Ślady wilczych zębów
The Downfall of the Secluded Berhof
Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jozef RevalloHrají:
Jana Brejchová, Ladislav Křiváček, Evelyna Steimarová, Milan Kňažko, Marek Probosz, Zbigniew Suszyński, Petra Kolevská, Vítězslav Pohanka, Štefan Mišovic (více)Obsahy(1)
První poválečné léto, česko-polsko-německé pomezí. Lidé ze samoty Berhof se stanou zajatci vérvolfů, kteří odmítají připustit porážku Německa. Konflikt je zde pojat jako analýza mezní lidské situace a charakterů, v níž se osciluje mezi krajnostmi. Ústřední postavou vyprávění je jeptiška Salome, která do osamělého statku přináší všechno ostatní, jen ne očekávané milosrdenství. Jednoho z jejích protihráčů představuje československý poručík (v podání Milana Kňažka), jenž se s úpornou snahou pokouší o zajištění pořádku. Jeden z nejlepších československých filmů 80. let, natočený podle stejnojmenné předlohy Vladimíra Körnera, dodnes zaujme propracovaným scénářem, kamerou, hudbou a hereckými výkony. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (161)
Ta hudba! Atmosféra! Kamera! Lokace! To je skutečné umění, nejen ve scénáři jakoby byl cítit závan Vláčilových filmů. Motiv mateřství na straně "zla" vs. absence lásky na straně "dobra". Motiv víry doprovázený sebeobětováním (Salome i Ulrika) i bezcitností (vůči obyvatelům). Záměrná rezignace na jakoukoli doslovnost zavdává podněty k dalšímu přemýšlení a otevírá nové motivy jednání jednotlivých postav. Prostě, byť s malým zaváháním, jsem nakonec přidělil *****. ()
Vrcholný filmový počin Jiřího Svobody. Silný námět v advekátně silné režijně-vizuální koncepci a plejáda vynikajících hereckých výkonů v čele s Janou Brejchovou. ()
Padlo tu několik přirovnání, já bych vzpomenul ještě Vláčilův film Stíny horkého léta. Ovšem Svobodův film je daleko syrovější a jde skutečně až na samou dřeň kostí. A skutečně se skvěle podařilo vystihnout skutečnou tvář mladých Werwolfů-zabijáků, kteří při písničce hrané na harmoniku jsou najednou rozpustilí puberťáci. Rozhodně se tu potkaly vynikající herecké výkony - Brejchová, Kňažko (třebaže vypadá nevýrazně), Křiváček, Steimarová i oba polští hosté... A rozhodně celá jedna hvězda je za perfektní kameru. ()
Uchvatné a na tu dobu opravdu povedené dílo.Jana Brejchová naprosto exceluje jako fanatická fašistka ženoucí své děti do záhuby jako samo Německo. ()
Skoro jsem váhal, zda nedat 5*. Hutné, drsné, pravdivé... Výborné výkony Jany Brejchové a Ladislava Křiváčka, ale i Marka Probosze. Doporučuji pozornosti všech, kteří ještě neviděli. 85%. ()
Slušná atmosféra, zajímavý příběh, ovšem postavy se občas chovají docela divně, hlavně ti dva mladí werewolfové hraničí s karikaturou. I další postavy by zasloužily lepší prokreslení, nebo vynechání (třeba Kňažko jako by se jen občas přimotal do záběru, Steimarová toho taky moc nepřináší do děje příběhu). ()
80% ()
I po čtyřiceti letech má film svou emoční sílu. Dokonale ilustruje dobu sice po válce, ale přesto (nebo proto) dobu plnou krutostí. Kvalitě filmu prospěla sehraná trojice Svoboda, Smutný, Brejchová. A pokud tihle lidé pracují s tak výborně napsaným scénářem, pak snímek nemůže dopadnout špatně. Hudba se mi líbila, ale dodávala filmu atmosféru thrilleru nebo alespoň drsné krimi a v některých scénách až moc akcentovala. ()
Tento film rozhodně patří mezi nadprůměrné české snímky. Odehrává se v čerstvém poválečném období na Jesenicku, v kraji, ve kterém jsem strávil dětství. Děj je dle románu Vladimíra Körnera a myslím, že je velmi věrně zpracován. Velmi se mi líbila záporná role Jany Brejchové v roli vedoucí skupiny werewolfů, kteří zajali rodinu, která přišla o matku. Film rozhodně doporučuji shlédnout ()
Film, který se mi vždy v paměti mísil s http://www.csfd.cz/film/9351-stiny-horkeho-leta/ :) ()
Pozoruhodny a divacky pritažlivy film o temnote nasilia a jase milosrdenstva.Kamera vo filme umocnuje pocit neistoty a strachu z filmu citit jesennu vlhkost a ponurost farieb.Len Petra Vančikova mi v ulohe Ulriky velmi nesedela.Aj Werwolfovia sa spravali velmi čudne .Celkovo len priemerny film ktory nedosahuje kvalit filmu Stiny horkeho leta. ()
Nesedlo. Působilo to roztříštěným dojmem, nedrželo to pohromadě. Žádná sympatická postava, žádný napínák, nic. Už jsem viděl lepší. A mimochodem jsem občas některým postavám nerozuměl. Před koncem při garmošce jsem se již okázale nudil. Tím již tak statický děj stopli ještě více. ()
