451° Fahrenheita

Po zhlédnutí Fahrenheita 451 mi v hlavě zůstali velice rozporuplné pocity. Nápad zaměřený výhradně na pálení knih, aby se lidi odprostili od osvobozujicích myšlenek je trochu nedotažený, scénář má mnoho chyb a některá místa působí až moc naivně (schopnost každého člověka uchovat si v mysli po celý svůj život kompletní obsah knihy). Triková stránka zrovna neoslní, jenže ta režijní a hudební už ano. Celkové zpracování se povedlo a dobrá práce kamery je dalším plusem. Škoda nevyužitého potenciálu této nepěkné budoucnosti, chtělo to si s tim ještě víc pohrát, což není přímá chyba filmu ale jeho knižní podoby, ze které snímek vychází. Jinak ale spokojenost. [7/10] (12.04.2010)

451 °Fahrenheita není ničím víc ani méně než důstojnou adaptací známého románu Raye Bradburyho. Vzpomínám si, že např. Mel Gibson si opakovaně pohrával s myšlenkou na remake a určitě nebyl sám. Můžete přisypat pár milionů, přidat řadu efektů, ale bez zásadní revize původního textu se s tímhle kouskem nic dělat nedá. Nemám totiž ani ten nejmenší problém s Truffautem, dokonce bych řekl, že ten jeho tradičně chladnější odtažitý filmový styl k příběhu perfektně sedne, jako spíš mám problém s literární předlohou. Bradburyho zobrazení totality považuji za nepřesvědčivé a vzpouru proti systému za naivní. Bradbury tvořil v době, kdy televize získala dominantní pozici na poli distribuce informací a lehká televizní zábava rychle převálcovala dobově naivní představu o "zušlechťování" mas pomocí televizních přenosů oper a naučných dokumentů. Bradburymu se zdálo, že vyšší kultura podlehne v souboji s povrchní popkulturou a zánik kultury povede k nastolení totalitního systému. Jenže tohle podobenství skřípe z více důvodů. Knihy nejsou žádnou baštou vyšší kultury, je jenom médiem, které může mít ten nejrůznější obsah a kvalitu, stejně jako film nebo televizní pořad. S výjimkou šíleného experimentu rudých Khmérů, kteří toho ale sebrali obyvatelům mnohem víc a v podstatě všechno, nikoho ani nenapadlo knihy zlikvidovat, spíš se jim, obvykle s velkým úspěchem, dařilo knihy ochočit. Bradbury by kulil oči na milióny výtisků prominentních autorů a propagandistické spisy v leckteré diktatuře. Přežívání a úspěch režimu nesouvisí ani tak s velikostí knihoven a dotacemi na kulturu, jako spíš s (ne)schopností populaci nasytit a zabavit konzumem. Diktatury ve východní Evropě určitě nepadly proto, že by se v nich nesměly hrát hry Václava Havla nebo nemohla zpívat Marta Kubišová, ale proto, že je konzumně vyhladovělé obyvatelstvo vyměnilo za plné obchody po vzoru západní Evropy. Čínský autoritářský systém úspěšně přežívá i s cenzurou jen proto, že ekonomika Číny jde nahoru, a extrémně protikulturně zaměřený netolerantní náboženský systém v Saudské Arábii důkladně vykrmené ropou hovoří za vše. Truffautovi se nedá upřít dobrá ruka při volbě herců hlavních postav (snad jen manželku jsem si představoval unylejší), působivost některých scén (vnitřní boj udavače) a především atmosféra (rudé požární auto zlověstně se řítící ulicemi). Přesto ve filmovém světě už dnes najdu daleko zajímavější a mrazivější distopie. Celkový dojem: 60 %. (30.04.2013)

Méně je někdy více. Truffaut to dobře věděl, a proto strohá architektura a jednoduché triky nejsou na škodu, naopak skvěle dokreslují pochmurnou atmosféru uniformované orwellovské společnosti. Jedinečná atmosféra, Truffautova invenční režie a Bradburyho předloha - tohle když se spojí, nemůže vzniknout nic jiného než působivé filmové dílo. (11.05.2003)

451°, the temperature at which the book paper catches the fire. Bradburyho klasika jako první barevný snímek Francoise Truffauta o režimu, který se cítí ohrožen myšlenkami v knihách a přemýšlením lidí celkově. Režisér, který aktivně bojoval proti veškeré manipulaci ve francouzském filmovém průmyslu 40. a 50. let, snad pro toto téma nemohl být vybrán vhodněji. Navíc dokazuje, že knihy svým zfilmováním nemusí vždycky ztratit svoje kouzlo a pomocí mnoha výborných nápadů, například uvedením 'titulek' pouze mluveným slovem, aby divákům přiblížil svět bez 'písmenek', na atraktivitě filmu ještě přidává. (05.07.2010)

Mým snem je vlastnit nehořlavý dům, ve kterém se budu se znuděnými manželčinými sestřenkami dívat na minimálně dvě telenovely na dvou telestěnách najednou, protože se již nenechám ani na chvíli ohlupovat těmi nebezpečnými knihami. A jako poděkování za to, kolik dává náš stát svým občanům svobod (zdroj: TV, rozhlas, tisk), začínám pálit knihy a udávat sousedy, aby na tom světě bylo ještě líp. (12.04.2013)