poster

Konkurs

  • Česko

    Konkurz na smrt

  • Japonsko

    Ōdishon

  • Japonsko

    オーディション

  • Slovensko

    Konkurz

  • Slovensko

    Konkurz na smrť

  • Velká Británie

    Audition

  • USA

    Audition

Drama / Horor / Thriller / Romantický

Japonsko, 1999, 115 min

Režie:

Takaši Miike

Předloha:

Rjú Murakami (kniha)

Scénář:

Daisuke Tengan

Kamera:

Hideo Jamamoto

Hudba:

Kódži Endó

Komentáře uživatelů k filmu (208)

  • POMO
    ****

    Zaujímavá paralela s nedávno videným Trierovým Antikristom, ktorý u mňa týmto tak trochu stratil - stal sa gíčovitým. Miike je (odvolávajúc sa na Tarkovskeho) filmársky minimalistický a adekvátne k tomu surový a čistý. Načrtáva životné pravdy ktoré stoja za úvahu, oživuje vo vás významné okamihy ktorými ste (možno) prešli, a v závere vám strčí hlavu do gilotíny. Byť jasnejšie definovaných dôvodov, prečo on je ňou natoľko fascinovaný, dal by som plné hodnotenie a Konkurz označil za japonské Vertigo. Presne ten typ úteku "inam", ktorý som potreboval po všadeprítomnom, na všetkom naokolo parazitujúcom a tak úžasne americky dokonalom Avatarovi.(20.12.2009)

  • Matty
    ***

    Celých devadesát minut sledujeme běžnou, psychologii nepříliš zatíženou romanci s občasnými problesky čehosi děsuplného (ten pytel sebou škubnul!). A tahle běžná romance se během závěrečné půlhodinky vyvrbí v cosi tuze neromantického, co vám vyrazí tím větší objem dechu, čím méně jste o filmu dopředu věděli. Moje smůla, že jsem toho věděl docela dost, devadesát minut čekal něco, co přijít nemělo, a na konci byl logicky zklamán. Můžu si nalhávat, že by tomu bylo jinak, kdybych netušil. Můžu taky věřit svému instinktu tvrdícímu opak a přijmout fakt, že s Takashim Miikem prostě kamarádi nebudeme (první indicií směřující k tomuto poznatku byl Ichi). Romantická část není nijak objevná, až na sestřih z konkurzu ani vtipná a při psaní dialogů musel někdo hodně vařit z vody. Námitky typu „horor nemusí mít dobrý scénář“ v tomto případě neakceptuji, protože jedině dobrý scénář by dokázal smést pochyby o samoúčelnosti brutálního kontrastu „love me“ a „love me not“ pasáží. Herci zachraňují, co se dá, Ryo Ishibashi filmem nenápadně proplouvá jako obyčejný chlápek, kterému je souzeno milovat nesprávnou ženu, Eihi Shiina dokonale klame výrazem a její druhá, temná tvář vyvolává nepříjemné chvění po těle. V tom pravém slova smyslu strašidelných scén tu žel bohu není mnoho („jídlo, jídlo!“), rozhodně málo na film, jenž má mezi žánry hrdě uvedený horor, čímž se zase dostávám k problému souvisejícímu s nesprávnými očekáváními. Ale, sakra, co má člověk potom od podobného filmu vlastně čekat? Kdyby mělo jít o romantické drama, ignoruji jej zcela. Avšak, nejenže to není romantické, ono to navíc veškeré romantické iluze krutě popírá a vrhá nás zpět na zem. Jsem pevně přesvědčen, že poslední větu, „Konečně jsem si začal vážit života“, nemyslel Miike vážně. Nebo to měla být skrytá výzva k životu v osamění, daleko od všech žen manipulujících s našimi city? Co to vůbec mělo být? Mělo to vůbec něco být? A vůbec – proč to řeším? 70% Zajímavé komentáře: mm13, Kusko.t2, wipeout(24.4.2008)

