Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Tanečnica v tme
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHudba:
BjörkHrají:
Björk, Catherine Deneuve, David Morse, Peter Stormare, Joel Grey, Cara Seymour, Jean-Marc Barr, Vincent Paterson, Siobhan Fallon Hogan, Željko Ivanek (více)Obsahy(1)
Svérázné československé emigrantce Selmě Ježkové hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Spojených států 60. let, aby tu zajistila oční operaci synovi postiženému dědičnou chorobou. Přestože Selmu obklopují dobří lidé, zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálům. Trierovský dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Závěrečnému snímku Trierovy “trilogie zlatého srdce” dominuje islandská zpěvačky Björk, která se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Za svůj výkon si odvezla hereckou cenu z Cannes, kde byl film oceněn i cenu nejvyšší, Zlatou palmou. (Aerofilms)
(více)Recenze (399)
Když při řezání dřeva moc tlačíte na pilu, zahřeje se. Když to přeženete, tak se zasekne. A někdy se už nepodaří ji nastartovat..... Takže i když máte za sebou od začátku dost "pořezáno", na konci nevíte jestli máte bejt spokojenej, nebo nas*anej..... Trier na pile na konci dokonce ležel ... no - a já nebyl spokojenej :) ()
Kdybych už nedostala nakládačku zvanou Prolomit vlny, byla bych z Tance hotová. Jenže Tanec je uvařen dílem z "Vln" a dílem je tam snaha Vlny trumfnout a to mi vadí. A našroubovat na to muzikál mi už vůbec nepříjde šťastné. To, co bylo ve Vlnách tak drásavé- příběh sám, syrová kamera, herecký výkon Emily Watson - bylo tady přemleté - zase syrová kamera, ještě prapodivnější příběh, podobný charakter hlavní hrdinky plus slepota a nádavkem ještě vyděračská šílená scéna. Bjork byla výborná, Catherine Deneuve také, ale od pana Triera to nebylo féééééér! ()
Až na to, že jsem u slzopudného finále dostal záchvat smíchu, jsem si Trierův neotřelý kousek docela užil. Na druhou stranu, nedivil bych se kdyby to byl Larsův úmysl... alespoň na mě to tak ve své podstatě působilo. Lars byl vždycky cynik a požitkářský manipulátor, který se nebojí emoce drchmat proti zažitým pravidlům vztahů filmařů s diváky. ()
Oscar 1 nominace: Píseň - "I've Seen It All" (Björk - hudba, Lars von Trier, Sjón Sigurdsson - slova) Zlatá Palma . . . . . . . . . . A ostatní ocenění pro Björk: Zlaté glóby 2 nominace - Herečka (drama), Píseň, Golden Satellite - Píseň + 1 nominace - Herečka (drama), National Board of Review - Herečka (Muzikál), Evropské filmové ceny - Herečka, Cannes - Herečka, Bodil (Dánsko) - Herečka, Robert (Dánsko) - Herečka, Hudba, Edda (Island) - Herečka roku, kritici: Chicago 3 nominace - Herečka, Hudba, Nadějná herečka, Las Vegas 2 nominace - Herečka, Ženský objev, Online - Debut + 2 nominace - Herečka, Hudba ()
Nemohu si pomoct, ale na konci filmu se snaží Lars von Trier vyždímat slzy z diváků za každou cenu a dokazuje svůj pověstný cynismus, který v mnoha jeho filmech ´funguje´ spolehlivě, ale tady ne. Moment, kdy se Björk v závěru hystericky rozpláče, když jí přetahujou přes hlavu kapuci, si mohl odpustit. Bylo to laciný a zbytečný a v tu chvíli se von Trierova pila "zlomila". Tři hvězdičky putují především za hudbu a skvělé herecké výkony, hlavně Davida Morse a především Björk, která svou roli doslova žije. ()
