Lotrando a Zubejda

Jestli nemusím jiné kultury, jako jsou ty jihoasijské, tak tahle kombinace mi přišla dokonalá. Pohádka snad na motivy třech předloh se panu Smyczkovi vyvedla a nejvíce film rozzářila dvojice s úžasnou Barborou Seidlovou a roztomilým Jiřím Strachem. Je to takové odlehčení od klasiky, trochu komediálně laděno. Ale raději komentář ukončím, píšu totiž jako Dr. Ak. (24.12.2011)

Jedna z mála pohádek, která je imho srovnatelná se Třemi veterány. Kombinace Čapkovy předlohy, Svěrákovského humoru, Uhlířových písniček a dobrého obsazení prostě ladí dohromady. Ze všech těch figurek mám nejradši vezíra Hálího (Táborský) a obchodníka s bižuterií (Goldflam), i když tady nikdo vyloženě nezklamal, ani Jarda "Dagmara" Sypal. Celkově nejlepší pohádka 90. let. Chystej nějaký jídlo máti, jdou k nám cizí diplomati. Seznamte se, seznamte se, seznamte se, seznamte se. To je moje dobrá žena, to jsou naše dobré děti, od rána je zapřažena, neb se musí oháněti. To jsou její rodičové, zdravíčko jim ještě slouží. To jsou moji rodičové, zdravíčko jim také slouží. To je moje sestra Anna, červená se jako kvítek, zatím žije neprovdána, stará se nám o dobytek. Seznamte se, seznamte se, seznamte se, seznamte se, seznamte se. (29.03.2008)

Filmové inspirace Karlem Čapkem jsou povedené, když se podaří obrazem a náladou navodit omamnou a vzletnou hravost důmyslně poskládaných textů. Zdeněk Svěrák dokázal k námětu přidat lepší část ze své kultivované rozvernosti a výsledkem je laskavá dětská pohádka, která svým humorným nadhledem pobaví i dospělé. Za uši tahá pouze občasný výchovně moralistický tón a až zbytečně vysvětluje pointy. Katarzní očista má sama o sobě dostatečně inspirující výchovný charakter. Hlavní postavou rozverné pohádky je mladý Lotrando (příjemný Jiří Strach), neschopný pokračovatel rodinné živnosti, citlivý a vzdělaný dobrák a mladík v tužbě a otevřenosti životu. Hlavní ženskou postavou je orientální princezna Zubejda (zajímavá Barbora Seidlová) v melancholické apatii bez ducha a přijatelné budoucnosti. Důležitou postavou je drvoštěp Drnec (dobrý Pavel Zedníček), mentor a Lotrandův zasvěcovatel do života a jeho řádu. Mezi výrazné postavy sarkastického humoru patří český cestovatel a obchodní zástupce jablonecké bižuterie Lustig (příjemný Arnošt Goldflam), obávaný loupežník starý Lotrando (příjemný Jiří Pecha), jeho oddaný loupežník Vincek (sympatický Jiří Lábus), starostlivý sultán Solimán (dobrý Marián Labuda st.) a jeho první muž Hálí (dobrý Miroslav Táborský), hledající spásnou záchranu. Z dalších rolí: moudrá chůva Zubejdy a znovunalezená Lotrandova matka La Mad alias Madla (sympatická Ljuba Krbová), Hálího poslušní podřízení Bélí (Ladislav Gerendáš) a Zélí (Jaroslav Sypal), ostražitý pantáta převor (Josef Karlík), Lotrandova náhradní Maceška (Jaroslava Kretschmerová), či Drncova pracovitá manželka (Naďa Konvalinková). Pohádka je radostná a optimistická. Humorný nadhled pobaví a zpříjemní čas. (27.01.2017)

Krásná moderní autorská pohádka coby volná adaptace Čapkových pohádek Loupežnické a Doktorské z pera Zdeňka Svěráka - a tím je nejspíš řečeno vše... Sice možná až zbytečně moc akcentovaný vlastenecký rys (česká chůva na sultánově dvoře, Evropa redukovaná pouze na českou kotlinu atd.), ale jinak milé a v tom nejlepším slova smyslu didaktické - nechápu, jak to Zdeněk Svěrák dělá, že dokáže do svých scénářů dostat ty nejzprofanovanější věci a ony pak ve výsledném vyznění nepůsobí tendenčně a trapně... Velká záhada...:-) ,,Nám se stalo něco překrásného..." (22.11.2006)

Tohle je veliká, veliká škoda. Celých deset let, od natočení Princezny Jasněnky, tedy poslední snesitelné české filmové pohádky, jsem čekal, komu se konečně podaří navázat na naši bohatou pohádkovou tradici. Zdeněk Troška nepochopitelně upadl do smrduté novácké šmíry a zdá se, že si tam spokojeně rochní a hned tak nevyleze, Zelenkova Nesmrtelná teta byla vrchol průměrnosti, a tak jsem poslední naděje vkládal do Zdeňka Svěráka. Bohužel pan Svěrák, můj nejoblíbenější český "filmař" vůbec, si neuvědomil nejdůležitější pravidlo - že natočit geniální pohádku lze jedině tehdy, když ji člověk nedělá primárně pro děti, ale spíš pro dospělé. Důkazem toho, že jedině tak to funguje, jsou nejen jeho Tři veteráni, ale další geniální české pohádky jako Byl jednou jeden král, Šíleně smutná princezna, Princové jsou na draka, Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty a další. A tak namísto dalších Tří veteránů jsme se od pana Svěráka dočkali díla, které se nese spíš v duchu jeho a Uhlířových seriálových zpívánek pro děti, navíc poněkud televizního a malinko toporného. No nic, nezbývá než doufat, že se někdo konečně chytne za nos a praští přes kapsu a natočí pohádku sice pro děti, ale ne dětinskou. (13.12.2004)