Obsahy(2)
Režisér Tomáš Vorel vytvořil svůj celovečerní experimentální debut Pražská pětka se členy věhlasných pražských netradičních autorských divadel. Soubory ve filmu prezentovaly vlastní poetiku a styl prostřednictvím pěti povídek různých typů, propojených satirickým komentářem odborníka dr. Milana Šteindlera, CSc. (Bontonfilm)
Recenze (218)
Tohle jsem viděl před revolucí dvakrát v kině. V kinech se to dlouho neohřálo, ale musím říct, že na velkým plátně byla jednoznačně nejlepší Křeč. V televizi už to tak nevynikne, takže sklepáci nemají konkurenci. Tenkrát bych rozhodně neváhal s plným počtem, ale po těch skoro dvaceti letech už to trochu ztrácí dech. ()
Ve své době působil film jako malé zjevení. Z dnešního hlediska samozřejmě s mnoha mouchami a pro ty, kteří socialismus nezažili také s řadou nepochopitelností. Celek je skutečně nesourodý, přestože složený ze zajímavých dílek. Povídky "Směr Karlštejn "a "Na brigádě" skvělé, přičemž řadím výše tu druhou, obě však nepochybně *****. "Oldův večírek" přece jenom poněkud slabší, přestože rozhodně ne špatný ****. "Bersidejsi" a "Barvy" jsou kapitolami samými pro sebe. V kontextu filmu působí zcela nesourodě a bylo by jim lépe samotným. Hodnoceny samostatně, jsou to velmi zajímavé počiny, oba *****. Přítomnost ve filmu, v němž divák hledá humor, vtip a satiru je ovšem ubíjí a sráží do role nudného (rozuměj nevtipného) omylu, přestože jsou nepochybně vyzrálejšími a dospělejšími počiny, než zbylé tři kousky. Průvodní slovo Milana Šteindlera je sice vtipná, ale znouzectnost, snažící se propojit nepropojitelné. Rozhodně by bylo lepší se o takové propojení prostě nesnažit. Ať tak nebo onak, působí pětice samostatně výborných opusů na jednom filmovém pásu dojmem jakési "školní besídky". To je hořká daň tehdejším možnostem a podmínkám technickým i ideologickým. Můžeme být ovšem rádi, že film vůbec vznikl, protože jde rozhodně o zcela mimořádný počin jak v kontextu tehdejší československé, tak i současné české kinematografie. ()
Zajímavé, artové, nekonvenční, experimentální... a především neopakovatelné. Celkové mé nadšení malinko sráží drobné příspěvky výtvarného divadla a baletní skupiny mezi třemi hlavními povídky, také jsou sice poutavé a originální, ale pro většinu diváků hůře strávitelné nebo ne zrovna nejvhodněji zařazené jako součást celovečerního filmu. Ten ostatek nemá chybu a jako celek funguje Pražská pětka báječně! Mimo jiné i díky výbornému průvodnímu komentáři Milana Šteindlera. Je až s podivem, jak dlouho mi tohle ojedinělé dílko čs.kinematografie absolutně unikalo. Nejvíc mě, jako většinu ostatních, oslovila závěrečná povídka Divadla Sklep "Na brigádě!" coby muzikálová parodie na budovatelské časy a současně takový western po česku. Na Sklepáky až nezvykle příjemně lidový humor, zakončený osobitou rvačkou v hospodě, s krásně absurdním vyvrcholením. K tomu až směšně černobílé postavičky vytvářející úsměvný obraz neblaze proslulé doby, v námětu, kterému by neuškodil ani celovečerní formát. Srší to jedným vtipným nápadem za druhým a skvělou muzikou Davida Nolla v několika různých hudebních stylech na malém prostoru, kde rozesměje především dechovka s vtipným textem v podání Vlastimila Zavřela a v kontrastu pohladí krásný romantický country song Strom kýve pahýly Tomáše a Jany Hanákových. ... Ovšem moderní "němá komedie" Výlet na Karlštejn s podivnou rodinkou a groteskním vykřeslením rodinných i pracovních trablů také nemá chybu! Dobrodužní cesta s fantazijně propracovaným vizuálem a pak ta scéna v hospodě! Do třetice je tu ještě naprosto geniální Oldův večírek coby tragikomický příběh hotelového pracovníka spojený s nadčasovou satirou v kruhu "vyšší" společnosti v střetu s řadovými pracovníky hotelu (údržbář a jeho pracovní nadřízení). Herci zcela neznámých tváří z recitační skupiny "Vpřed!" předvádějí fascinující koncert ve veršovaných a zhudebněných replikách. ,,Každé nové zlepšení chce kromě změny myšlení především schopné vedení, co umí najít řešení!" Umělecká avantgarda všeho druhu par excellence. 90% ()