Hudbu Björk, ač jsem si vědoma jejích nesporných kvalit, skutečně nemusím, ale tady mi nevadila a naopak jsem si říkala, že jakákoliv jiná hudební volba by do filmu neseděla. Těkající ruční kamera také nepatří mezi to, na co bych se s oblibou dívala, ale zde mi nejenže nevadila, ale většinou jsem jí ani nevnímala, byla naprosto přirozenou součástí příběhu. Velmi originálně zpracovaného příběhu - krutě reálný šedý svět mladé slepnoucí ženy je prostříháván s jejím denním sněním - miluje muzikály a velmi barvitě představuje si, jak tančí a zpívá. Střetávají se tu dva zdánlivě neslučitelné světy, ale nečekaně fungují. Přesto mám z filmu velmi smíšené pocity - ke konci jsem totiž měla čím dál silnější pocit, že mě pan režisér citově vydírá. Nevím proč, ale tenhle zdánlivě silný příběh nabitý emocemi se mě ani trochu nedotkl, toho tlaku na diváka bylo prostě o něco víc, než být mělo a jaksi to u mě přelezlo tu pomyslnou čáru emočního kýče. ()
Čechoslovenka se vzhledem Eskymačky a s výmluvným jménem Selma Ježková emigruje v 60. letech do Ameriky hlavně kvůli možnosti operace svého syna, kterému hrozí oslepnutí. Od Tance v temnotách jsem očekával muzikál, ne depresivní psychologicko-sociální drama. Ve chvíli, kdy jsem se s touto žánrovou záměnou jakž takž smířil (tj. asi po čtyřiceti minutách), přišel první taneční výstup. Rozervané duše hrdinů a roztřesenou kameru vystřídalo velkolepé taneční číslo s černochy tančícími break-dance a já jsem zůstal zírat v němém úžasu. Teprve s dalšími muzikálními úlety mi došlo, proč jsou sytěji zbarvené, proč svým stylem připomínají spíše nějaký avantgardní videoklip nežli součást filmu – je to únik. Únik od neuvěřitelně depresivních a úmyslně až do extrémů dovedených osudů hlavních hrdinů, předně samotné Selmy. Ta má sice zprvu malou naději, ale brzy o ni přijde, abychom si náhodou nezačali myslet, že Lars von Trier vyměkl na úroveň režiséra normálního, humánního dramatu. Vyhrocenost, lhostejnost v zacházení s charaktery balancuje na hraně únosnosti, místy Trier skutečně trošku přehání (neudržel jsem se při informaci, že Selma ráda chodí domů po kolejích – zvlášť v noci, to už by obstálo i mezi sbírkou těch nejmorbidnějších vtípků). Trier tento okázalý projekt realizoval téměř tři roky, což na výsledku není zas až tolik poznat. Má to být film o věčnosti, o sebeobětování, o splývání světů fiktivních a reálných, ale zároveň je to film silně protiamerický a plný logických nesrovnalostí. Trier možná miluje americké muzikály, ale americkou kulturu jako takovou nenávidí. Dává jasně najevo, co si myslí o sentimentálních pohádkách s dobrým koncem, co si myslí o dobrém a poctivém americkém občanovi. Dobré postavy zde kromě Selmy ztvárňují Švéd (Strormare), Francouz (Barr) a Francouzka (Deneuveová), pokud je k pomoci svolný i někdo jiný, pak jedině za peníze nebo za ještě vyšší cenu. Prapodivně pak působí přítomnost Oldřicha Nového, který se nejmenuje stejně jako „ten slavný český herec“ náhodou, přičemž si jej zahrál jakýsi bělovlasý stařík(!). A co ta zkomolená výslovnost českých jmen údajnou Čechoslovenkou? Copak sama neví, jak se jmenuje? Jasně, devadesáti procentům diváků to vadit nebude, ale když už natáčím velkou evropskou koprodukci, měl bych si na podobné detaily dát pozor. Trier byl asi víc zaměstnán tvrdou „drezúrou“ Björk – ta nepředvádí výkon kdovíjak oslnivý a jejímu zpěvu chybí povznášející lehkost, svými údajnými hádkami s režisérem nicméně vzbudila dostatečný rozruch a filmu zajistila potřebnou reklamu (i když ty šaty asi skutečně nesnědla :-). Tanec v temnotách je silným, působivým dramatem a současně velmi svérázným muzikálem, je z pochopitelných důvodů oslavován, je z pochopitelných důvodů zavrhován. Nemůžu říct, že by mě zcela pohltil, ale přinejmenším na několika místech se mi velice líbil. 75% Zajímavé komentáře: golfista, charlosina, rawen, elCroCo, TotalFilm, winstonik ()
