Jindřich V.

Po přečtení knihy jsem se začerstva podívala i na filmovou adaptaci. Zašedlý, špinavý, drsný, tak na mě film působil. Jindřich IV. jako hra zabíhá ke komedii a i v Jindřichu V. bylo pár podobně laděných scén, škoda jen, že film se na ně nezaměřil. Jinak je to takový klasicky dobrý snímek, dobře natočený, ocenění hodný, přesto pro mě ne tolik přitažlivý. A pořád jsem z něj cítila divadlo, což mi místy připadalo trochu nepřirozené. (30.09.2012)

Nejlepší Branaghova adaptace Shakespeara, na to bych skoro vsadil hlavu! Příběh prince Jindry, který se stal králem a zavrhl minulost ve jménu Anglie je monumentální, působivý, plný shakespearovských pochyb o královském údělu, plný čirých emocí. A ovšem precizní a vynálezavé režie, jakožto i strhujícího Branaghova ztvárnění mladého krále, který přesvědčí Evropu o svých schopnostech. Scéna králova projevu před zdánlivě prohranou bitvou s Dauphinem je natolik jedinečná, že jí světová kinematografie jen těžko překoná – v jejím stínu jsou i král Theodén či William Wallace pouze patetickými žvanily. Takhle už to asi nikdy nikdo nenapíše... Branagh byl pro Shakespeara zrozen a Jindřich to jen a jen dokazuje... (25.01.2004)

Pokud někdo dokáže převést Shakespearea do filmové podoby, nejspíše to bude právě Kenneth Branagh. Jindřich V. se mi hodnotí hodně špatně, protože jako historický film je to spíše průměr, obsahuje obrovské množství postav a člověk se mezi nimi celkem ztrácí, historické reálie jsou spíše pro inspiraci a autor si je upravuje k obrazu svému (jak jinak, je to Shakespeare, ne encyklopedie), místy toto dílo působí zbytečně divadelně a lacině, což je obrovská škoda. Pak ale nabízí hned několik vynikajících proslovů nebo vtipně roztomilé námluvy. Za mne byla divadelnost tak trochu ke škodě a bez všudypřítomného vypravěče bych se obešel, tudíž bych mnohem více ocenil čistý historický film. Ale chápu, že milovníci asi nejslavnějšího dramatika, co kdy žil, se mnou budou nesouhlasit. (28.02.2021)

Jedna z nejlepších shakespearovských adaptací. K.Branagh se obklopil anglickou hereckou špičkou, D.Jacobimu přisoudil roli moderního chóru a sám se s jistotou zhostil nejen režie, ale taky titulní role. Nezapomenutelná je v jeho podání především motivační řeč k armádě (Crispin´s day speech), ze které dodnes čerpá většina autorů historických velkofilmů, syrová inscenace bitvy u Agincourtu a čtyřminutový nepřerušovaný záběr, v němž nese přes bitevní pole jednoho z mrtvých vozatajů (Non Nobis, Domine-úžasný hudební doprovod P.Doyla). Tak tedy "once more unto the breach, dear friends, once more!" (31.01.2007)

Veľmi pozoruhodná je Branaghova adaptácia Shakespearovej hry. Branagh dobre vedel ako uchopiť túto úlohu, navyše okrem režiséra urobil zo seba aj hlavnú postavu a treba podotknúť, že naozaj nesklamal. Okrem toho povolal aj celú plejádu výborných a nemenej známych anglických hercov ako charizmatický Brian Blessed, Ian Holm, Judi Dench alebo vtedy len 15-ročný Christian Bale. Taktiež za vydarené sa dajú pokladať aj vstupy Dereka Jacobiho, ako rozprávača príbehu. Zvlášť treba oceniť aj skvelú hudbu Patricka Doyla, taktiež aj zaujímavé vizuálne spracovanie, ktoré síce nie je tak výpravné, čo je aj na jednej strane škoda, na druhej strane sa to dá pre celkové divadelnejšie poňatie pochopiť. Film ale často trpí aj ťažšie stráviteľnými pasážami ktoré nedosahujú kvality grandiózneho začiatku alebo niektorých ďalších scén ako je aj napr. záverečná bitka a strhujúci odchod z bojiska za burácania božskej skladby ,,Non nobis Domine". Za nijak vydarených nemôžem považovať zhruba posledných 10 minút, keď Henrich vyznáva lásku Kataríne (hentak by som babu určite nebalil), ktoré trochu kazia celkový efekt. Cez toto všetko sa však dá povedať, že Henrich V. je pomerne vydarene spracovaný o čom svedčí aj množstvo ocenení a Shakespearovi by sa to určite tiež páčilo. (28.12.2007)