Poslední představení

"To je něco mimořádného, když největší hvězda, kterou kdy NBA měla, pochopí, že nemusí být stále u míče." Bejval jsem podobnej kokot jako Michael Jordan. Pořád jsem v něčem soutěžil, pořád jsem chtěl vyhrávat a pořád jsem řval na ty, kteří na hřišti odmítali umřít. S velkým sebezapřením tak musím přiznat, že Michael to dotáhl o kousek dál než já. Dneska už mu to přeju, ale kdyby si před třiceti lety se mnou dal závod ve skoku přes vyděšenýho koně nadél, tak bych mu to nandal. Ale dost bylo soutěžení a vraťme se k dokumentu. Ten byl prostě skvělej, podrobnej a z mýho naprosto subjektivního pohledu i vyváženej. Navíc skvěle doplňoval Michaelův  předchozí dokument Space Jam. Chicago Bulls Jordanovy éry zkrátka bylo jediný mužstvo, který mě donutilo sledovat černošskou šou zvanou NBA. To už asi nikdo nedokáže. (11.09.2021)

Vždycky půjde v mém případě o extrémně vychýlené subjektivní hodnocení. Takže přehlédnu mimo jiné fakt, že Jordanova účast v projektu byla podmíněna "mít vždy poslední slovo" (pokud chtěl okomentovat tvrzení někoho jiného z vystupujících, mohl - typicky třeba Isiah Thomase, se kterým se upřímně dlouhé roky nemají rádi). Navíc je třeba uvědomit si, že značka Michael Jordan dalece přesahovala a stále přesahuje nejen basketbal, ale celý sport a jde pravděpodobně o největšího a nejslavnějšího sportovce všech dob. Mohl si tedy klást v podstatě jakékoli podmínky. Nikdy v případě takové persony nedostanete autorizaci k projektu, který by měl ukazovat jeho zásadně stinné stránky, nebo jednoduše ty, které by mu nebyly po chuti. Tím pak tvar může dostat nádech onoho "stalo se to vůbec?" [==] Pravděpodobně se už nikdy nebude opakovat obdobná příležitost, jakou dostal filmový štáb u Bulls během sezóny 97-98, kdy mohl sledovat jejich Poslední tanec. A přesto je celá dokumentární série z větší části hlavně o Jordanovi, což je zcela pochopitelné. Žádný jiný sportovec neměl tak unikátní kariéru s tak jedinečnými "highlights", které pro zainteresované během let naprosto zklasičtěly - vítězná střela při finále NCAA 1982, nováčkovská sezóna 84-85 a titul ROY, zlomenina nohy v průběhu sezóny 85-86, postup do playoff na poslední chvíli a bodová exploze (rekord 63 bodů je platný dodnes) v zápase proti Celtics, dominance v sezóně 86-87, "The Shot" proti Cavaliers, první three-peat 91-93, první retirement, baseballové intermezzo během sezóny 93-94 a části 94-95, "I'm back!" a "Double-Nickel Game" proti Knicks v sezóně 94-95, 72-10 run v sezóně 95-96, resp. 87-13 včetně playoff, "Flu Game" (ze které se vyklubala údajná otrava jídlem) a "The Last Shot" a druhý retirement. Ne, to není, film, to byla kariéra Michaela Jordana, jehož dvojsezónní labutí píseň za Wizards už netřeba více zmiňovat. [==] MJ byl mým dětským hrdinou, mým vzorem. Vzbudil ve mně vášeň pro soutěžení, pro sběratelství. A ačkoli jsem o to coby teenager postupně přišel, vše se opět vrátilo a už těžko někdy zmizí. Dojmologie out. Trochu promyšlenější komentář snad někdy později. (18.05.2020)

Jeden z nejlepších dokumentárních, sportovních a vůbec televizních pořadů všech dob. Protože tohle se stalo a Michael Jordan je dodnes jen jeden svého druhu. Pro ty (tedy minimálně mě), co vstávali v devadesátkách v jednu ráno, ladili TVP1 a učili se polštinu na finálových sériích s Michaelem Jordanem, je The Last Dance sedmým vítězstvím Chicago Bulls. Obrovská radost, že to vůbec vzniklo. Na prvním místě ze všeho, co tvoří tu kvalitu, radost z tlaku na pilu a snahu o dokonalost - v dokumentu i ve skutečnosti. Jordanova a Bulls éra změnila nejen basketbal, ale i kulturu, fenomén sportovních celebrit, sebevědomí afroameričanů, mě přivedla k basketbalu, uvedla mě do světa, kde existuje naprostá oddanost svému koníčku a kde excelence na tom postavená může ovlivnit řadu oborů od obuvnictví po televizní zábavu. Za mě fakt špica, šest hvězd, protože jsem to ve svém marginálním světě taky prožil a taky mě to ovlivnilo. A to jsem zažil jen nano vzorek toho, čím tehdy žili fanoušci v Chicagu. Dokument nám to dal okusit. Michael Jordan je ikona, a na jeho pouti je možné najít množství paralel zajímavých pro sportovce (komunita basketbalistů, fascinující Karl Malone, který jde celým autobusem popřát vítězi), manažery (přístup Phila Jacksona k Rodmanovi), nadšence a fanoušky (jak jejich posedlosti vycházel neuvěřitelně vstřícně M.J. vstříc a jak ho to množství zároveň muselo unavovat) a týmové hráče, kteří jsou dvojkou (Pippen) nebo silnou individualitou (Rodman), mají za sebou válku (Kukoc) nebo stejnou tragédii v rodině jako Michael Jordan (Kerr). Bylo to skvělé a nebylo to povrchní. Fakt dík! :) (24.05.2020)

Jako jo, dozvěděl jsem se několik zajímavých informací o legendě NBA a dá se říct, o legendě sportu vůbec. Motivace, vlastnosti a okolnosti vývoje Jordana jsou také jistě zajímavé, ale že jsem ho nikdy nijak neuctíval, tak mě už tolik nebavily. Více jsem si tak užil díly věnované hráčům okolo. Čím si prošli, jaké to měli ve stínu Jordana a tak mi na závěr trochu scházelo, že se nedozvím, jak pokračovali dál. (14.08.2020)

Těžko věřit, že zřejmě nejlepší počin, který jsem za posledních asi pět let zhlédl, bude zrovna dokument o basketu. Jakožto ročník '90 si Jordanovu éru pamatuji, a vybavuji si, jak dokázal pobláznit i nebasketbalový svět. Je fakt, že aby si divák tohle dílo naplno užil, je asi potřeba znát basketbal aspoň zčásti (vědět, jak se v NBA hraje play-off, co je rebound atp.), ale to nepovažuji za chybu. (22.06.2023)