Ano, v závěru už Lars na tu pilu tlačí možná až příliš silně, ale stejně to na mě jako celek fungovalo. Strašně depkoidní výsměch nebohému divákovi. Rušila mě jen jedna maličkost - totiž že si Lars nepohlídal pár reálií plynoucích z toho, že hlavní hrdinka Selma (!) pochází z Československa. Ale vem to čert. Emočně jsem Tanci v temnotách podlehl a sledováním zdejších muzikálových čísel jsem následně strávil opravdu hodně času. PS: Píseň I've Seen It All je dokonalá! ()
Temný, nervydrásající a co hlavně neuvěřitelně depresivní film od začátku do konce, který Vám dokáže zkazit náladu okamžitě aniž byste vůbec tušili jak a proč a to celý film depresí žije právě díky Björk, hlavní představitelce a krom toho také tajuplné a mystické zpěvačce z dalekého ostrova Island. Ano, ta postava a celý film k ní naprosto sedl a proto se do něj tak vcítila a právě proto jsem se ke konci filmu skoro složil. Jediná záchrana prakticky tkví jen v hudbě a jejích muzikálních snech a když už se nemůžete připravit na nic jinýho tak alespoň zde mě příběh trochu dokázal uvolnil, což byla nakonec chyba a ke konci jsem za ní draze zaplatil. Jinak jsem byl mile překvapen, když se z Björk stala československá emigrantka a i když se s Ř a Ž opravdu snažila pro mě jako Čecha to přišlo chvílemi opravdu směšné, a co pak, když na scénu přišel Oldřich Nový. Ale což, snaha je znát i když ryze české jméno Selma si taky mohli nechat od cesty. Když si zde všímnu rozporuplného hodnocení ani se tomu nestačím divit, jelikož Björk jako zpěvačku bud milujete nebo nenávidíte díky akcentu, který má snad jen ona a tak neuvěřitelně zajímavě zní. Lars von Trier experimentoval, experimentoval podle mě na jedničku a i když se to někomu nelíbí, já jsem byl doslova nadšený, ale po druhý bych to asi už nezvládl. --- Ten právník za 14 dní přijede - Kathie, ale vždyt mě mají za týden oběsit. ()
║Rozpočet $12,8milióna║Tržby USA $4,184,036║Tržby Celosvetovo $40,031,879 ║ ()
Naprosto úchvatná citová hra režiséra s herci. Naprsoté vymáčknutí všeho co se dalo ze všech herců (a to hlavně z Björk ) vymáčknout. Zvláštní až skutečná rozklepaná kamera zoomující na tvář plačící milující matky je opravdu citové vydírání nejvyššího stupně. Geniálně hrající Björk a úžasně působící hudební složka.... + Mist mistrů Larse von Trier. .. Tento film není o ničem hezkém ani příjemném. Tento film vás zničí a nechá vás at si celé to sebeobětování a lásku ke své rodině dáte dohromady a vyjasníte si co je správné a co ne. Že dnes nevyhrává vždy pravda. Ať žije toto nejlepší muzikálové drama posledního desetiletí. Lars Lars Lars..... ()
Bjork uprimne nesnasim a tak jsem vetsinu filmu stravil s divnym pocitem u zaludku, Lars tentokrat slapl hodne vedle. Jesteze Bjork odmitla dalsi spolupraci s filmem. To jsem si opravdu oddechl. ()
Nevím, jestli příčinou toho, že mě tenhle film nenadchnul byla Bjork, kterou bytostně nesnáším (a na mé averzi vůči ní se nic nezměnilo). Nevím, jestli mi vadilo to „typické české“ jméno Selma, na které jsem si ani po víc jak 2 hodinách nezvykla. Nevím, jestli mi vadila role Catherine Deneuve jako dělnice ve fabrice, protože mi prostě k této krásné a elegantní ženě nepasovala . montérky to není kostým pro ni. Vážně nevím, statečně jsem se přes své výhrady protrpěla až ke spásnému konci. Spásnému pro mě! ()
