451° Fahrenheita

Svérázná, co svérázná, osobitá Truffautova adaptace Bradburyho vize současnosti. Aspoň já mám ten pocit, vždyť se stačí rozhlédnout kolik lidí čte a případně co čtou. Vše se zjednodušuje tak moc, že nejsme daleko od stádia, kdy nebudou nikde žádné nápisy. A to ani úvodní titulky k filmům (mimochodem puntičkářská stylizace světa bez jediného písmenka se Truffautovi povedla na jedničku s hvězdičkou, ostatně vůbec celá atmosféra "chladné strohosti"). Na druhou stranu se zbavíme všech těch bulvárních výkřiků kolem nás plných x-desítek vykřičníků za každou pomluvou. Takže se nedivte, že si jdu rozdělat svých 451 fahrenheitových stupňů. Začnu u dnešního Blesku (!!), včerejšího Paparazzi (!!!) a plynule přejdu k archivním číslům Hromu (!!!!!!!!). Truffaut jako tvůrce tedy nezklamal. Ale jako člověk ano. Tolik krásných knih nechat shořet pouze kvůli mrzkým pohyblivým obrázkům. Na to nemá právo prostě nikdo... Ani geniální filmaři. Zvláště, když jednu z nich už roky neúspěšně sháním. To máš u mě François! (26.03.2008)

Film tak nějak dokázal zachovat hlavní myšlenku velmi dobré knižní předlohy, která mi mírně připomínala knihu 1984. Ovšem film je také plný nejrůznějších odchylek od knižního příběhu. Několik postav, které považuji za docela důležité ve filmu prostě chybí. Mnoho scének je naprosto přetočených. Nejvíce do očí bijící je snad samotný osud Montagovy kamarádky, který film velmi zidealizoval. Rovněž jsem v knize chápal vztah Montaga a jeho manželky dost podstatně jinak než to stvárnil film. Byl jsem strašně zvědavý, jak si film z roku 1966 poradí s nejrůznějšími technickými vychytávkami utopické společnosti budoucnosti. Poradil se přibližně tak, že z telestěny, kterou jsem si představoval jako teleSTĚNU, udělal pouze plochou televizi o úhlopříce něco kolem 130 cm2. A obávané robotické pavouky úplně vynechal. A když jsem tak viděl tu scénku ke konci filmu se vznášejícími se lidmi, tak vynechání bylo asi tou nejlepší variantou. Ono se dá lechce předpokládat, že když si do filmu budete cpát svoje příběhy a svoje vychytávky, tak do dvou hodin všechny podstatné části knihy prostě nenarvete. Omlouvám se, ale nemoho hodnitit jinak než 2*. Film mě zklamal. (15.04.2012)

Truffautovi sa imho nepodarilo zobraziť práve tú najdokonalejšiu dystopickú budúcnosť, vzhľadom na objem informácii, ktoré nám o nej poskytol. Jej charakteristické črty a pravidlá, ktoré nám boli predstavené dostatočne zreteľne, by sa hádam dali spočítať na prstoch vlastných rúk. Atmosféra je tu však intenzívnejšia. Sýte farby vybavenia požiarnej stanice sú prevažne v kontraste so všetkým ostatným (s oblečením postáv, ich príbytkom a napríklad aj brezami vysadenými v okolí), čo vizuálu dodáva odtieň hierarchického usporiadania spoločnosti. No napriek tomu všetkému, najhlavnejším faktorom, vďaka ktorému ma Fahrenheit 451 oslovil, je moja láska ku knihám. A nezáleží ani tak na tom, v akom bizarnom kontexte vo filme vystupujú. Stačí mi, že tam sú. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň so sci-fi filmom). (10.08.2015)

Jeden z povinných filmov pre všetkých fanúšikov literatúry. Samotný príbeh síce moc neohromil - príliš strnulé a prehnane jednoduché. No bavila ma roztomilo naivná atmosféra, kde pri niektorých momentoch mi nabehli zaujímavé asociácie. Jedna scénka mi napríklad pripomenula film Marečku podejte mi pero, iná zase český seriál Návštevníci. To najlepšie na filme je však filozofický a myšlienkový podtón. Ten stojí za to. Nadpriemer. 75/100 (03.06.2019)

Adaptaci knihy o společnosti, kde pro knihy není místo, nemohl režírovat nikdo povolanější. Truffaut měl knihy rád skoro stejně jako filmy. Sugestivní scény pálení, nejhoršího zločinu proti intelektu, tomu odpovídají. Společně s vypuštěním textu úvodních titulků nejlépe dokazují režisérovu nápaditost: mezi pálenými výtisky můžete zahlédnout mimo jiné Cahiers du cinéma a k podpalu je ironicky určeno také dílo slavného paliče minulosti – Mein Kampf. Má fantazie nestačí k představě toho, jak na place probíhala komunikace mezi anglickou herečkou (Julie Christie), německým hercem (Oskar Werner) a francouzským režisérem. Jestli bezproblémově, nedovedu si vysvětlit, proč všichni hrají jako pod vlivem sedativ. Někdo pravděpodobně neměl jasno v tom, co chce. Postavy a jejich charakteristiky v tomto případě asi – na rozdíl od myšlenek, jež nesou – nejsou tolik podstatné, ale jejich strnulost mi bránila lépe pochopit a cokoliv pocítit. Ještě hůře dopadla výtvarná stránka. Nedokázal jsem potlačit dojem, že krom těch pár nefuturisticky vyhlížejících budov a jejich obyvatel nic dalšího neexistuje, že jde jen o jakési umělé hřiště, kde musí být odehráno to podstatné, na věrohodnost pozadí nehledě. Jízlivých poznámek na vrub mizerných triků se vzhledem k době vzniku zdržím (ač o pouhé dva roky později vznikla Vesmírná odysea). Co se týče premisy, (jenom a pouze) kvůli které celý film vzniknul, za nadčasové považuji varování před nebezpečným vlivem televize, jež nikoho nenutí myslet, ale „nadějeplný“ konec mi přišel hodně patetický. Navíc více nerozpracovává další podnětný motiv – důležitost kreativního myšlení. Věci ztratily svůj původní význam, neboť je lidé daným způsobem přestali používat. Objevit nový způsob znamená začít samostatně uvažovat (SPOILER: když Montag použije plamenomet jako zbraň). 70% Zajímavé komentáře: Melies, dwi, mm13, Lavran, jondzavid (02.06.2010)