Ghost in the Shell 2: Innocence

Trochu jiné kafe než první díl. Dystopická budoucnost nabrala mnohem temnějších obrysů do ještě víc syrovějšího cyberpunku. Vizálně - akusticky perfektní. Bohužel, film se ztrácí v nánose nabobtnalých dialogů, které působí, jakoby někdo do sledování filmu začal předčítat nezáživné existenciální žvásty, které nemají s dějem absolutně co v dočinění. Celkově mám nyní z japonských cyberpunkových anime špatný pocit. Forma tady je. Úžasná, boží, fantastická. Děj tady je taky, ale povětšinou překombinovaný nebo naopak řídký, pořád to samé. Škoda. 60% (03.02.2017)

Tak nějak nevím.... Ghost in the Shell první film i Stand Alone Complex seriál se velmi líbily, ale z Innocence jsem mírně zmatený... Na úžasné vizuální stránce se shodneme všichni. Příběh je klasický, Sekce 9 vyšetřuje další zločin. Co mi ovšem nesedlo, byly dialogy - a nebylo to tím, že bych nestíhal japonštinu nebo angličtinu, titulky byly české. Totiž, jak spolu postavy rozmlouvají, tak každou chvíli citují někoho moudrého (Buddha, Descartes, aj.), takhle přeci normální rozhovor normálních lidí/ kyborgů nevypadá. Budu to muset vidět ještě jednou, a pak se rozhodnout, jestli je to natolik intelektuální a filosofické a já to nepobral, nebo jestli to je jen namachrovaná onanie v počtu citací za minutu. (07.11.2004)

Zřejmě bych si měl do zátylku připojit nějaký modem, abych na něco takového dokázal přistoupit. Já opravdu nechápu nač ta překombinovanost, nač ta vážnost, když tam stejně jde o hovno... Až budu mít někdy průjem, dám si monitor na záchod, možná že mi pak sledování dokonalých bytostí ponořených do hluboké nadživotní filozofie bude v tomto spojení bližší. (07.01.2008)

Tak jsem konečně viděl i dvojku. A popravdě mi přijde víc filozofická, než o dost slavnější jednička, která mi nikdy moc hluboká nepřišla, i když se to o ní všude říká. Dvojka s přesahem z jedničky zachází skutečně dál a nejednou zde zazní zajímavé myšlenky, to ano, jenže to má jeden obrovský problém a ten tkví v tom, že spousta zajímavých vět jsou doslovné citace od různých filozofů a ve filmu se objevují víceméně nahodile a většinou jsou násilně vtlačené do příběhu, aby to mělo aspoň lehké opodstatnění pro jejich použití. A že se tu citátů používá opravdu hodně, až už je tu trochu "přecitováno". Otázka ale zní - to, co je na tomhle filmu "geniální", je opravdu díky filmu nebo jen díky jednotlivým citátům? Myslím si, že správně je bohužel druhá možnost. Film má sice úžasnou atmosférou a zajímavě propojenou 2D a 3D animaci (byť ta 3D mě místy štvala a moc se mi tam nehodila, ale je to díky ní víc halucinogenní a k příběhu se ho to skvěle hodí), nenudil jsem se u něj ani na moment, ale sám o sobě není tak hluboký jak chce být a musí si lacině vypomáhat, aby tak působil. Kdyby všechny ty citace Ošii zapracoval do děje a třeba v upravené formě se stejným vyzněním je sem tam postavy prohodily, pak by mi to přišlo geniální. Takhle z toho nemůžu být nadšený, protože mi tenhle fakt vadí, psychologie postav je zde slabá a upřímně bych ubral i na akčních scénách, které se do té atmosféry ne vždy hodí. Pro čtvrtou hvězdu (aspoň zatím) nevidím důvod, ale kdybych měl vybírat mezi jedničkou a dvojkou, vybral bych překvapivě dvojku... Lepší 3* (06.05.2023)

Film zdobí vizuální koncert barev a hudební (OST) pamlsek. Pokračování ve stejném duchu (rozuměj duchu i Duchu) prvního dílu. Dějově nabité ve stylu asijského noiru, intelektuálně místy tak nabité, že jsem si musel několikrát film přetáčet nazpět, abych pochytil komplexnost dialogů. Až jednou přeroste UI do takové míry, bude tento film biblí v postupu a přístupu. (02.07.2017)