Na rozdíl od mnohých, mně se líbil víc konec než začátek. Na začátku jsem se spíš nudil. STRAŠNĚ mi vadila ta ruční kamera (ať jde celý Dogma někam!). Björk mě jako zpěvačka vůbec nezajímá, ale její herecký výkon byl výborný. Skvělí byli ovšem i Deneuve, Morse a Stormare, ale Björk ostatní svých bezprostředním výkonem zastínila. Muzikálové vstupy měly různou kvalitu, většinou byly ale spíše oživením filmu a byl jsem za ně vděčný. A ten tolik kritizovaný konec...Spíše než jako citově přepjaté bych to označil za velmi silně natočené, syrové a uvěřitelné. I ten hysterický záchvat byl uvěřitelný - snažte se jen vcítit do pocitů člověka v takové situaci! Já bych těch 107 kroků určitě nebyl schopen ujít. ()
Hudba Bjork patří mezi mé velmi oblíbené, Bjork sama o sobě je pro mě také úžasnou osobností a nejlepší světovou zpěvačkou přelomu tisíciletí... Proto jsem byl velmi zvědav na její spolupráci s von Trierem, od kterého jsem předtím nic neviděl. A jsem zcela odrovnán. Rozhodně jeden z deseti nejlepších filmů, co jsem kdy viděl, Bjork podává naprosto špičkový výkon (přinejmenším mé Top3:)). Častá dokumentární kamera zajišťuje špičkovou atmosféru. Nápad propojit tragické drama s muzikálem funguje perfektně a pomáhá lépe dokreslit psychiku hlavní postavy. Té zdatně sekundují vpodstatě všichni další herci, především David Morse má neskutečně dokonalou postavu... Jeho zdánlivě sympatický, ale nakonec osudově zbabělý policajt, to je lahůdka. A hudba samotná, napsaná hlavními dvěma personami filmu (Bjrok, v. Trier) je také výtečná. Opravdu nevím, co filmu vytknout. Že to je přecitlivělé? No, ani mi nepřijde. Selma není žádná Železná lady, tak se podle toho taky chová. A když se v emociálně vypjatém závěru rozpláče, tady to na mě působilo mnohem lépe a silněji než kdyby s klidem přijala osud. Trier podle mě chtěl překvapit diváky jakousi obrácenou kýčovitostí - klasicky ohranou písničkou v takovýchto chvílích bylo hystericky plakat, Hollywood posléze vymyslel psychicky silné hrdiny s nezlomitelným duchem, kteří zachovají kamennou tvář. Díky bohu, že se tohoto dnes tolik oblíbeného trendu režisér nedržel a Selmu i na konci vykreslil tak, jak se chovala i v celém příběhu. Vivat, mistře. Už se nemůžu dočkat, až uvidím Breaking the Waves:) ()
Další odvážný experimentální, ale nejen proto vynikající, film dánského mága Larse von Triera. Překvapivé propojení klasické stavby dramatu s žánrem televizního ,,dojáku" tedy formátem soap opery (mýdlové opery) a to celé navíc proložené muzikálovými intermezzy. Tuhle nezvyklou stavbu filmu Trier rozdělil na dva vyvážené celky. První polovinu, hlavně kvůli kameře, velmi roztěkané, až dokumentární, snímané z ruky, což Trierův tvůrčí záměr přesně splnilo (divák tak má být přesvědčen o autentické výpovědi díla), ovšem běžný filmový divák ale jen těžko stráví (skoro hodinová expozice je poněkud dlouhá) a druhá část díla, uvozená prvním muzikálovým vstupem, který je, jakož i ostatní muzikálová intermezza, v kontrastu se zbytkem nasnímaného filmu odlišně barevný a obsahuje další sémantickou i estetickou rovinu filmu. Melodramatický až bulvární příběh české emigrantky v podání vynikající a přesvědčivé islandské zpěvačky Björk, jejíž postava emigruje v padesátých letech z Československa do Spojených státu hlavně kvůli tomu, aby zachránila svého syna před prokletím dědičného jha slepoty, jímž ona sama trpí (a přechází tak přímo nabízející se politický rozměr oné doby), je záměrně postaven tak, aby doslova ždímal divákovy city a vymámil nejednu slzu na jeho tváři. Lars von Trier ovšem tuto ,,pokleslou " zábavu prokládá barevnými muzikálovými čísly, které zhmotňují představy a sny hlavní protagonistky a které posouvají významovou složku do dalších pater. Barevnost těchto hudebních vsuvek je sama o sobě velmi zvláštně zvolena. Natónování na úroveň barev televizního materiálu sedmdesátých či osmdesátých let, barvy vyvedené naschvál mdle vytváří v muzikálních číslech jakýsi zvláštní pocitový odér, odér nostalgie archetypu společného všemi sdíleného televizního světa... Výborná choreografie tanečních čísel, které jsou vždy situovány do všedních, neuměleckých míst (tovární hala, železniční trať, soudní síň, vězení...) a nesou v sobě sdělení, která se navyšují na obecně vedenou dějovou linku (Selma si materializuje zvuky továrny v kreacích tanečních figur; odváží se k milostné avantýře s místním mužem, jenž se jí vytrvale dvoří a kterého v reálném světě odmítá) a toto propojení působí velmi sugestivně. Co vyšlo Larsu von Trierovi asi nejvíce, je herecké obsazení tohohle filmu. O Björk asi mluvit netřeba, ta podává přesvědčivý strhující výkon, ale i další role jsou obsazeny velmi přesně. Peter Stormare, vytržen ze své typické role podivínského násilníka, tak typického pro filmy bratrů Coenů či aktuálně třeba pro seriálu Prison Breake, podává přesvědčivý výkon v roli maloměstského amerického prosťáčka, který se nesměle uchází o hlavní hrdinku Selmu, David Morse v roli pro kolizi dramatické složky velmi zásadní postavy, souseda - policisty, Cara Seymour v roli typické středostavovské Američanky, jeho manželky, to všechno představuje vhodně namixovaný herecký koktejl. Úžasné emoce budící postmoderní synkretické dílo... (PS: Nás Čechy tenhle film bohužel trošku škrtí...neb všichni máme něco uloženo v našem kolektivním podvědomí a ryzost ,,slovanského" křestního jména Selma či Oldřich Nový podobající se spíše Fredu Astaireovi to tedy rozhodně není...) () (méně) (více)
Jde o dost netradiční muzikál, proto Tanec není úplně tím nejlehčím filmovým zážitkem. Björk se herecky snaží dost, Morse s Deneuve zklamat nemohli. Kouzlo snímku však samozřejmě spočívá v hudebních a tanečních číslech, která překvapí a zaskočí svým krásným rytmickým provedením a celkovým melancholickým prožitkem. Spojí-li se to se zajímavou, postupné ztrácení zraku evokující kamerou, kouzlo filmu je hotové. ()
Björk fakt zbožňuju, a to jsem až do teď netušil, jak skvělá je to herečka. Při jejím sladkém "Dobrý večer, pane doktore." jsem se patřičně zatetelil blahem, že jsem Čech (mno řekněme že mám na mysli pocit, který zažívají někteří (mnozí) ostatní například při sportovních utkáních mezinárodního rázu, tedy při událostech, jejichž význam a podstata mi uniká, ale to sem nepatří). Tanec v temnotách mě vážně uchvátil. Říkejte si tomu třeba citové vydírání, ale na mě to zabralo. A to sakra moc (spotřeboval jsem celý balíček). ()
rozpočet : ? tržby celosvetovo : $40,031,879 ()
Tu muzikálovou rovinu (na Triera tak netradiční) jsem si obrovsky užíval, ty písničky jsou silný, zajímavý, jiný... a nádherný (třeba ta u vlaku s Jeffem). S tou dramatickou rovinou už jsem měl ale trochu problém - ve větším vcítění se do kůže Selmy mi bránila neustále sílíci myšlenka, že to všechno ale přece doprčic vůbec nebylo nutný! To její chování mi nedávalo čim dál větší smysl (POZOR, TROLEJ) - i kdybych přijal to první wtf, totiž že se nechala bez jakýkoli snahy o vysvětlení nebo obranu zatknout za vraždu a že jí to v nějaký zvrácený rovině má vlastně dokonce ctít (protože tomu, koho se stala obětí, ještě předtím slíbila, že