Tři oříšky pro Popelku

Když se podívám na ty současné PRÝ pohádky, říkám si, jestli se ti čeští tvůrci do jednoho nezbláznili. A protože už u nás vymřeli jako dinosauři všichni kvalitní filmaři, co byli schopni natočit dobrou českou pohádku (a Svěrák už dlouho nic nenapsal), jsem vlastně rád, že se počiny jako Tři oříšky vysílají každý rok. Klasické Vánoce jsou tak vánočnější, než s těmi ubohými výplody 21. stol. A já mám dojem, že Vorlíček si tady taky rozlouskl své tři oříšky - režie, hudba, herci... nebo chcete-li: radost, pohoda, humor. Pavel Trávníček jako mladý princ je vynikající a Helena Růžičková jako "spanilá" slečna dodává snímku "crazy feeling". Stejně jako nešťastný preceptor (skvělý Jan Libíček) nahánějící naše jinochy do školních škamen ("Za chvíli začíná hodina dějepravy!") Pohádka je to výborná, zkrátka a dobře - nesmrtelná klasika našich TV. Poprávu. (05.10.2008)

Nemůžu si pomoct, ale mě to s těma oříškama nefunguje. Po skončení této pohádky jsem byl tak okouzlen tím krásným příběhem a Libuškou Šafránkovou v těch nádherných šatech, že jsem okamžitě pelášil k nejbližšímu vietnamcovi a koupil 10Kg vlašských ořechů. Loupal jsem je celej tejden jak veverka a hovno, žádný šaty, auta, boty, elektronika, mobily nic mě z nich nevypadlo. Zato pro samý skořápky a ořechy jsem pak nemohl najít ani postel a úklid oříškového bordelu mě zabral celej měsíc, protože mě žádný zvíře nepřišlo na pomoc. Tím chci říci, že tato pohádka není podle skutečné události. (27.12.2007)

Tento komentář věnuji svým "nejoblíbenějším" uživatelům – Hochům z Filmové teorie. Snad jim pomůže znovu spatřit realitu všedního dne. ********* Sine ira et studio!!! Eklatantní paralela Vorlíčkovy tvorby s giganty žánru jako Tarkovský, Von Trier či Buňuel je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu orální kultury. Především afiliativní symbol sovy (ať už mající jakýkoliv signus) představuje edukovaného telebedekra, který významně asistuje divákovi prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence. Avšak i pro nezasvěceného diváka, u nějž by se zpočátku mohla objevit averze, ba co víc dokonce negace mistrovy epistuly, poskytuje Pan režisér mentorskou berličku. Jedná se zejména o simplifikovaný konfrontační úzus dobra a zla ( Ano, zde mám namysli explicitně zlou macechu a její ambiciózně edukované vlastní dcery v přímém rozporu s repulzivní edukací dcery nevlastní !! ), chudoby a bohatství (Neutěšené aparigrahické Popelčiny poměry versus ad hoc propertiální konzumerismus šlechty!!). Pokud v tomto aktu přistoupíte na mistrovu hru, budete schopni plně prožít předfinální tenzní gradaci při testaci inkriminovaného střevíce!!! Rozradostnění abstrakní vizualizací postfreudovského axiomu prostě potom musíte odpustit tvůrci (možná pro někoho slaboduché) finále ve smylu „Honesta vita est beata“, kdy ústřední dvojice naváže eternální, koexistenčně kopulativní vztah. Pochopíte li plně režséruv záměr, film vás konkveruje a **Na tomto místě se i JÁ musím snížit k insitnímu výrazivu některých uživatelů** „Sežvýká a vyplivne". Silně pochroumáni a polepení slinami pak budete ještě dlouho meditovat nad smyslem života a zejména buddhistickou tezí zvuku tleskotu jedné ruky!!!!!! .. dále viz Antikrista (11.01.2010)

Z vianočnej nádielky rozprávok sa tento radí medzi tie, ktoré si síce pozriem, ale len každý druhý alebo tretí rok. V porovnaní s ostatnými mi 'Popoluška' príde len ako chudobnejšia sestrička. Nie len chudobná do počtu minút, ale aj kostýmy, kulisy a celkový rozprávkový dojem nehrá na mňa tým pravým čarom. 65%. (24.12.2007)

Opravdu kouzelná pohádka... i koncem června, kdy jsem se na ni koukal. Pochválil bych zejména výběr herců - Růžičkovou, která si Droběnu vyloženě užívá, stejně jako Braunbock machechu, Hoppeho a Lesch jako královský pár, mladého Slávka Jandáka s Trávníčkem a hlavně Libuši Šafránkovou, jejíž Popelka je vskutku k zulíbání... 100% (05.07.2012)