Nezanechat stopy

na reálném základu postavená, téměř tříhodinová, intenzivně nepříjemná polská trefa do černého (další), která mě na začátku vcucla a postupně ze mě ždímala jednu negativní emoci za druhou. Komouši byly, jsou a budou vždycky a všude svině.Faktem je, že příběh Grzeszka a toho co se dělo po jeho smrti nemá moc čím překvapit a dějí se v něm vlastně dost očekávané věci, ale na jeho síle to vůbec nic nemění a upřímně mě udivuje, že se dnes najdou lidé, co by tohle uvítali zpátky...90% (26.11.2022)

Filmárska extraliga, vo forme niet čo vytknúť. Predkladám ale inú otázku, kvôli ktorej mi Matuszynskeho druhý film nepríde ako rovnaká rana do čierneho, akou pre mňa bola Posledná rodina (za mňa jeden z najsilnejších európskych filmov poslednej dekády). Nie je kopanie do zločinov komunistického režimu v roku 2022 príliš ľahkým terčom? Má nám takýto film dnes čo povedať? Neabsentuje tu presah do súčasnosti? Nie je to hra na istotu? (17.03.2022)

Poľská nominácia na Oscara a právom. Poukazovať na hrôzy boľševizmu, kedy bol právny štát potopený v stoke, treba nepretržite. Najmä v tejto dobe a tu musím vyzdvihnúť trefnú poznámku verbala. Pokiaľ sa nič nezmení, zažijeme to celé znova. Neomarxistická pliaga v rúšku progresivizmu a lepších zajtrajškov indoktrinuje už deti v školských laviciach. Už teraz sa nastoľuje cenzúra, trestá sa názor, je nemysliteľné nejaké veci, čo i len vysloviť, inak vás len tak vytlačia mimo spoločnosti. A ovce zatiaľ bekajú a súhlasia. Mysliac si, že "co bolí druhé, nás přece nebolí." Lenže revolúcia vždy požiera aj svoje deti. A dejiny sa opakujú. Aj tento film môže byť mementom a tí čo pľujú na boľševizmus by si mali uvedomiť, aké dejiny začíname žiť my teraz. Nezačínajú sa nejak podobať na diktát jedného názoru? (13.05.2022)

V Nezanechať stopy divák pozoruje sled nekonečných vyšetrovaní, ktoré idú ruka v rukáve s čírou absurditou v inak krištáľovo jasnom prípade. Vyhrážky, vyvíjanie nátlaku a hrabanie špiny na nevinných, zahladzovanie potrebných dôkazov či hyenická manipulácia s informáciami. Matuszyński zachytáva dôsledne rozohranú hru milície, lojálnej prokuratúry, médií, ministerstva vnútra a tajnej služby, ktorí ťahajúc za tie správne nitky vytvárajú nový obraz o pravde prinášajúcej aj nových vinníkov. Kompletná recenzia . (19.11.2022)

Sice léty folklorní tiché pošty i scénářem docela přibásněná, ovšem strhující a parádně zdramatizovaná disidentiowka państwowa, ukazující demagogickou sílu minulého i nadcházejícího režimu a následnou bezmoc všech jejich obětí či odpůrců, kteří by si náhodou dovolili otevírat hubu. Milá mladá degenerace, pokud nyní náhle nezchytříte, nepoučíte se z minulosti, necháte se nadále vyplachovat debilitou asociálních sítí a zjevně řízenou mediální manipulací a nezapojíte se do potírání novodobých neomarxistických zmrdů už v zárodku, těšte se přesně na tuhle zářivou budoucnost kolektivně smýšlejícího stáda, kdy těch pár unisono nebučících závadných kusů vládnoucí oligarchie hravě kontumuje a přizdisráčská mlčící většina se zmůže na odpor pouze v mantinelech tichého „hrdinného“ pičování ve svých obývácích. A už nám to začalo! Pani prokurator Wiesława Bardon naprosto dokonalá socialistická machna, už dlouho jsem neměl takovou chuť napálit televizi, a Więckiewiczův generál Kiszczak opět koncertem famózní herecké mimiky. (04.05.2022)