Ghost in the Shell 2: Innocence

S GITS 2 mám stejný problém jako s jedničkou. Je to film, který si plně zaslouží 5*, ale já je prostě dát nemůžu, protože je tam ne mě prostě moc filozofie, moc citací a normální člověk se v tom podle mě nedokáže zorientovat. A přitom samotný příběh je sám o sobě natolik zajímavý, že by byl velice zajímavý i bez těch hlubokomyslných rozprav, ve kterých se citují filozofové v každé druhé větě. Na druhou stranu by možná film trochu ztratil svoje kouzlo, protože, když jsem si dialogy zastavoval a trochu o nich přemýšlel, najednou mi dávaly smysl, ale to pak filmu trochu zchází spád. Animace je samozřejmě působivá, o tom nemůže být pochyb. Některé scény jsou opravdu dechberoucí. A když začnou zpívat ty dětské sbory, tak je to taky zážitek. (10.11.2005)

Klasický prípad toho, čo sa stane, keď umenie príliš tlačí na pílu. Obrovský obrazový potenciál stráca na sile, pretože nie je naviazaný na koherentné rozprávanie, ktoré je i tak z polovice tvorené z citátov, v ktorých sa divák stratí. GITS pracoval len s jedným motívom z Prvého listu Korinťanom a výsledok bol na rozdiel od tohto veľmi intenzívny... (27.04.2014)

Zatímco první díl Ghost in the Shell přichází se skvěle propracovanou vizí kyberpunkového světa, díl druhý zůstává téměř ve všech ohledech jen v jeho stínu. Nezměněn zůstává i ústřední hudební motiv, což je ovšem vzhledem k jeho působivosti pochopitelné. Očekával jsem, že Oshii rozšíří alespoň hlavní myšlenku prvního dílu, což se však nestalo, neboť zjevně omýlal stále dokola totéž. Na druhou stranu, jeho schopnost strhnout diváka svým audio-vizuálním kouzlením zůstává nezměněná, takže jsem si i vzhledem k nedostatkům film užil... (09.07.2011)

Tak nějak nevím.... Ghost in the Shell první film i Stand Alone Complex seriál se velmi líbily, ale z Innocence jsem mírně zmatený... Na úžasné vizuální stránce se shodneme všichni. Příběh je klasický, Sekce 9 vyšetřuje další zločin. Co mi ovšem nesedlo, byly dialogy - a nebylo to tím, že bych nestíhal japonštinu nebo angličtinu, titulky byly české. Totiž, jak spolu postavy rozmlouvají, tak každou chvíli citují někoho moudrého (Buddha, Descartes, aj.), takhle přeci normální rozhovor normálních lidí/ kyborgů nevypadá. Budu to muset vidět ještě jednou, a pak se rozhodnout, jestli je to natolik intelektuální a filosofické a já to nepobral, nebo jestli to je jen namachrovaná onanie v počtu citací za minutu. (07.11.2004)

Vizuální stránka je na Oscara - o tom se nedá vůbec pochybovat. Dokonalé snoubení barev, stylu a dokonce i 3D. Scény vyráží dech a jsou velmi dobře zapamatovatelné. Extrémně si tu vyhráli s iluzí stínů a světla. Promyšlená technologie v příběhu navozuje tu správnou atmosféru kyberpunku. Rozhovory přetékají citáty a jsou plné narážek. Téma je nadčasové a nutí diváka zamyslet se nad tím, proč vlastně lidé chtějí stále polidšťovat roboty. Proč musí vypadat jako člověk? Co je k tomu vede? A právě ty citáty se to snaží vysvětlit. Příběhově je tento film slabší a nevyzařuje takovou posvátnou auru, jako měl první díl. Zde to ale vyvažují ty úžasně barevné scény. Když jsem film viděl, nemohl jsem uvěřit, že je z roku 2004. Proč už se takové nádherné animáky dnes nedělají a kreslí se pouze jednoduché (asi to dá moc práce a nevyplatí se to)? (10.10.2013)