Režie:
Otakar VávraKamera:
Václav HanušHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, František Horák, Karel Höger, Vlasta Matulová, Ladislav Pešek, Jan Pivec, Václav Voska, Vítězslav Vejražka, Gustav Hilmar, Miloš Kopecký (více)Obsahy(1)
Odehrává se v letech 1419 - 1420 a zachycuje stupňování napětí a nenávisti lidu proti teroru všemocné katolické církve a panstva, které přeroste v revoluci a první velké vítězství "božích bojovníků" nad křižáckými vojsky v bitvě u Sudoměře (Sudoměřic). V epickém vyprávění podlehne král Václav IV. hrozbám Říma a dá rozkaz odzbrojit Pražany. Žižka vybojuje velký vnitřní zápas, aby se nakonec postavil na stranu lidu. Neuposlechne králův rozkaz a nechá otevřít královské zbrojnice a rozdat zbraně lidem. Pražskou defenestrací, kdy jsou konšelé vyhozeni z oken radnice, začíná husitská revoluce, proti níž vyhlásí Zikmund křížovou výpravu. Toho už se ovšem král Václav IV. nedožije. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (186)
I přes výraznou ideologii a asi ne některé zcela přesné historické události musím film hodnotit jako výpravnou podívanou s obrovským a kvalitním hereckým obsazením a dobovými kostýmy na kterých se opět podílel Jiří Trnka. V dnešní době není šance, aby to někdo zpracoval a natočil tak, že film působí, jakoby se opravdu v 15. století odehrával. ()
2.díl historické trilogie režiséra Otakara Vávry. Film je velmi dobře zpracován podle románu Miloše Kratochvíla, výborně obsazen našimi předními herci. Nevím, čím to je, ale naše hvězdy tehdy byli též mladí, ale jejich výkony neměly chybu amatérství, což se o některých dnešních mladých hercích nedá říci. ()
Největší štěstí této komunistické bandy středověku bylo to, že císař Zikmund měl hlavu jak štoudev z Turků. Turci byli pro evropskou civilizaci taková hrozba, že o nějaké nuzáky se sudlicemi se nikdo nezajímal. V opačném případě by byl Žižka nejen bez oka ale i bez hlavy. Proto se jim na krátký čas povedlo to, co se jim povedlo s minimálními náklady. Husitství si vyložil každý po svém. Trhani bez majetku křičeli: bude život bez pánů a ať chleba jí, kdo na něj pracuje. Vlastenci křičeli: Pryč s cizáky, země čechům. Podnikatelé a hlavně defraudanti křičeli: Pryč s papeženci, německý majetek nám! Sexuální úchylové křičeli: pryč s manželkami, ženy jsou všech a tak dále. Každý toho chtěl využít stejně jako v roce 1989. Obávám se, že by se husitstvím Česká republika moc chlubit neměla. Ale co stalo, stalo se. Jinak film vkusně zrežírovaný s hvězdným obsazením. ()
V rovnakom duchu, ako Jan Hus, avšak veľkolepejšie natočené. Jana Žižku môžeme nazvať skutočným historickým veľkofilmom. Napriek ideologickosti a vzletným rečiam mi dej pripadal realistickejšie podaný, ako prvá časť trilógie a najmä s lepším tempom, keď sa dialógy pravidelne striedajú s masovými scénami (vedie "párty" na radnici). Kto videl Alexandra Nevského, toho poteší, poprípade naštve odkaz na lámanie ľadovcov v podobe "neviditeľného" bahna. Samotná postava Žižku je trochu menej majestátnejšie podaná, ako by sa asi slušalo, čo ale nie je tak úplne na škodu, keďže sme zvyknutí na vyšportovaných krásnych vodcov ľudu, ktorých vzhľad skutočnosti odpovedal menej. ()
Viac revolučné a ku koncu až vojnové s cepmi a vozmi proti obrneným vojakom. Postava Jana Husa vo filme (logicky) chýba a málo charizmatický Jan Žižka, aj keď stvárnený rovnakým hercom, ho nenahradí. Tak je z toho skoro po celý čas politická konverzačka, až záverečná bitka a niekoľko chytľavých piesní ma na konci filmu prebralo. Jednoducho, pre mňa príliš málo zaujímavých myšlienok a udalostí na takýto film. –––– Již se krátí dnové vaší moci. Neboť v písmu stojí: Kdo nepracuje, ať nejí! –––– Teď děti! Hŕŕŕ na ně! Bijte, zabijte, nikoho neživte! ()
Galerie (51)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (25)
- Údajná pravá podoba Jana Žižky má být vyobrazena na malbě Jana Matejka z roku 1878 a to v bitvě u Grunwaldu, která se odehrála 15. 7. 1410. V této bitvě přišel Žižka údajně o první oko. (Lottr)
- V jezdeckých scénách dubloval herce skvělý jezdec Jindřich Říhánek, který se v roce 1966 proslavil tím, že na koni uprchl ke svobodě do tehdejší NSR. Jeho příběh je popsán v příběhu „Na koních ke svobodě“ v cyklu Příběhy železné opony (od r. 2005). (sator)
- Premiéra se konala 22.července 1956 na Štvanici při zahájení Pražského filmového festivalu. (jenik71)
Reklama