Excalibur

Rád bych dal pět hvězd, protože tenhle Pán prstenů minulého tisíciletí má svoje jedinečné kouzlo, ale přece jenom... chvílemi se mi zdálo, jako by film natáčeli dva různí režiséři. Místy dokonalá atmosféra, jindy naopak dost nezvládnutý kýč. Naštěstí je těch záporných momentů skutečně pomálu a celkově film funguje i dnes výborně. (10.03.2010)

Místy opravdu až magickou atmosféru filmu dokonale ničí místy hodně prapodivný scénář. Snaha o navození té správné atmosféry se hodně tříští a ta tak zůstává spíše v jednotlivostech než v celku. A také nepatřím k těm, kterým by Carmina Burana v tomhle díle nějak imponovala, zvláště v místech, která se marně snaží navodit dojem jakési velkolepé epičnosti. Dvakrát škoda, protože i přes to je to pro mě doposud nejlepší zpracování artušovské legendy. (31.03.2005)

Tohle se mi asi líbilo nejvíc ze všech těch zpracování legendy o králi Artušovi, kulatým stolu a Excaliburu. Jsou tam na tu dobu dobrý bitvy, kde se moc nešetří krví a občas je tam i nějaká ta useknutá ruka, ale je to v mezích normy a vypadá to i docela realisticky. Ve všech těch bitvádh je výborná hudba, ale jinak se ve filmu moc hudby nedočkáte, což je odcela škoda. Celej příběh je dobře propracovanej a má dobrou atmosféru, hlavně první polovina, pak je taková nudná pasáž, která mě moc neoslovila a spíš mě nudila, ale závěr už je zase zvládnutej skvěle a tim se celej dojem z filmu zlepší (23.04.2005)

Nevím, co byste chtěli za herecké výkony, pokud jde o onta tou mythou. Jsou stejně trapné jako Wagner, jako středověké opěvy, jako Homér. Artuš je bájný předurčený král a ne nějaký pan přesvědčivka. A Lancelot? Naprosto přesný panák středověkých rytířských legend: Ikona rytířství, nejzdatnější bojovák, který hledal, komu by sloužil, až ho našel. A samozřejmě zapřísáhlý intaktní milovač královny, jak se za starých dobrých časů slušelo. Ovšem uznávám, že životnější ztvárnění Merlina, nepostrádající smysl pro ironii (jež je mýtu bytostně cizí), to vše šťastně vyvažuje. Ostatně jde přece o bytost, která má už ze svého určení nejen přístup a prostup, ale tudíž i odstup. Jinak pokud jde o mne, největší orgasmus jsem měl, jak Uryens pasuje Artuše na rytíře. A ještě několik menších. Autentický mačo pathos, že mě to místy dojalo až k slzám. Navíc je nutno ocenit odvahu přijít s tímhle šest let po Monty Pythonově Svatém grálu (jemuž Excalibur na několika místech zdatně konkuruje). V celku bych nerad nechal Excalibur bez důkladnější exegese. (11.09.2016)

Pro mě byl Excalibur opravdové překvapení. Hlavně hudba mě dostala, především Carmina Burana. Spousta zajímavých scén, mysteriózno, temný středověk (i když o hist. věrnosti si myslím své). Nemůžu si však pomoci, ale nejvíc na mě zapůsobily erotické scény. Utherův sex v brnění je prostě nezapomenutelný. A Lancelot? To je takový příjemný homosexuál. Ta jeho soulož s vlastním brněním ve mně vyvolala jen údiv. A následná citlivě natočená scéna jeho milování s Guinevrou, při které jsem si mohl prohlédnout jeho tělo. A závěrečný akt vhození Excaliberu do jezera je též nezapomenutelný. Díky Johne Boormane. P. S.: V každém případě se velkým obloukem vyhněte příšernému českému dabingu. (10.01.2010)