Oficiálně je uzavřen mír, ale v horských oblastech se dosud místy bojuje. Zapomenuté skupiny fašistů se snaží dostat přes hranice do bezpečí. Ústup doprovázejí akce pomsty, neváhají zabíjet vše živé, co jim stojí v cestě. Do pohraničního kraje pod Jeseníky přišel syrový podzim a s ním i obavy z následující zimy. Četníci a vojáci nabádají obyvatele horských usedlostí ke zvýšené opatrnosti, neboť se zde potloukají skupiny Wehrwolfů. Na samotě Berhof ovdověl český hospodář Habirk...To je úvod děje snímku Jiřího Svobody který velmi působivě přenesl na plátno knihu Vladimír Körnera.Opakování matka moudrousti a tak není od věci si snímek pustit i po mnoha letech, kdy se nám jako houby po dešti objevují filmy kdy příčina i důsledky II. světové války jsou líčeny zcela obráceně aneb o hodných Němcích a zlých Češích. ()
1945, konec války, důvod k radosti? Určitě ne tady v Sudetech. Zbyly tu jen pokřivené charaktery, prázdno, šílenství a smrt. A ta je také jedinou možností vykoupení z tohoto Bohem zapomenutého kraje, který je zde vykreslen jako depresivní peklo. ()
Jeden z nejlepších Svobodových snímků inspiroval scénář Vladimíra Körnera. Zaslouží si srovnání se Stíny horkého léta nejen kvůli podobnostem, ale i kvůli odlišnému pojetí werwolfů téměř jako obětí. (Alena Prokopová, Ci 07/2008) ()
3.5* ()
Vpravdě vidlácká story čerta Harabáše ze Zatoulané princezny. Scházel mi tam ještě odbarvený Bartoška a Tóna Hluchoněmec. Myslím, že by měl film vyšší hodnotu, kdyby se nesnažil být tak za každou cenu artový. ()
Ocitáme se v bezútěšné krajině, která je poznamenaná druhou světovou válkou. Rozlehlá pole se skrývají pod hustou mlhou a cesty jsou mokré a bahnité. Uprostřed této dříve úrodné krajiny se nachází starý statek z něhož opadává omítka a kusy střechy, statek bez života a bez svého dřívějšího půvabu, jen uprostřed stojí nenápadný povoz. Uvnitř statku právě vydechla žena, matka a manželka, která naposledy ulehne na tento povoz a pojede svou poslední cestu. Nechává za sebou cholerického a despotického manžela a mladou, nevinnou a na tehdejší dobu velmi naivní dceru. Ta, jakožto věřící a praktikující katolička nachází útěchu v té nevlídnější lidské bytosti, kterou jí radí logika. V jeptišce. Jeptiška ale nepřináší spásu, pochopení a milosrdenství, přináší sebou smrt, vztek a bolest. Die Werwölfe byla Německá skupina, která vznikla za jediným cílem. Provádět partizánskou a sabotérskou činnost, právě ty si s sebou Salome přivádí. Všichni společně a bez cíle začnou činit zlo na jediné samotě, která se v okolí nachází. Prožíváme tak, spolu s dvěma hlavními protagonisty, agónii spojenou s nejistým osudem a zároveň značnou dávkou apatie. To vše v kombinaci s péčí a laskavostí dívky, která pomáhá zraněnému vojákovi v chlévě a jeptišky, která ubližuje nejvíce sama sobě a je si toho vědoma. Později sundává svůj šat a dává tak najevo, že tuší, jakého zla se dopouští - především pak sama na sobě. Toto zjištění umocňuje její setkání s nevinným a věřícím děvčetem, které svou laskavost neprožívá skrze boha ale skrze své přesvědčení. Depresivní náladu umocňuje bolest a krev v kombinaci se scénami plnými vášně a touhy. Animální potřeby opustit vše pozemské a na chvíli zapomenout. To vše v temnotě noci, za chladných rán nebo dusného dne. Film je přesně tak temný, jak temná to byla doba. Veškeré světlo a láska vychází z nevinného děvčete, které navzdory krutému světu nepřestává věřit v dobro v lidech. Snímek není popisem beznadějné doby, krutých lidí či rozporů v nich. Je poselstvím toho, že dobro se nachází v jednotlivci a i ten je schopen zvrátit zdánlivě nevyhnutelné. Film končí stejně hořkosladce jako začíná. Smrtí i novým začátkem. ()
Československé Funny Games, obohatené miestami priam až hororovou atmosférou, rovnakým psychickým nátlakom, ktorým hlavná postava trpí a to utrpenie je prenášané aj na diváka. Takmer nikto nie je bez viny a postavy okrem mladej Alžbety z Perinbaby sú zvrátené, skazené a nesympatické a pochmúrne priestory Berhofskeho statku atmosféru len viacej brúsia. Formát hodný americkej produkcie, výborne zahratý a s rozumnou stopážou. Pevne verím, že aj kniha je taká a obsahovo zaujímavá. ()
Film nedělá předloze ostudu, jen mě mrzelo, že ve Svobodově podání musí být záporní hrdinové zároveň debilové... ()