Dámský gambit

Dámský Gambit/Drama/Šachy. Hmm odpudivější nálepku pro Film/Seriál snad neznám a o to víc jsem překvapen ba až šokovan jak skvělý Dámský Gambit nakonec je a to především díky odzbrojující Anye-Taylor Joy, která je už bezpochyby moderní Scream Queen, co se týče hororů, nyní se stává Královnou šachů a snad brzy i Oscarů. (Přeju!), Seriál v 6 hodinách vypráví strhující příběh zero to hero o ošklivém káčatku ze sirotčince, které získá oblibu v královské hře šachů a zjistí, že je mimořádně nadaná a rozhodne se svůj talent využít naplno. Anya doslovně dostává na kolena jednoho mistra po druhém a já si to mimořádně užíval. Turnaje mají náboj a jednotlivé formace, taktiky, útok, obrana a strategie jsou natočeny jako bych sledoval brutální historickou řežbu s Římany. Nenudil jsem se ani sekundu, prožíval jsem každý moment, většinu času jsem probrečel dojetím a ve finále doslova ani nedýchal a řval nadšením. Kdyby mi někdo na začátku roku řekl, že Dámský Gambit bude pro mne událost roku a po dokončení si jej budu chtít okamžitě pustit znova, tak bych se mu vysmál. The Queen's Gambit par Excellence s nádherným příběhem, skvělými hereckými výkony, promyšleným scénařem, úžasnou hudbou, osobními démony ( drogy, alkohol) a krásným dobovým zasazením do 60. let v USA. Příběh*****, Akce>Ne, Humor**, Násilí*, Zábavnost*****, Hudba*****, Vizuál*****, Atmosféra*****, Napětí****. 10/10. (12.11.2020)

V nekončící lavině totálních balastů typu Kissing Booth velmi kvituju, když Netflix klouzá do serióznějších vod alá HBO, navíc v retro stylu a bez zabíjení. Nejlepší na celém seriálu je casting hlavní role. Anya Taylor-Joy si krade každou scénu pro sebe a dává to s prstem nose. S zbytkem obsazení už je to horší, většině ostatních herců chybí charizma a splývají, člověk si pamatuje akorát kovboje z Lásky nebeské (což teda mimochodem šachista s nožem u pasu je dost WTF). Scénáristé si dobře spočítali, na kolik dílů dokážou diváka zabavit, a tak seriál zbytečně nenudí. Westernové vizuální zpracování turnajů zápasů je oku lahodící A překvapivě musím i jako chlap ocenit úžasné kostýmy. Vtáhlo mě to a bavilo, i když mě šachy nikdy moc nezajímaly. A oceňuju na dnešní dobu skoro nečekaný konec. (02.12.2020)

V druhé polovině to připomíná rozbíhavý film. Je to taková rychlá zábava. Godless měl však úspěch, a tak Franka nejspíš nic nenutilo pokusit se materiál obohatit - prohloubit postavy a jejich vztahy, nebo se víc soustředit na nahozená témata související s genderem hlavní hrdinky. Rozhodl se udělat seriál, který stojí a padá s tím, jaký má děj spád. A ten také není stoprocentní, některé rozjeté linky vyznívají do ztracena, například když Beth objeví novou stránku své osobnosti po setkání s dívkou jménem Cleo. Dámský gambit je navíc vyprávěn tak typicky, až to svádí vzpomínat, ve kterých hollywoodských filmech už jsme podobné scény, postavy a motivy viděli. Příběh o podceňovaném outsiderovi, který se pustí do disciplíny, v níž obvykle bodují jiní, a nakonec všechny převeze, kombinuje s příběhem o dospívání. V něm jde především o to, aby Beth uvěřila svým schopnostem - aby zvládla uhrát partie s velmistry i bez prášků a alkoholu. Měl hrdinka odrazuje pro svůj chladný, roboticky odtažitý projev , jenž podtrhuje její genialitu. Co naopak může překvapit, je způsob, jakým závěr vykreslí prostředí v Moskvě. Sovětský svaz je tu až na oficiální doprovod, který Beth dostává a snadno mu uteče, zemí sympatických přejících lidí, jež "umí hrát kolektivně", zatímco Američané se příliš spoléhají na individualismus. Je proto sympatické, že vzniklo dílko, ke se žena dostane nahoru díky pomoci kolektivu. (30.11.2020)

Dámy vládnou světu. Doslova. Další příběh ženské hrdinky, která za sebou ve výhradně mužském světě nechává právě všechny ty mužské pěšáky. Seriálová adaptace knihy Waltera Tevisa z roku 1983 má sedm dílů v názvech využívajících šachovou terminologii, a hlavně má zajímavou hrdinku Beth s typickými atributy outsiderky. Ve sklepě sirotčince, ve kterém se ocitnula po dobrovolném odchodu matky, v sobě díky správci budovy najde mimořádné nadání pro šachy i silnou závislost na utlumujících lécích. A niterné herectví dráždivé Anyy Taylor-Joy záhy startuje v plné polní. Oslavila patnáctiny (pro nové rodiče vlastně třináctiny), jde jí aritmetika a přírodní vědy, pomáhá v místní kapli. A brzy ve finále svého prvního šachového turnaje rozdrtí rozmazleného bratrance Harryho Pottera. Ano, šachové partie mají spád, všechno je to atmosféricky nasvícené, kamera poletuje kolem postav, výprava a kostýmy jsou skvělé, ale rád bych dostal i něco navíc. Protože zápolit mohli hrdinové v podstatě jakémkoliv sportu či hře. Hlavní hrdinka se chová strojově, divák moc neví, co si myslet. Nemá žádné sociální cítění a postavy okolo ní jen tak procházejí, každý ji možná nějak ovlivní, ale divák vlastně netuší, zda a jak přesně. Proč má s většinou z nich těžce uchopitelný vztah, není jasné. Ano, vyrůstala jen s matkou (a pak s další matkou), ale podrobnosti neznáme, nevíme ani, co se dělo za zdmi sirotčince. Namísto boje hlavní hrdinky s vnitřními démony se spíš klouže po povrchu. Problém zvaný alkohol se ozývá, ale pak lusknutím prstu mizí – před závěrečnou velkou ruskou výzvou. Nějaké emoce projevuje až v druhé části série. A finále je předvídatelné hadr. (04.02.2021)

Nejsilnější je to v prvních epizodách, když je ještě mladá. Pak to malinko ztratí šmrnc, ale zase se hlavní hrdinka hodí do gala a je sexy. Co se partií týče, tak se tvůrcům podařilo pomocí pohledů z očí do očí vystihnout to napětí. Až to občas připomíná zírání při přestřelkách od Sergia Leoneho :) Vada na kráse je, že vždy hráli pouze jednu partii a snad nikdy nebyl pat. A vyhublej šachista/kovboj, s nožem byl snad špatnej vtip. Ten člověk vskutku nebyl cool. (27.11.2020)