o jeho tajemství nikomu neřekne), tak i kdybych tohleto vzal, tak už mi to zas pak nesedí s tim, že v momentě, kdy se vše provalí a už neni co zatajovat nebo koho bránit, Selma situace vlastně apaticky nevyužívá a dál se nechává okolnostma pasivně vláčet - čimž ale zase popírá ten důvod, proč bychom ty původní a první motivy měli brát jako ctnost, totiž kvůli upřímný starosti o syna. Protože pokud bez problému přijímá scénář, ve kterym její syn ztratí matku (o psychický rovině zraněnýho dítěte vůbec nemluvim, je tady ale ještě ta rovina materiální, hmotný zabezpečení, který mu ona samozřejme zajistit nedokázala; vše šlo na operaci očí) a všechno je to ještě za situace, kdy pro to vlastně žádnej rozumnej důvod neni, padá tim vlastně i ta její role dobrodinice - někdo, kdo se obětuje zbytečně a svou obětí nic neřeší, ale naopak komplikuje a svýmu okolí ubližuje, ten nemůže bejt branej jako altruista. Pak by se teda nabízelo, že se tim všim vlastně trestá za to, že syna na svět sobecky vůbec přivedla, ale to znovu směřuje k tomu, že ve skutečnosti o nijak posvátný obětování se pro někoho nejde (a o nostiele titulu Golden Heart už vůbec ne). Ze dvou možností, kde jedna znamená, že film je nekonzistentní a nedává smysl, a druhá ve skutečnosti znamená popření ctnostnejch úmyslů i motta celý trilogie, si tak vybírám tu druhou a věřim tomu, že stejně jako byla problematická láska Emily/Bess ve Vlnách a stejně jako byl nikam nevedoucí únik Karen v Idiotech, tak i tady dobrotivost a obětavost Selmy má ještě úroveň skrytou, která to celý vlastně zpochybňuje - a že to byl i Trierův záměr. Zajímavá ale byla i rovina jejích přátel - i oni se často tvářili nezištně a upřímně, čistý motivy ale prokázal snad jen Jeff/Stormare (u kterýho to ale nebylo jen přátelství, ale i fyzická přitažlivost) a až idylicky svatý dozorkyně ve vězení: dokonce i ta její nejlepší kamarádka Kathy, navzdory tomu, že ji často skutečně pomáhala a tahala jí z bryndy, navzdory tomuhle i ona jí byla schopná říct pěkně zlý věci a opustit jí v ten nejkritičtější moment. Zaujala mě taky situace, kdy jí kamarádi nebyli schopní zajistit zaplacení právníka, kterej by jí byl schopnej znovuotevřít případ - přitom pokud stačila Selmou našetřená suma, mohli se jí oni složit na operaci synovi a pak by jim to třeba dalších deset let Selma mohla vracet, a byl by to win-win (synovy oči i její život) - vodevr, možností by bylo víc; pokud ale šlo Selmě doslova o život, je zajímavý, že to ty její tak opravdový kamarády nenapadlo (že s tim nepřišla ona, to by se ještě dalo svést na to, že jí šlo opravdu jen o ní a o ten její trest sebe samý). Film je to rozhodně zajímavej, ale pro mě rozporuplnej v tý svý muzikálový vs. dramatický lince - tu dramatickou jsem prostě moc prožívat (narozdíl od tý muzikálový) nedokázal - i kvůli těmhle rozporům. WTF moments: Vlastně celá postava Selmy - ale o tom vejš. Podivný bylo i to soustředění na Československo - pro kohokoliv jinýho asi bude platit, že ČS se rovná něčemu divnýmu a neznámýmu a že se tam vejde vlastně cokoliv, my ale máme tu smůlu, že víme, co cvalda znamená, a jak to absolutně nedává smysl v kontextu, ve kterym to rádobyzajímavě Selma používá, nebo jak nepochopitelný je soustředění na Oldřicha Novýho včetně toho jeho začlenění do příběhu (přítomnost u soudu). Podezřele rychlej, jasnej a jednoduchej byl i soud o rozsudku smrti, stejně jako vřelý vztahy s dozorkyněma - ale dejme tomu, že to mohlo bejt nazíraný zjednodušenou optikou astrální Selmy. () (méně) (více)