na 48. LFŠ. (04.08.2022)

Dost jsem trpěl. Nakonec jsem ale rád, že jsem to viděl. V tomto žánru totiž bývá pravidlem, že zasvěcenci jakoby mimochodem poodhalí běžnému publiku nějakou tu tajnou informaci. Proč to dělají? Protože musí.  Je to jedno ze základních pravidel magie. Pro každého pak platí, že na pravou podstatu systému byl upozorněn. Vědí, že drtivá většina důvěřivého obecenstva si to stejně do souvislosti nedá. Třikrát se ve filmu odhaluje esoterická (skutečná) podstata věci. Odhalená pravda č. 1: Leonardův obraz Poslední večeře. Věděl jsem, že toto dílo je ve skutečnosti výsměchem Bohu. Zde je částečně odhaleno proč. Odhalená pravda č. 2: S.K. Neumann a satanista? No jistě! Všechny veřejně známé osobnosti jsou nějak napojeny na tajné organizace. Nikdo se nedostane na vrchol, aniž by nebyl jejich součástí. Odhalená pravda č. 3: Známá píseň O. Nového z filmu Kristián „Jen pro ten dnešní den“ je ve skutečnosti buddhistický text a jeho opakováním se z něj stává mantra, která zastavuje vědomí. Na vrch dostáváme ještě jednu shnilou třešínku č. 4 v podobně pravděpodobně autentických satanských rituálů. Nejedná se pouze o neškodnou zábavu. I pouhým sledováním se divák stává jejich součástí. Čím více lidí se totiž stane součástí rituálu, tím větší má sílu. Jinak příběh samotný je naprostá pohádka. Součást pokřivené reality, ve které žijeme. Zaklínadlo „Natočeno podle skutečnosti“ znamená samozřejmě pravý opak. Arvéd se chvástá, že zná perfektně Bibli. Kněze ale oslovuje „svatý otče.“ Ten by ho měl pokárat, neboť to je v příkrém rozporu s Biblí. Matouš 23:9 A ať nikdo z vás na zemi není nazýván otcem, neboť jeden je váš Otec, ten Nebeský. Zednářská symbolika: hexagram, armilární sféra, globus, různé symboly na zdech, na knize apod. Největším utrpením jsou homoscény mezi Arvédem a jeho pomocníkem. K líbačce naštěstí nedojde, ale nemá to k tomu daleko. Romance mezi dvěma chlapy není můj šálek čaje. (01.09.2022)

Film Arvéd vypráví příběh okultisty a doktora práv Jana Arvéda Smíchovského, který udával STB kolaboranty s nacistickým režimem. To je vlastně vše, co jsem pochopil z tohoto českého pokusu o jakýsi artový snímek nebo cosi tomu podobnému. Řeknu to upřímně. Dát pryč hlavního protagonistu a vymazat scénář vzniklo by dílo vskutku dobré. Výborná kamera, hudba,  práce se světlem a střih to film zdobí. Hlavní protagonista na mě působí tak uměle a jako taková zbytečná vata, která má vyplnit 120 minut prázdnoty. Za to Saša Rašilov,  to je úplně jiná liga. Ten je jedním z mála pozitiv tohoto čehosi. Dialogy, které se stále opakují, navíc jsou takřka bez smyslu, unavují více než samotný Arvéd. Scénáristovi a režisérovi bych nejdříve poradil, aby předtím, než se pokusí o takovouto paralelní kompozici (nebo co to vlastně je), se raději podíval na film 21 gramů (Sean Penn) a samotný scénář po zhlédnutí tohoto snímku ihned spálil. Pokus o jakýsi artový kafkovsky laděný mysteriózní příběh s obrovským potenciálem končí naprostým fiaskem a tragédií, na níž možná bude nejlepší úplně zapomenout (technická stránka filmu je však perfektní). Asi toto stačí na 12 nominací na Českého lva, pak je to tedy velmi málo a je to až k pláči. (17.01.2023)

Toto ne. Slátanina, bolehlav, mišmaš, galimatyáš, nevím čím přesně to nazvat. Nepřečíst si obsah filmu před shlédnutím, vůbec nevím, o čem to má být. A že je někdo schopnej napálit týhle pičovině pět hvězd mě udivuje ještě víc, já měl chuť vyhodit televizi z okna. Zase na dlouhou dobu končím s českou tvorbou, protože tenhle bonbónek fakt stačil. (13.02.2023)

Kafka meets Faust meets divadlo Sklep. Nedivím se, že z toho Arvédovi jeblo. Následně divákovi jebne taktéž. V momentě, kdy se tam objevil Čtvrtníček, jsem to už nedokázal brát vážně. (19.03.2023)