1. povídka = 60% (průměrná groteska, trochu humoru bylo, ale nic převratnýho), 2. povídka = 10% (hrozné výtvarné cosi ke všemu s otravnou hudbou), 3. povídka = 50% (humorně antisocialistická recitační povídka), 4. povídka = 90% (na svou dobu nesmírně odvážný a zajímavý baletně-hudební kousek), 5. povídka = 100% (nejlepší povídka, paráda, kvůli tomuhle se vyplatí na to kouknout). Celkový průměr = 60%. Takže dám 3 hvězdičky a hotovo :-) ()
V době, kdy značně slábnoucí režim dopřával filmovým tvůrcům větší tvůrčí liberalizaci, přichází na scénu nevšední tvůrce Tomáš Vorel s nezaměnitelně originálním režijním rukopisem, jehož satirické myšlenky skrytou formou popudlivý režim provokují. Vorel v pěti povídkách přichází do té doby s nepříliš viděnou experimentální formou na nahlížení (socialistické) společnosti. Do svého debut projektu angažuje především členy netradičních pražských divadel, s nimiž spolupráci nerozvázal ani v pozdější době. Vorel se tak moc chtěl odlišit od doposud viděného v oblasti filmů, až jsem měl pocit, že to přehání. Na konci osmdesátých let však přece jen přišel s nadčasovým pojetím, kterému paradoxně ublížilo jen nepříliš dobré načasování, tedy vznik filmu v době, která těmto experimentálním záležitostem nepřála. Na filmu se dají obdivovat zajímavé detaily a technika režie, kterou nikdo neznal a nikdo s ní do té doby nepřišel. Když však hodnotím celkový dojem, vychází mně z toho, že není úplně nejpříznivější. Především skladba povídek je poměrně nevyrovnaná, a to celkem vadí z hlediska divácké záživnosti. Rozhodně tedy nelze hovořit o tom, že bych se nad všemi povídkami bavil stejně a nadšeně. Slabší scenáristické výpadky zdatně kamuflovala přesně zvolená herecká garda, která v té době nebyla nijak protěžována, tudíž se ani neřadila k extra známým hercům té éry. A právě i oni si vydobyli svým originálním herectvím ostruhy na Vorlových, potažmo pozdějších Šteidlerových filmových projektech, jež byli přinejmenším ve svých začátcích režijně velmi neotřelí a svým způsobem novátorští. Vorlův film není z diváckého hlediska maximálně pohlcující, avšak pokud diváka zajímá netradiční skloubení herců a experimentální režijní formy, je to film, který tohle hledisko naplní měrou vrchovatou. Chaotické pojetí a menší záživnost je možná jen vedlejším nebo nežádoucím účinkem, který si každý divák, když bude chtít, individuálně odbourá sám. 60% ()
Galerie (7)
Photo © Filmové studio Barrandov / Alena Červená
Zajímavosti (13)
- Předsedu Karla v povídce „Na brigádě“ si zahrál režisérův tatínek, neherec Jiří Vorel. (sator)
- V povídce „Na brigádě“ se šofér autobusu (Jiří Fero Burda) ptá kovboje (Tomáš Hanák) kam jede. On jen tiše ukáže za sebe. Následně se šofér ptá kam jede a kovboj, opět mlčky, ukáže před sebe. Stejný dialog, včetně gest, se udál ve filmu Sedm statečných (1960), kde se odkud je a kam jede ptá Chrise (Yul Brynner) obchodní cestující s korzety (Bing Russell) po úspěšném odvezení indiána Sama na místní hřbitov. (Dinsberg)
- V povídce „Oldův večírek“ Olda (Zdeněk Marek) ventil radiátoru nedotahuje na pravostranném metrickém závitu, ale povoluje. Navíc drží obráceně „sikovky“. (Jabo)
Reklama