poster

Lekce Faust

  • Velká Británie

    Faust

Loutkový / Drama / Fantasy

Česko / Francie / Velká Británie, 1993, 97 min

  • Anderton
    ****

    Aktualizácia Faustovského mýtu 4 roky po nežnej revolúcii získava v Švankmajerovom podaní nových obrysov. Obrovské vyrezávané bábky na motúzoch sa pohybujú medzi ľuďmi, keď nie sú tými klasickými, malými. Civilizmus naráža na surrealizmus v tomto filme o niečo menej elegantne, ako v niektorých iných Švankmajerových filmoch, ale možno je to tak správne. Podobne aj po dramaturgickej stránke mi film nepripadal dostatočne zovretý. Asi nebudem nadinterpretovať, ak budem chápať tento film okrem jeho všeobecného posolstva známeho už z predlohy aj ako tunajšiu politickú alegóriu na doby spred pár rokov pred jeho vznikom. Že bude aj v tomto smere nadčasový, dnes už niet žiadnych pochýb.(19.12.2016)

  • Weissik
    ****

    Švankmajer se pozná. V tomto filmu jsou prvky, které jsou pro tohoto režiséra typické: detail na ústa během jídla, přehnané zvuky, malé množství mluveného projevu a samozřejmě animace. Nemůžu si pomoct, ale ať sleduji jakýkoli Švankmajerův film, nemám z něj dobrý pocit. Tento režisér umí působit na pocity. Kdo by se také bál u jiného filmu, kde poskakuje loutka čerta a blekotá. Já teda určitě ne. :D(17.11.2008)

  • Snorlax
    ****

    Nemám ráda loutky, nebaví mě, nudí mě, nezajímají mě. Snesu jen Hurvínka a jeho čtyři kolegy. Možná proto jsem se při loutkových sekvencích nudila a měla jsem pocit, že film vypadl z tempa i kvality. A popravdě řečeno jsem ani nepochopila důvod začlenění loutek. Ještě méně jsou mi jasné časté záběry na ruce vodičů. Ale dosti hany. Čepek. Tím je řečeno vše. Podmanivý, uhrančivý, fantastický Čepek. Jeho výkon patří do zlatého fondu kinematografie, nejen té české. Nemám slov pro jeho hraní beze slov.(16.11.2012)

  • MIMIC
    *****

    Pán účtovník sa vracia z práce domov. Nečaká ho však Pina ani Mariangela, ale čosi omnoho horšie... Lekce Faust je survival horor, ktorý na rozdiel od Resident Evil disponuje tak odzbrojujúco rafinovaným a sofistikovaným výrazovým aparátom, že sa "rozchodí" omnoho ťažšie než pohľad na nemŕtvoly. Švankmajer sa vracia k Donovi Šajnovi a jeho bábkovému ansámblu, no vo Faustovi ho konfrontuje so "skutočnou" realitou a "skutočnými" ľuďmi. Faust sa proste vlieva do reality a rozpúšťa sa v nej. Nezaniká, ale delí sa a distribuuje. V tejto súvislosti ma mimovoľne napadá iracionálna spojitosť so surrealistickým fotografom Aloisom Nožičkom, ktorý v 60-tych rokoch jednu svoju snímku opatril luxusným názvom "Omlouvám se vám, že se tu rozpouštím". Pokojne by to mohol byť alternatívny názov pre Lekce Faust (Švankmajer ale býva v názvoch svojich diel krajne vecný). Film ako taký nehodnotím, voči surrealizmu by to nebolo fér (je mu totiž "programovo" úplne fuk, aký druh vyjadrenia si práve volí - Lekce Faust by kľudne mohol byť laternou magikou rovnako dobre ako kolážou či "zabaleným objektom"), radšej si subjektívne zrekapitulujem režisérov štýl (i keď on sám by mal voči použitiu slova "štýl" výhrady) - okrem povestnej animácie rád používa prvky hororu, koncentrovaný pohľad na veci (videné akoby prvýkrát), rozprávkovo pôsobiace opakovanie určitých motívov, dobrovoľný vstup obyčajného človeka do neobyčajných súvislostí (paralelných, alternatívnych svetov), v ktorých sa ozrejmuje jeho skutočné Ja a neprehliadnuteľný záujem o základné ľudské potreby (jedenie, pitie, sex, spánok, ale napr. i snenie), ktorých nenaplnenie sa prejaví ako motív a ich následné uspokojenie ako rozčarovanie či dokonca katastrofa (súlož s bábkou vo Faustovi, naplnenie materstva v Otesánkovi, potvrdenie teórie v Otrantskom zámku, prebudenie v Něco z Alenky, markýzova posledná večera v Šílení) - je zaujímavé, že "princíp slasti" tu často neprináša satisfakciu. Každopádne Lekce Faust na mňa zapôsobila (mimoriadne) slastne bez toho, aby došlo k nejakej ujme. A keďže film tématizuje mágiu a alchýmiu, proste sa mi chce bez komentára zacitovať Viléma Reichmanna (zhodou okolností ďalšieho surrealistického fotografa): "Poezii nazývali alchymisté to, co nemohlo být vysvětleno. Je to slepá jasnovidnost, obrodná skáza rozumu, ozón, který je cítit při skratu představ, duvěra v nejistoty". Chápete, páni (to, čo nemôže byť pochopené)?(3.5.2006)

  • Adam Bernau
    *****

    PROLOG: Anonymita a forma v toku na rozhraní věků; na onom bájném rozhraní, v němž jistý Kraus rozdává jisté letáky. Pochopitelně jsme v Praze. Do této kvazimythické (jakkoli neopakovatelné) situace umisťuje demiurg Švankmajer svou animátorskou manýru, přebytečné detaily, němé příznaky, neviditelné přízraky. Do takto nastražené reality pak nechá přijít Petra Čepka, jenž je k tomu, nevěda, předurčen. Náhoda je jen zdánlivá. Všechny cesty vedou do onoho domu. Lekce Faust. TÉMA: Obsah (podstatu, chcete-li) lze nejlépe vyjádřit buď dokonale adekvátní formou nebo naopak znetvořením formy. Zde prolnutí forem a deformací; totiž těchto: lidová pověst, Goethe, Kašpar. Dobově-nadčasová satira-groteska; theologie; divadlo; útroby; maximum Čepek; maximum Švankmajer. Obsah: Znáš Fausta? Znáš ho? Znáš se? Tabu. Po čem to saháš? Čím platíš? Zádrhel: Co je lepší volba? Po čem žízní duše? Faust vystoupil z toku - tok běží dál bez něj. Měl by snad Faust skončit v nebi těch nakojených? EPILOG: Není cesty zpět. Nejsi ani první ani poslední, ty nemnohý. SUMA: maximum Faust. Pimprlová hra.(2.9.2011)

  • - Během natáčení zešílel jeden z technických spolupracovníků - natáčecímu týmu vzkázal, že je duševně nemocen a oběsil se ve stodole. (charlosina)

  • - Natáčelo se i v zámeckém parku v Lysé nad Labem. (M.B)

  • - Ve své sarkastické úvaze o manipulaci nevycházel autor z výkladů faustovského mýtu, ale přímo ze samotných textů na klasické téma, především z tradiční loutkové hry, z díla J. W. Goetha Faust (1831) a z dramatu anglického dramatika Christophera Marlowa Tragický příběh doktora Fausta (1601). (charlosina)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace