Jan Žižka

Keby sa dejiny odohrávali podľa toho, ako ich točili za socializmu, tak by sme boli ušetrení mnohých vojen, komunizmus by bol asi dokonalý a zavládol už omnoho skôr. Všetko je to veľmi zjednodušene chápané, teda skôr vykladané, prekrúcané a prispôsobované vtedajšej budovateľskej kinematografii. Naozaj by som radšej videl skutočnú históriu, no chápem, že Vávra sa režisérskeho kormidla nemohol ujať úplne slobodne, ale aj on prispel svojou dávkou propagandy tam, kde nemusel, čím však vytvoril inšpiratívne filmy, krásne filmy, ktoré však s realitou nemajú veľa spoločné. Tento o Žižkovi a husitoch sa môže porovnávať s tým o Husovi, možno o málinko je aj horší. (30.06.2013)

Opět řemeslně zvládnutá filmařina , vynikající herecké výkony v čele s tradičně dokonalým Zdeňkem Štěpánkem. Ovšem komunistickými zvrácenostmi ještě více zasažený film než Jan Hus. Osobně nepatřím ke skupině kritiků husitského hnutí - naopak, ale tenhle žvást a komoušská agitka je opravdu hnusná záležitost. Už jsem jen čekal, kdy si husité začnou říkat "soudruhu". Obě dvě akční části, tedy pražská defenestrace a bitva u Sudoměře jsou ovšem ukázkou opravdového umu českých tvůrců a dávají tušit, jak by asi film dopadl nebýt v područí komunistických vykladačů historie. (05.10.2011)

Jan Žižka režiséra Otakara Vávru nie je objektívnou sebareflexiou chýb dejín ale účelovou sebareflexiou niektorých dejín. Áno, je to farebne neodolateľne naivný snímok pre očné potešenie - množstvo dekoratívneho materiálu, megalomanská výprava, stovky štatistov a komparzistov a napokon vznešené heslá ako PRAVDA či SPRAVODLIVOSŤ sú to podané spôsobom, že aj úplný debil pochopí. Lenže Vávra bol zarputilým komunistom a tlačí divákovi do hlavy pozlátkovo smutne natočenú a divácky prívetivú očistu o prenasledovaní kresťanov ehm... vlastne súdržných ľudí „revolučným spôsobom“. Robí to však o čosi šikovnejšie než jeho kolegovia z počiatkov 50.rokov - ukrývajúc sa za oný historický témat. A používa k tomu všetky dostupné zbrane režimu : skresľovanie a mechanickosť postáv dobra a zla, kde dobro je len dobro a zlo je zase len zlo, falošná politická prezentácia a naprieč vďačnej filmárskej téme – nevierohodne poňaté emócie. Pravda, Kladivo na čarodejnice je onou výnimkou potvrdzujúcou pravidlo. Tam som mu zožral úplne všetko... (19.08.2014)

Žižka se už mihl v první části trilogie a šlo o silné momenty, i když byl na scéně jen pár sekund. Tady je podle očekávání dominantní charakter a problém nastává, když není na scéně. Dalších postav jsou tam sice zástupy, ale všechny nevýrazné a jeho aura je velmi zastiňuje. Vávra se tentokrát předvedl hlavně v závěrečné bitvě. (09.05.2020)

Další český velkofilm s působivou výpravou, se kterým mám po ideologické stránce už větší problémy. V některých případech herecké umění ustupuje "vznešeným" heslům a proslovům, které vyzdvihovalo hrdinství prostého lidu a nutnost vzít do kolektivních rukou osud celé země. Z hereckých výkonů snad stojí za zmínku Jan Žižka (Zdeněk Štěpánek), ve kterém probíhá velký vnitřní boj na jakou stranu se postavit, a když to nakonec krásně vykoumá, tak se to znenadálé smrti krále Václava IV. (Karel Höger) zhroutí. Pro něj však smrt byla vysvobozením z jeho nerozhodnosti a částečné slabosti z výhružek mocných. Z dalších zajímavých rolí opět Zikmund Lucemburský (Jan Pivec), pán ze Šternberka (Miloš Kopecký), koumák Čeněk z Wartenberka (Václav Voska), který rád přijal post místokrále za Zikmunda a staroměstský purkmistr (František Kreuzmann) . Z agitátorů a "komunistických" pohlavárů jsou to válečný štváč Jan Želivský (František Horák), který na rozdíl od Žižky vidí jedinou možnost v třídním boji, ženská hrdinka Johanka (Marie Tomášová), která nechtěla do trojky a raději v bitvě umírá. Film vrcholí bitvou u Sudoměře, kde se projeví velká fikanost komunistickohusitckých bojovníků a velkého stratéga Žižky, který jen svojí přítomností dokáže strhnout na svoji stranu nejednoho protivníka. Otázkou je jestli jdou s ním z přesvědčení, či ze strachu. Film, ve kterém se dochází k závěru, že nejnižší třída musí vést proti mocným válku, protože to je jediná cesta jak dospět ke spravedlnosti. To, že se ta cesta vždy zvrhne trochu jinak je už vedlejší. (11.03.2010)