  • J*A*S*M
    ***

    Japonci jsou úchylní a Takashi Miike především, avšak nemůžu si pomoct, kvůli pověstem, jež tento film obcházejí (nesnesitelné násilí), jsem čekal něco mnohem horšího. Pravda, "kiri kirii kiri kiriiii" a "lanko" jsou silné scény, ale že bych musel odvracet zrak, to teda fakt ne. Nepřipravený člověk by se však divit mohl, o tom žádná. Jo a za ty snový sekvence bych střílel (jsou naprosto zbytečné a strašně mi lezou na nervy), hlavně kvůli nim dávám jenom průměrné hodnocení. TOP 25 horror movies of the decade(29.5.2008)

  • Enšpígl
    ***

    Celou dobu jsem koukal na nadrženého Japonce co poslal mozek na dovelnou, aby získal vytouženou Japonku. V poslední čtvrthodince se mu dostane poměrně nechutné odměny. Jenže tak jako mrazivé dny neudělají mrazivou zimu, tak děsivé scény neudělají děsivý film.(4.3.2007)

  • Djkoma
    **

    Konkurs není snaha ukázat divákovi nové možnosti hledání partnerek, skrz svého kamaráda produkčního, ale rozvleklou záležitostí, s kterou divák jen po většinu času ztrácí čas. Velmi slabá první půlka filmu je pouze zdlouhavým hledáním a nalezením "té pravé ženy" spojené s podrobným zkoumáním její skutečné osobnosti a minulosti. Ke konci snímek nabírá naprosto odlišný směr a divákovi je představena krvavá strana tohoto snímku. Nejde o nic převratně nechutného, ale v drobných detailech dokáže působit závěr Konkursu nechutně, ale ne hororově. Na znaky tohoto žánru jsem v celém snímku prakticky nenarazil a kromě výborné atmosféry na konci je to velmi slabá záležitost, která přesně neví, co divákovi chce říct. Slabé tři hvězdičky jsou snad jen za finish a snahu být něčím hlubším.(24.4.2008)

  • T2
    **

    Rozpočet $-miliónovTržby Celosvetovo $300,000║ Miestami dosť surové, brutálne, až fakt nechutné divadielko, príbehovo to chce byť jedno veľké zauzlené bombastické finále z neskutočným množstvom dejových prestrihov, ktorému nakoniec chýba skutočný záver a nejaká tá podstata, prípadne že by mi v tej spleti scén fakt niekde ušla. /35%/(1.12.2009)

  • imf
    ***

    Miike opět ve formě. Věčná škoda, že unikátní struktura snímku a lynchovská bizarnost (ovšem zcela v mezích divácké zábavnosti, žádný Inland Empire se nekoná) je v ohlasech i dojmech přebita šokovou terapií v závěru. Prý od toho odcházel i Zemeckis nebo Rob Zombie. Asi mají slabé žaludky. I když i já přiznávám, že při pižlání nohy jsem si vzpomněl na praktickou výchovu ve škole a moje zápasení s pilníkem. Věru to nebyly příjemné vzpomínky. Chtěl bych za to filmu nepoděkovat, a stejně tak za to, že kvůli němu už nikdy na sýry značky Kiri nebudu koukat jako dřív.(7.1.2009)

