Proti všem

Po letech jsem přidal jednu hvězdu za řemeslo a herecké výkony našich nejlepších herců, byť někteří poněkud přehrávali, ale jejich role si to nejspíše žádaly (např. fanatičtí kněží nebo J. Vojta). Bitvy jsou solidní na svoji dobu, o tom žádná. Jako v předchozích filmech i zde jsou typově vybráni herci tak, aby buď u diváka vzbuzovali sympatie, nebo mu vadili už od momentu, kdy se objevili. A tak tu máme přehlídku držek pomatených pánbíčkářů (dnes by se nejspíš při výkřicích jako Adam a Eva svlékli úplně), zarputilé výrazy šlechty a nehezké tváře kléru.... zato Jana Rybářová a Vlasta Matulová jsou skutečnou ozdobou filmu. Historickou věrohodnost příliš hodnotit nelze, anžto je soudružsky pokřivená, a o tom, že jde o nejedlovskou propagandu (Rudý dědek měl v tomhle dozajista své prsty), nelze pochybovat. (21.07.2022)

Z ohlasů na toto monumentální dílo je nejlepší citace z dobového pramene, která jen potvrzuje oprávněnost všeho, o čem dnes mluví devadesátník-pamětník Vávra. Jasné Žižkovo odlišení nejen od adamitů, ale i sebestředného Želivského nejlépe vypovídá o hodnotovém směřování filmu, které je v plném souladu s Žižkovým životem (pozdější odchod z Tábora do Hradce Králové). Zpochybňování vítkovské bitvy nemůže nic změnit na jejím celkovém kontextu i úspěšném odolávání katolické křižácké přesile. Skvělý Štěpánkův výkon v tomto završujícím dílu dosahuje rovněž svého vyvrcholení - živý muž-pragmatický idealista splývá se svou epochou do dvojjediného symbolu. Symbolu demokratického češství. Prokop Veliký, Jiří z Poděbrad, Jan Blahoslav, Jan Ámos Komenský, Josef Dobrovský, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, TGM - zhruba takto probíhá další nosná linka pozdějšího dějinného bytí také Žižkova a Husova odkazu. Zlomem, který dal této snaze její nadčasový ráz, byla právě bitva na Vítkově hoře. A tak patos a celé velkolepé pojetí Palackého koncepce jsou víc než oprávněny. Národní malosti si užíváme do sytosti - proč si alespoň čas od času nepřipomínat také momenty a chvíle jejího opaku? (26.08.2007)

Tohle už se po Husovi a Žižkovi moc nepovedlo. Děj ve zkratce : Fanatickej kněz káže a magoří davy, kecá se o sračkách, vzápětí následují tentokrát divně natočené bitevní scény, chaoticky, nepřehledně a máme tu prostřih a fanatickej kněz opět káže a opět magoří davy a tak furt dokola. Poslední díl husitský trilogie je pro mě jasný zklamání. Tohle neukočíroval ani mistr Vávra. Mám ve zvyku jeho filmy lehce nadhodnocovat, ale tenhle je nejslabší ze všech co jsem zatím viděl, proto jenom 2*. Tak soráč Otakare.45% (28.02.2016)

Já si myslím, že ta Vávrova trilogie není tak špatná, jak se o ní říká. Jistě, je to didaktické, ilustračně popularizační, zjednodušující, místy i naivní, používá se tu slovník padesátých let, ale přesto je to dobře koukatelné. Jsou to velkoryse udělané filmy s výbornou režií. Na to, v jaké době filmy vznikly, je to dobrý počin. Rozhodně to mohlo být horší, kdyby to točil nějaký břídil a skutečný zaprodanec režimu. (17.07.2008)

celá ta husitská historie za moc nestojí - jsou v tom tuny balastu, patosu, sraček, v kerejch se dá jen těžko najít nějaká skutečná hodnota, je to v podstatě povinná četba, nikoho to nebaví, ale všichni tak nějak pokyvujou hlavama a říkaj, ano ano, je to velkolepé...já říkám ne ne, je to příšerné. Ale nejspíš za to ani nemůže Vávra, ale ta doba, v tý době to nejspíš nešlo natočit jinak než takto. (12.04.2020)