Vysvobození

Koukám, že někdy je lepší sjíždět Vltavu plnou zájezdů přiopilých blbečků co jedou vodu poprvé něž nějakou takovou říčku jako parta z filmu. Vysvobození, to jsou klasické americké filmové sedmdesátky se vším všudy tak jak je máme rádi. Stát se vám může ve filmech z těch dob ledacos, ale jedno se vám nestane. Nemůžete si zkrátka zaměnit pravýho americkýho rednecka s filmovým hrdinou. Někdy se prostě fakt musíte ztratit aby jste něco našli. To není moje moudrost, to je hláška ze začátku filmu. Námět filmu je zajímavý, zajímavější o to víc, že v už z našeho pohledu dřevních  sedmdesátkách řešil věci jako odtržení od přírody a degeneraci člověka v moderní světě. Až vypnou proud a nebude benzín, kdo bude umět vzít luk a přežít? Oč aktuálnější je ta otázka dnes ať už jde o umění přežít nějakou eko katastrofu, blackout nebo jen obyčejné násilné napadení agresorem. Když vidím dnešní mladé vystajlované mladíky v elastických přiléhavých kalhotách úzkostlivě střežící  sněhobílost svých bílých polobotek občas si sám sobě kladu otázku zda je ještě v těcho mužích dneška kapka testosteronu a zda v nich dříme něco jako instinkt pro přežití (nezaměňovat s uměním najít někde nabíjecí port, free wifinu nebo Mekáč) a zda by tato generace byla schopná v případě konfliktu nejen se zastat na ulici slabšího, ale třeba i jít bojovat a bránit svoji zem. Jestli o to byl strach v sedmdesátkách, tak já ho mám dnes o to větší. Třeba se pletu, ale prověřovat to raději nechci! Dávám za 4 výstřely z luku. A hráč na banjo Billy Redden byl fakt boží, mráz mi z něj šel po zádech a hned jsem věděl, že by chlapci měli naskočit do aut a zmizet v záři velkoměsta ! Jinak při filmu se mi vabavilo něco podobného a to Jižanská pohostinnost z roku 1981, kde pro změnu parta vojáků národní gardy při výcviku v cajunských močálech taky narazí na partu místních a společnou kalbou to fakt neskončí. I když záleží co si představujete pod společnou kalbou... :-) * * * * (04.06.2021)

Boorman mistrovsky stupňuje napětí a strach. Už při úvodním duetu na banjo jsem měl takové divné tušení, aniž bych si ho nějak rozumově zdůvodnil, že tu není něco v pořádku. Divný pocit postupem času narůstal a potom to náhle přišlo, jako pěst mezi oči. Scéna znásilnění, působivá a ohavná a málokdy jsem někomu přál smrt jako těm dvěma odporným domorodým kreaturám. Je to předčasný vrchol filmu, zbytek už nemá takovou sílu. (11.05.2003)

A tak jako voda poklidně plyne v řece, kterou sjíždějí hrdinové tohoto filmu, stejně klidně plyne jejich příběh. Zhruba první půl hodinku se seznamujeme s jejich charaktery a plánem pro následující výlet. Postižený, avšak talentovaný chlapec si s jednou z postav střihne fenomenální duet na benjo. Poté se vydají na řeku a veslují. Jenže v jeden okamžik se vše zvrtne, zpočátku zcela "nevinně" vyhlížející nepříjemností v podobě dvou mužů. Ano, zase tu máme ty podivné, zvrhlé a brutální místní "vidláky", kteří tolik rádi ve filmech znepříjemňují obyčejným turistům jejich plány. "Něco" moc špatného a neřestného se přihodí. A poté, jakoby byla vyčerpána veškerá kapacitu snímku, která byla až do nyní tak zdařile navršována. Slibně se rýsující "survival thriller" se tak postupně začne rozmělňovat do, sice pořád docela slušně napínavého děje, který už však nemá příliš co nabídnout. Ale je mi zcela jasné, že na tehdejší dobu to muselo být pro diváky nervy drásající. (29.11.2012)

Výborně napsané (zvláště dialogy o zločinu a jeho následcích), s přehledem a nápaditě zrežírované (voyeurská kamera, tíživá atmosféra „survival thrilleru“) a skvěle zahrané chlapské dobrodružství, kterému sice místy chybí rychlejší spád, ale v celkovém součtu je to silně působivá záležitost, v níž zaujme také absence hudby (až na kytaro-banjový nášup) a taky jedno neskutečné znásilnění. Výtečná záležitost, po níž výlet do lesa už nikdy nebude takový jako dřív. (18.10.2006)

Chlapské nechtěné dobrodružství, jehož hlavním kladem je precizní kamera v kombinaci s výtečně budovaným napětím a dobří herečtí představitelé. Scénář je silný zejména ve své první polovině, při kterém dotyční cedí dvojsmyslné a chytré dialogy jako na běžícím pásu. Druhá půlka sází spíše na strhující akci, při které se vlastně paradoxně nic neděje a závěrečné přehodnocování. To, spolu s dohrou, překvapivě nestrhává nic z dramatičnosti a zbavuje se častého syndromu šlápnutí vedle a zbytečné nastavované kaše. Ona kultovní scéna znásilnění nestojí prakticky za řeč, narozdíl od strhující kytarové brnkačky na počátku. Snímek, který dokládá ono známé tvrzení, že v jednoduchosti tkví síla. (12.08.2005)