  • Shadwell
    ****

    Konkurs nebazíruje na čistotě jednotlivých žánrů a s klidem míchá romanci s hororem – pátrá po soudružnosti ve věku fragmentace. Lstivé přepólovávání romantických a hororových očekávání (muž-vdovec si od konkurzu slibuje romantiku-ženský žánr, kdežto žena-Asami horor-mužský žánr) se tu má ve stejném poměru k Hitchcockovi, který všechny milostné scény natáčel jako scény vražd, a ty vesměs naopak jako scény milostné – milovat se a umírat znamená totéž. Každopádně je takové míchání žánrů neobvyklé, zvláště u romance a hororu, protože romance je věčná, kdežto horor je konečný. Romance směřuje vždy od konečna k nekonečnu, respektive od prosluněných záběrů bez stínů a tmavých tónů ke slibům nesmrtelnosti á la „žili šťastně až do smrti“ (prostě typická utopická mesianistická ideologie, neboť jako obvykle, když se scházejí andělé s cílem vybudovat ráj, přivádějí s sebou své věrné démony: gangstery, chmatáky a padlé smolařky), kdežto horor míří od nekonečna ke konečnu. Horor je úzce spjat s počáteční neohraničenou temnotou, ze které vystupuje monstrum nebo nějaký obskurní objekt, u-končující lidský život. Romantika předstírá to, co ve skutečnosti není, horory tají to, co opravdu je. Kontrast mezi oběmi žánry do jisté míry připomíná kontrast mezi „idylou“ a „skepsí“. Horor oproti romantice chápe, že temné, nejasné a neurčité obrazy působí na imaginaci větší silou a vyvolávají silné vášně. Mysli může imponovat svojí velikostí stěží něco, co se nepřibližuje k nekonečnu; toto však nedokáže žádná věc, pokud můžeme vnímat její hranice, jako u jemně, vzdušně a optimisticky působících záběrů z romantických filmů, přičemž vnímat hranice nějakého objektu a vidět ho jasně je to samé. Jasná idea je proto jen jiný název pro malou ideu. Vznešenost spočívá především ve strašlivé neurčitosti popisované věci. Nicméně propast mezi oběmi dimenzemi, nekonečnou a konečnou, nezřetelnou a zřetelnou, překlenutá v hororech v toliko charakteristickém záběru náhle se ze tmy vyjevivšího monstra, může být i výrazně pozměněna. Například Joker z TDK se v páté minutě filmu nevyjevil ze tmy na světlo, jak dokládá i jeho škraboška, která veškeré obrazové dimenze symbolicky neutralizuje (poněvadž Joker má na škrabošce stejný obličej jako pod ní). Joker „se vyjevil“ zvukově: první část věty „I believe whatever doesn't kill you simply makes you“ pronese Joker ještě normálně, dodatek „stranger.“ již nepřirozeně. Ne že by upřednostnění zvuku na úkor obrazu bylo při definitivním vpadnutí Jokera na scénu nějak překvapivé: vždyť na rozdíl od mlčících vraždících mašin si výslovně libuje v aforismech a nekonečných promluvách. Joker je v pohybech komický, až nemotorný, projevuje se tak při roztržce na večírku nebo při nedůvěryhodném mlácení Batmana tyčemi v závěru. Dokonalost neexistuje, a kde ubrala příroda Jokerovi co do schopnosti se vyjádřit obrazem, kam spadá i boj, tam mu přidala v chytrosti a v řeči – ve zvuku. Námitka, že i jeho freakovský obličej spadá do kategorie obrazového působení, opomíjí, že v nás i postavách z filmu jeho obličej vyvolává spíše než fyzickou nevolnost smíšené pocity a že je součástí historek, které vykládá o svých jizvách. Zvuk nás děsí. Čekáme-li u zubaře, nebo v sámošce, můžeme mezi „svými“ narazit i na cizince, Srba nebo Vietnamce. Stále se ale můžeme otočit a dívat jinam. Ovšem začne-li mluvit, což se nezřídka kdy stává, třeba při vyřizování telefonátů, nezbývá než poslouchat. Před zvukem se otočit nelze. Šípy protknou tělo, slova však mohou protknout skrznaskrz duši. Nejhorší je samozřejmě zvuk bez zdroje, čehož pozitivně využívají horory, v negativním smyslu je takový zvuk jedním z nejčastějších problémů, s nímž navštěvují pacienti otorinolaryngologická pracoviště - ušní šelest neboli tinnitus. Hučení, bzučení, zvonění, pískání nebo dunění v uchu je ze zdravotního hlediska mnohem vážnějším problémem než halucinace a bludy. I kino ztratilo přechodem na zvuk na konci dvacátých let svou naivitu. Zvuk nemá morálku, nepatří k tělu, není organický. Ne nadarmo zařídil Bůh pád Babylonské věže zmatením jazyků. Rozdíl mezi sluchem a zrakem kopíruje i archetypální schéma malého, úlisného, myslícího padoucha, který uděluje příkazy, a maličko natvrdlého dvoumetrového vykonavatele. Kvalitu prvního poměřujeme tím, co a jak řekne, kvalitu druhého konkrétními, zrakem posouzenými, skutky, které spáchá. Můžeme se otázat, kdo z těch dvou je horší – a zda byl v přeneseném významu větší mizera Hitler, nebo vojáci, kteří vlastníma rukama popravovali a mučili; zda vinit piloty, kteří vypustili svůj náklad explozivních a zápalných bomb a změnili Drážďany v ohnivé peklo, nebo komisi náčelníků, která útok odklepla. Kupodivu i dnes převládá mezi lidmi strach z umělých obrazů před strachem z umělých zvuků, ačkoliv je ve filmech 80% všech zvuků a ruchů vytvořeno až v postprodukci, včetně editace dialogů, postsynchronů a čistě synteticky vykalkulovaného soundtracku. Přesto zůstává tématem číslo jedna hrozba digitálního obrazu, který požírá a zabijí původní realitu, a věčné horování za zákon, jenž by zahájil křížovou výpravu proti retuším v časopisech, na čemž se jednu dobu přiživovala jedna z nejvýznamnějších značek na světovém trhu s kosmetikou, firma Dove, která svůj marketingový úspěch postavila na nedokonalosti. Zvuku prostě věnujeme mnohem menší pozornost než viděnému obrazu. Zvuk nemá dějiny srovnatelné s historií obrazu, nemůže být zmražen jako obraz a surově vyšetřen. Před nástupem záznamu, když ještě neexistovala technologie pro uchování hluků a hlasů stejným způsobem, jakým mohly být uchovány krajiny a tváře prostřednictvím malířství nebo sochařství, ovládala zvukovou percepci nespolehlivá paměť a zapomínání. Nakonec i do kinosálu vstupuje zvuk s jistým zpožděním. Šlo mi ale hlavně o to, že jsou padouši, kteří nahánějí hrůzu tím, co říkají, a jiní tím, co dělají, a je zajímavé sledovat, nakolik takové zatřídění odpovídá tomu, jak jsou poprvé uvedeni do filmu – zda vykročí teatrálně ze tmy, nebo se objeví jako každý druhý. A protože dokonalost jak řečeno neexistuje, dokonce ani ve filmech ne, jsou dvojnásob zajímaví padouši-solitéři jako Joker, kteří jsou vždy v jednom směru handicapovaní; ať už na jejich nedokonalosti film staví, nebo rub postavy – její slabé končetiny, podlitiny po celém těle a krvácení z tračníku – zamlčuje a nechává vyčnívat jen její lepší půlku.(1.1.2010)

