Poslední představení

"To je něco mimořádného, když největší hvězda, kterou kdy NBA měla, pochopí, že nemusí být stále u míče." Bejval jsem podobnej kokot jako Michael Jordan. Pořád jsem v něčem soutěžil, pořád jsem chtěl vyhrávat a pořád jsem řval na ty, kteří na hřišti odmítali umřít. S velkým sebezapřením tak musím přiznat, že Michael to dotáhl o kousek dál než já. Dneska už mu to přeju, ale kdyby si před třiceti lety se mnou dal závod ve skoku přes vyděšenýho koně nadél, tak bych mu to nandal. Ale dost bylo soutěžení a vraťme se k dokumentu. Ten byl prostě skvělej, podrobnej a z mýho naprosto subjektivního pohledu i vyváženej. Navíc skvěle doplňoval Michaelův  předchozí dokument Space Jam. Chicago Bulls Jordanovy éry zkrátka bylo jediný mužstvo, který mě donutilo sledovat černošskou šou zvanou NBA. To už asi nikdo nedokáže. (11.09.2021)

V roce 1993 jsem na trzích v poskomunistických Košicích na kolenou prosil své rodiče, aby mi koupili set Chicago Bulls (triko, šortky, šilt). Tehdy jsem vůbec netušil, co se za Bullsem skrývá, jen se mi moc líbilo logo s rudým býkem, které se objevovalo častěji a častěji kolem mě, v různých formách. Pojmy Michaela Jordana a Bulls mě zastihli až později, kolem roků 96-97, kdy jsem se již víc seznámil se samotným sportem. A ikdyž jsem občas hrával basket, nikdy to nebyl můj šálek kávy, a po střední jsem na něj vlatně úplně zapoměl, že existuje. Až teď, v roce 2020, jsem díky The Last Dance pochopil určité souvislosti, globální kulturální přesah pojmů jako je Bulls a MJ, a uvědomil si, proč jsem pokaždé, když jsem šel mimo domov, chtěl nosit to triko, šortky a šilt. --- Je až neuvěřitelné, jak obrovskou moc má globalizace, a že kult osobnosti nemají jenom diktátoři, ale i sportovní nebo kultruální postavy. Michael Jordan je možná nejsilnějším kultem, který na světě kdy byl, hned po Ježíšovi. Tato ikonickost byla dosáhnutá bez dnešních technologicky-společenských jevů, jako jsou sociální média: bez tweetů, bez insta postů a bez fb. Paradoxně právě kůli social media, kdy může být celebritou i člověk bez sportovních, kulturálních, vědeckých nebo společenských výkonů a výsledků - je vnímání skutečných osobností zrakem společností - naprosto roztříštěné. Díky tomu, je velice nepravděpodobné, že se ještě objeví kulty tak silné a výrazné, jakými byly MJ a Bulls. Neříkám, že je to špatně nebo dobře - spousta lidí dnes má možnost dát o sobě vědět, a přispět tak době a společnosti. Roztříštěnost kulturálních prostorů je za hranicemi úrovně, kdy by slova nebo simboly měli skutečný význam - a tak jen čas ukáže, zda dnešní technokratické způsoby společnosti prispějí, nebo budou se slzama v oku vzpomínat na devadesátky, kdy pojmy měli ještě obsah a hodnotu. Ps: The Last Dance je výborný dokument jak po sportovní, tak po filmařské stránce. (11.06.2020)

Jako jo, tohle byla prostě bez debat pecka. Skvěle natočené, skvěle zpracované (ty geniální skoky v čase!), o jedné skvělé éře v historii basketu. Co chtít víc, zdejší astronomické hodnocení je naprosto zasloužené, protože si neumím představit, jaký je důvod tomu nenaprat plný počet. Povinná četba i pro nefanoušky basketu. (Neftlix 4k, orig.) (12.06.2020)

Ako, samé 5ky tu padaju a 97% hovorí za všetko. Jeden z naj dokumentárnych seriálov na netflixe, to môže byt tiez pravda. Basketball ako tak vôbec nesledujem a NBA by ma určite nebavila. Chicago Bulls ale je asi pre mňa osobne najznámejší klub a M.Jordana uznávam. Určite patrí k tým najlepším basketbalistom dekády. Ale ako športový dokument ma o trochu viac očaril futbalový sunderland. Aj keď, posledné časti boli parádne. 4* (18.06.2020)

Jeden z nejlepších dokumentárních, sportovních a vůbec televizních pořadů všech dob. Protože tohle se stalo a Michael Jordan je dodnes jen jeden svého druhu. Pro ty (tedy minimálně mě), co vstávali v devadesátkách v jednu ráno, ladili TVP1 a učili se polštinu na finálových sériích s Michaelem Jordanem, je The Last Dance sedmým vítězstvím Chicago Bulls. Obrovská radost, že to vůbec vzniklo. Na prvním místě ze všeho, co tvoří tu kvalitu, radost z tlaku na pilu a snahu o dokonalost - v dokumentu i ve skutečnosti. Jordanova a Bulls éra změnila nejen basketbal, ale i kulturu, fenomén sportovních celebrit, sebevědomí afroameričanů, mě přivedla k basketbalu, uvedla mě do světa, kde existuje naprostá oddanost svému koníčku a kde excelence na tom postavená může ovlivnit řadu oborů od obuvnictví po televizní zábavu. Za mě fakt špica, šest hvězd, protože jsem to ve svém marginálním světě taky prožil a taky mě to ovlivnilo. A to jsem zažil jen nano vzorek toho, čím tehdy žili fanoušci v Chicagu. Dokument nám to dal okusit. Michael Jordan je ikona, a na jeho pouti je možné najít množství paralel zajímavých pro sportovce (komunita basketbalistů, fascinující Karl Malone, který jde celým autobusem popřát vítězi), manažery (přístup Phila Jacksona k Rodmanovi), nadšence a fanoušky (jak jejich posedlosti vycházel neuvěřitelně vstřícně M.J. vstříc a jak ho to množství zároveň muselo unavovat) a týmové hráče, kteří jsou dvojkou (Pippen) nebo silnou individualitou (Rodman), mají za sebou válku (Kukoc) nebo stejnou tragédii v rodině jako Michael Jordan (Kerr). Bylo to skvělé a nebylo to povrchní. Fakt dík! :) (24.05.2020)