Jan Žižka

Otakar Vávra byl génius na davové scény. To jak je dokázal režijně ukočírovat a přitom akční sekvence do nejmenších podrobností vypilovat snad i překročilo danou dobu. Bohužel, natáčel tak za komunistického režimu a ten mu do toho zřejmě velice kecal. Pobožná stránka dané doby je maximálně upozaděna. Postavy jsou buď dobré nebo špatné, nic mezi tím. A to ještě v tom smyslu, že dobří jsou sedláci, plebs, ale dobrých šlechticů aby člověk pohledal. Idea husitů je zde brána jako maximální dobro, vše ostatní jako zlo. Toto mě velice mrzí a jednu hvězdu za to strhnout musím. I tak chápu, že Jan Žižka z roku 1955 patří ke zlatému fondu naší kinematografie. A bojím se jakékoli jiné moderní předělávky, protože jednoduše tak epické to může být jen stěží. A zrovna epičnost si husitská látka zaslouží. 75% (27.06.2018)

Cesta k husitství jako válečnému hnutí mi přišla slabší než Vávrův "Jan Hus", který v sobě měl větší myšlenky a výrazně kritizoval církev. I "Jan Žižka" je opět kritický, nikoli pouze k duchovenstvu, ale ještě více i ke šlechtě. Přesto je to v podstatě revoluční film, který říká, že revolucí je možné něco změnit. Samotné husitství to vyloženě nepotvrdilo. (28.07.2017)

Glorifikace dávného asociála, krvežíznivého loupežníka, náboženského fanatika a nebezpečného, protievropského teroristy jménem Šiška. A česká identifikace s ním -- jak typické. No někde ty hrdiny brát musíme, že. Vidět se to snad ještě dá i dneska, ale doporučuju k tomu flašku vína a dopít už k půlce filmu. Anebo medovinu -- ta by mohla být stylová. Anebo marjánku -- cokoli. Pak by to mohlo zabrat. (03.07.2007)

Už ne tak dobré jako první díl trilogie, avšak pořád se jedná o český filmový nadprůměr. Neustále žasnu na tím, jak si Vávra dokázal hezky uspořádat davové scény, které vypadají reálně a přesvědčivě. Byl to mistr práce s komparzem. Dobové kostýmy jsou také výtečné. Pokud se zaměřím na herecké provedení, musím zde vyzvednout Karla Högera v roli krále Václava IV., stejně tak se mi líbil Ladislav Pešek v roli královského šaška, který zde měl takové své tajemné kouzlo, jakoby se šaškovský humor střetával s posmutnělou tváří a hrůzou v očích. Rovněž i Vlasta Matulová se zhostila role královny Žofie s grácií a elegancí. Naopak Zdeněk Štěpánek se lépe hodil na Jana Husa (kterého ztvárnil v prvním díle trilogie), s rolí Jana Žižky jakoby se neshodl. (22.01.2012)

V komentářích k tomuto filmu je spousta „odborníků“ na historii, což dokládá i fakt, že zde někdo může napsat, že Prokop Holý byl mnohem větší vojevůdce než Jan Žižka (Prokop Holý vedl husitská vojska hlavně v rovině ideové a politické, nikoliv vojenské). Nová doba se vyžívá v kritice všeho a za jakoukoli cenu bez řádného zamyšlení. Husitské revoluční hnutí bylo jedním z nejvýraznějších fenoménů v naších dějinách a zaslouží si úctu. Ano, filmová trilogie je propagandistická, naivní, a někdy až s trapnými vyšinutými výstupy (Vávra tím záměrně naznačuje ideový fanatismus), přesto je to ojedinělé, výjimečné dílo, plné vlastenectví, rozsáhle výpravné, které v naší kinematografii nemá obdoby. Držíme se dramat a komedií ze současnosti, ale natočit nějaké velké historické dílo se nikdo nepokusil a občasné snahy jsou skromné nebo skončily nezdarem. Husitská trilogie je skvělý filmový počin a ve své kategorii jediný v dějinách našeho filmu a zasluhuje obdiv. Poučme se od našich polských sousedů, co je v kinematografii národní hrdost a úcta k vlastní historii. (02.11.2011)