  • May
    ****

    Je úžasné jak dokáže být asijská kinematografie neskývává vůči násilnostem a brutalitě, které jsou na západě (až na výjimky) zcela tabu.(12.10.2004)

  • mandes
    *****

    posledná polhodina ma vystrela jak nikdy nič v živote. hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji hloubeji(12.2.2007)

  • LIVINGDEAD
    **

    105 minut děsivé nudy. Horror? Určitě ne, spíše psychologické drama o tom, jak si šikmooký starý kmet, hledá manželku............ Ale konec 10 minut - stojí zato. Scény ala SAW, kdy žena muži pomalu lankem odřezává nohu, to je opravdu chuťovka :-) Doporučuji si pustit pouze těch 10 min. na konci. Tak to udělala i má sestra a o nic nepřišla :-)(20.10.2008)

  • tron
    ****

    „Hlbšie, hlbšie, hlbšie.“ KONKURZ je dobrý príklad toho, že až do ZMEŠKANÉHO HOVORU (2003) nenakrútil Japonec Takaši Miike žiadny „naozajstný“ horor. Zato povesť režiséra šokujúcich mrazivých príbehov mal už pred ním. KONKURZ si udržuje snovú atmosféru: sympatický muž v zrelých rokoch sa po smrti manželky rozhodne nájsť - prostredníctvom falošného filmového konkurzu - ženu svojho srdca. Dokáže to, ale prestrihy do jej zákerne tichého domu (vrece a v ňom...) nás vystríhajú, že niečo nie je dobre. Film je ako hrdinova vyvolená – znepokojivý, neustále niečo tušíte (no nechcete radšej myslieť na najhoršie), skrátka, povedané slovami hrdinovho blízkeho kamaráta, niečo nie je v poriadku. Nepáči sa vám to a bojíte sa a pritom neviete povedať, čoho presne. Ako had v tráve.(9.4.2007)

