Excalibur

"Excalibur" je vzorovým příkladem filmu, který je natočen pro radost a nikoli pro prachy. Je na tom vidět, jak si s tím režisér John Boorman pohrál. Tato legenda o králi Artušovi je asi tím nejkeltštějším a nejtajemnějším středověkým příběhem všech dob. Herci nejsou nijak známí, v některých rolích se však objevují některé budoucí hvězdy. Své party však zahráli skvěle. Ale herectví v tomto filmu není to podstatné. Podstatná je režie, kamera a hudební stránka. Vypiplaná malebná kamera v panensky nádherné přírodě Irska spolu s decentními kouzly, to je první polovina. Druhá polovina je temná jako minulost kriminálníka a je všeho víc. Víc krve, soubojů, brnění, kouzel, lesku. Hudební výber geniální (Wagner, Orff). Z filmových postav mě nejvíce potěšil čaroděj Merlin (Nicol Williamson podal možná nejlepší herecký výkon filmu). Není to žádný vypelichaný dědek s vousy na zem, ale urostlý muž v nejlepších letech. Nádherným způsobem mu v českém dabingu propůjčil hlas Oldřich Vlach. "Excalibur" je poctivá záležitost a nadčasový skvost pro milovníky dobrodružství, rytířů a středověkých legend. (28.02.2005)

"To nejlepší z artušovského okruhu" ve 2 hodinách. Celá látka související s králem Artušem a dalšími postavami je tak rozsáhlá, že tvůrci museli zákonitě vybírat (nebo si zvolit jen jeden dílčí příběh). Výběr se pak opravdu podobá jakémusi "the best of", ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Události plynou jedna za druhou a film je srozumitelný i pro toho, kdo se v celé problematice příliš nevyzná. Excalibur je plný vášně a všepohlcující zkázy. Linie zla se vine celým filmem, od začátku do závěrečné scény a celé dílo je vlastně obrazem postupné zkázy ideálů, Artuše a jeho říše. Zlo je ale vždy v dialektickém vztahu s dobrem (postavy Atruše, Lancelota, Merlina, které provádí zlé i dobré činy), i v největší beznaději je přítomná naděje (halucinační a brutální putování za svatým grálem). Právě tato stále přítomná a stále se měnící dvojakost tvoří velké příběhy a činí mýtus mýtem. Tvůrci Excaliburu to pochopili a tím dokázali přetlumočit jeden z největších příběhů historie. (14.11.2005)

„Dobro a zlo, jedno neexistuje bez druhého.“ – „Kde sa v mojej krajine vyskytuje zlo, Merlin?“ – „Vždy tam, kde ho čakáš najmenej, Artuš. Vždy tam, kde ho čakáš najmenej,“ Prvý raz som Excalibra videl ešte keď som chodil na základnú školu a bol som z neho brutálne sklamaný. TOTO má byť akčná dobrodružná fantasy? Odvtedy sa naše cesty nestretli. Až začiatkom roka 2010. To už som tušil, že je to zrejme film, na ktorý treba vek. Moje tušenie sa vyplnilo. Navyše, mal som skúsenosť aj s inými artušovskými filmami (Prvý rytier s Connerym, Merlin od Hallmarku, Kráľ Artuš od Bruckheimera, Monty Python´s a Svätý grál) a tak som surovú, živočíšnu a pochmúrnu verziu Johna Boormana (Vyslobodenie, Exorcista 2) spätne docenil. V súvislosti so snímkou sa dodnes šepká ako o „strááášnej nude“. Musím sčasti súhlasiť. Ale uhrančivá atmosféra je natoľko silná, že vás zhypnotizuje a 135 minút vám ubehne rýchlejšie, než by sa mohlo na prvý pohľad zdať. Určité percento podielu na tom majú aj „ťažkopádne“ súboje (ktoré ma v detstve znechucovali svojou „neobratnosťou“ a až potom som sa dozvedel, koľko brnenie vážilo a aké absurdné muselo byť bojovať v ňom) a herci (spoznáte mladých Helen Mirren, Liama Neesona a Gabriela Byrnea?). Pričom Nicol Williamson ako vtipný Merlin je taký dobrý, že umožňuje zabudnúť na „štandardný“ scenár (ktorý neprekvapí nikoho, kto sa v legende vyzná - narodenie Artuša, okrúhly stôl, Camelot, Lancelot). Merlin v tomto filme nie je čarodejník, ale predchodca diplomatov a ministrov zahraničných vecí. (16.02.2010)

Excalibur představoval na počátku 80. let pro mou generaci první kontakt se žánrem fantasy a jeho vliv na utváření představ filmových fandů o západní kinematografii byl u nás nepopiratelný a hodně silný. Spolehlivě to lze vystopovat na nostalgických komentářích některých pamětníků. V časech mého mládí bylo zpochybňování kvalit Excaliburu nemyslitelné, píšeme ale rok 2019 a všechno je jinak. Anachronismy ve výzbroji a ošacení mě tentokrát nechávají chladným, jde přece o pohádku a nikoliv o historický příběh. Všudypřítomná topornost, ať už se týká způsobu vyprávění artušovské legendy, divadelních projevů herců v čele s Nigelem Terrym i pohybů komparzu v naleštěných plechových imitacích brnění je ale nepřehlédnutelná a místy opravdu bolestná. Tam, kde chce být snímek okouzlující a mystický, dnes působí kýčovitě a nechtěně směšně. Zubu času odolala hudba a slušný dojem může vyvolat i kamera, ale jinak je jen málo důvodů se k Excaliburu vracet. V rámci žánru ho přesvědčivě překonala nejen zpracování Pána prstenů a Hra o trůny, ale i řada dalších méně známých projektů. Celkový dojem: 55 %. O tom, jak byla Boormanova režie ledabylá, svědčí i scéna, kde dvěma běžícím rytířům v boji trčí z úst zapálené cigarety... (12.11.2019)

Prvních 30 minut jsem dost trpěl. Do tohoto snímku se musí člověk dostat a Artuš musí dospět. Do té doby je totiž totálně otravný sráč, zřejmě po obdobně nezajímavém otci. Vůbec herci byli vybráni extrémně nezajímaví. Druhá polovina filmu byla podstatně lepší. Konečně jsem si dal do souvislostí všechna notoricky známá jména. Kouzelník Merlin celou stopáž rozdával cenné rady, takže každý divák sledováním nevědomky absolvoval základní královský výcvik. Způsob prezentace děje byl poněkud zvláštní a dlouho mi trvalo, než jsem si na něj zvykl. Po technické stránce má snímek také značné nedostatky, které jsou způsobeny rokem vzniku. Snímek by snesl i malinko kratší stopáž. Celkově jsem nakonec spokojen a hodnotím tedy lehce nadprůměrně. (21.05.2017)