Na začiatku mi dielo veľmi imponovalo. Podanie Arvéda cez herectvo Kerna v úvode navnadilo, avšak po čase sa opozeralo, lebo okrem drobného a pochopiteľného afektu som v ňom už nevidel nič zvláštne, príťažlivé. Sledovanie vnútra postavy mi pripomínalo tvorbu Lyncha, ktorý je komplikovaný, ale na konci sa dá ako-tak vyskladať ako puzzle. Tu však nemám taký dojem, skôr mi príde, že sa tu Arvéd predstavuje v toľkých odtieňoch až sa zámerne zahmlieva aj dovtedy jasné. A k takému záveru som dospel už v strede stopáže kde sa aj dej prestal hýbať vpred, zvyšok som už dopozeral z úcty k dielu i tvorcom. Arvéd Smíchovský je však zaujímavá postava dejín, že by si zaslúžila aj klasický film, povedzme s kontinuálnym vyprávaním príbehu, lebo väčšinu jeho života film len naznačí a ak si divák niečo nenačíta vopred, tak je stratený. Tým, že sa skáče v deji, kľudne aj po rokoch, tak emócie nedoznievajú. Z toho vyplýva skôr zmätok ako zážitok a vkrádajúcej nude len dopomáha až dvojhodinová stopáž. (25.04.2023)

Další díl k sérii nekonečného řetězce ubohých životopisných filmů v české produkci? Nikoliv. Ač se před návštěvou kina tak může snímek jevit (což mu doufám dopřeje přinejmenším návštěvnost), tak divák s jeho očekáváním banálnosti inkasuje hned v prvních minutách solidní pěstí, kdy se mu dostává nelineárního fragmentovaného repetitivního vyprávění se skládačkou,  kterou si musí složit sám. Zároveň film ani trochu nespoléhá na komfortní touhu po přehledném realistickém zobrazení událostí většinového publika. Film nabízí ve své delíristické formě mnoho motivů a podnětů k zamyšlení včetně několika kulturních odkazů, kdy reference na Kafku je trochu slabší ale nikoliv od věci, avšak s gestapem kolaborující Švejk končící v plynu funguje velice trefně obzvlášť v dialogu se scénou s mladým Arvédem navlečeném  až v okatě ladovksy vypadající rakouské vojenské uniformě. Hermeticko-satanisticko-esoterická stránka věci je rozpracovaná velmi povrchově i přes práci s konzultantem, jež nakonec sám ztvárnil postavu ruského agenta/démona, a možná se na ní mohlo zapracovat víc, aby rozprostírala větší tajemství, než je jen všem dobře známý motiv faustovského zaprodání duše ďáblu. Obrazově nikterak překvapující či ohromující, ale zapůsobit kamerou jistě nebyl záměr filmu, který pracuje výhradně s interiéry, tedy se i soustředí na střih prostupujícím spíše časem než samotným prostorem. Herecky snad bezchybné od hlavní postavy přes slizkého Rašilovova k dozorcům jež jsou právě vkusnou směsicí kafkovské absurdity a haškovského humoru. Nicméně se Vojtěch Mašek po úspěšném a průměrném scénáři k Okupaci předvedl v lepším světle. (24.08.2022)

Skvělý leč pro diváka pomerně náročný snímek o člověku, který svou duši zaprodal Ďáblu. Jako první musím vyzdvihnout herecké výkony všech herců, za druhé určitě stojí za zmínku kostýmy a celkové prostředí filmu, který měl rozhodne svou osobitou atmosféru, což bylo asi jeho hlavní pozitivum. První polovina filmu byla, nebojím se říct, úchvatná. Inspirace z Fausta a díla F. Kafky, zde byla znatelná. Druhá polovina už byla slabší a neměla tak dynamické tempo, jako to bylo u poloviny první. Režisérky za mě hodně dobře zvadnuté. U Arvéda nečekejte životopisných snímek, ale filosoficko-psychologickou podívanou s až mystickou atmosférou. Divák, podobně jako Arvéd Smíchovský, do poslední chvíle neví, co je skutečnost a co bude dál (ostatně tyto myšlenky muselo mít spoustu věznů ve vykonstruovaných procesech v 50. letech). Otakar Vávra jednou řekl, že při poslechu Slánského hned jako režisér poznal, že se jedná o naučený text, a celé procesy byly vlastně veliké divadlo (což zmiňuje i Arvéd). Opravdu zajímavý film, který nutí diváka se zamyslet nad poselstvím tohoto filmu a nad krutou historii 50. let. Jsem ráda, ze se někdo pustil do takto originalniho projektu, a divák se nemusel po xté dívat na krutý osud jedince, kterého spolkla doba, ale na film, který nechá divákovi otevřenou cestu bádání samotným významem filmu nebo nad osobou Smichovskeho. Zkrátka film má dle mého přidanou hodnotu a nejedná se o prvoplanový a prázdný snímek, naopak dráždí diváka, aby o něm přemýšlel a nabízí mu spoustu filosoficky úvah. 7,5/10 (Finále 2022) (26.09.2022)

Vojtěch Mašek se oproti knize omezil na pět prostředí, Arvédův pokoj, místo okultního vyvolávání, vyšetřovnu (v proměnlivém prostředí), soud a vězení-celu včetně chodby. Tedy, když nepočítáme závěrečný odjezd autem. V těch prostředích rozehrál koncert napůl ztišených dialogů a monologů, jimž vévodí Michal Kern a Saša Rašilov. Všechno je tu soustředěné a působivé tak, že dvě hodiny utečou jako nic. Takřka hypnotická podívaná (i poslouchaná) v kinech asi příliš neuspěje, ale o to víc si říká o ceny. (29.12.2022)

Kontrolní otázka: Kolik chlapů se dá narvat do jedné kancelářské skříně? (18.01.2023)