  • B!shop
    ***

    Celkem zklamani, ale aspon ze sem se nenudil. Nakejch 75 minut se nic moc nedeje, jen drama o hledani manzelky trosku netradicnim zpusobem, pricemz je tu par nepatrnejch naznaku, ze s ni nebude neco uplne v poradku. Hlavni hrdina je sympatak, coz se uz ovsem neda rict o hlavni zensky, ktera je divna, ne moc hezka a anorekticka a prisla mi desne krecovita. No a na zaver to Miike rozjede. Sice ne nak extremne, vse je postaveny na jedny mucici scene, ktera je ale hodne drsna, jenze bohuzel to je spis nez horor natoceny dost psychedelicky, kdy clovek nevi, co je dalsi halucinace a co ne. No a do toho neco malo slusne fungujicich lekacek. Takze celkove tu mame par fakt dost nechutnejch scen, slusny herce a zajimavej pribeh, bohuzel dve hodiny jsou zbytecny, 90 minut by stacilo, takle jen lepsi 3*.(22.2.2008)

  • obitus
    ****

    Nadherny film, Miike dokazuje svuj cit snad pro vsechny zanry. Nabizi drama, humor, city, napeti, strach a samozrejme sokuje. Hlavni hrdina je spravne sympaticky, jeho nova mlada pritelkyne krasna, jen ty zneklidnujici prostrihy do jejiho bytu davaji tusit ze se chysta neco velkeho. Pomale tempo prvnich dvou tretin jen umocnuje zaverecne peklo, ktere je filmarsky naprosto uchvatne. Snovou sekvenci by si mel poustet Lynch pokazde predtim nez se rozhodne zas neco natocit.(28.9.2004)

  • movie
    ***

    Cve, tohle bylo fakt ošklivý. První hodina a čtvrt totální nuda s pár tajuplnými záběry Asamiina pokoje s poněkud neklidným a velkým pytlem, zbytek pakt naturalistický masakr s geniální snovou pasáží. Po těch závěrečných 15 minutách bych si zatraceně přál, aby to byl jen sen!(26.12.2005)

  • Marius
    ****

    Kiri kiri kiri kiri kiri ....alebo ako sa bavia vyslúžilé baletky. Príšerne zlý preklad do češtiny (titulky) na DVD z LK. 7/10(17.11.2007)

  • Jossie
    ****

    Zcela upřímně se přiznávám, že se mi ještě u žádného filmu nedělalo tak špatně a byly tam scény, kdy jsem se fakt lekla a otřásla hrůzou. A začínalo to tak nevinně a poeticky.(31.1.2007)

  • RHK
    odpad!

    Ta poslední půlhodina obsahující sadistická mučení různého druhu překročila všechny meze žánru drama či horor, stejně jako mou hranici tolerance násilí ve filmu. Nerad to píšu, ale některé scény se snad točí jen pro lidi s nějakou úchylkou. Tak jako je zapovězené dětské porno by měly zůstat zapovězeny i scény krutého mučení.(1.4.2009)

  • EdaS
    ****

    Opravdu podivně namíchaný koktejl velké dávky romance, špetky Lynche a vydatné porce brutálního mučení. Všechno je to skvostně natočeno i zahráno. Pět hvězdiček nedám proto, že osobně bych byl radši, kdyby celý film byl jen o seznamování a sbližování se postaršího ovdovělého Japonce s mladou dívkou...(12.8.2006)

  • JFL
    *****

    Každý se alespoň jednou zamiloval. K lásce patří spousta nádherných chvil, ale také nejistoty, zdali je daný člověk ten pravý, jaké má úmysly, jakou má minulost, či jak moc odpovídá naším představám. Přesně tak romanci podává jeden z nejslavnějších a nejkontroverznějších titulů všestranného a stále osobitého japonského režiséra Takašiho Miikeho. Stejně jako ve většině jeho filmů se i zde výrazně projevuje pro něho typické ovládání diváka. S mistrovskou precizností kontroluje náladu jednotlivých pasáží a důmyslně stírá hranice mezi realitou a zlým snem.(7.8.2008)

<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace