Veronika

Epizoda ze života mladé, literárně nadané dívky Veroniky Pavlitové, se odehrává v roce 1854. Do Prahy právě přijede císař František Josef I. a mezi těmi, kteří jej přišli do Stromovky přivítat anebo je sem zavedla zvědavost, byla i Veronika. Chce císaři předat žádost o milost pro svého uvězněného otce, protože sama jen velmi těžce z bídného platu švadleny živí sebe a své sourozence. Díky náhodě se dívka seznámí s Boženou Němcovou, kterou nesmírně obdivuje. Na čas se stane její přítelkyní a důvěrnicí. Naivity mladé dívky však využije policejní ředitel Paümann, který již delší dobu Boženu Němcovou sleduje. Veronika mu ve své prostoduchosti ledacos poví. Až později pochopí, jak byla zneužita… Podkladem k filmu Veronika se stala stejnojmenná próza Miloše V. Kratochvíla ze sbírky novel, vycházejících ze skutečných událostí. Co režiséra na osudu této téměř neznámé dívky zaujalo? „Drama dívky, která je uštvána k smrti. Veronika umírá, protože nemůže přestoupit mez svého svědomí. Osud je vždycky determinován dobou, která utváří lidské charaktery a názory. Veronika nemůže žít jako člověk dvou tváří a přitom nemá na vybranou. Vycházím nejen z historických faktů, ale také z vlastního přesvědčení, že mravní zákon v člověku je určující. Proto mě tak přitahují historické postavy, na nichž se jako v krystalu odráží nejen doba, ale i charakter našeho národa.“ Do titulní role obsadil Otakar Vávra Taťjanu Medveckou, které se podařilo vystihnout dívčiny pochybnosti, obavy a naděje. Boženu Němcovou představuje Jana Hlaváčová. Diváky a kritiku zaujaly i herecké kreace Martina Růžka jako policejního ředitele a Jiřího Adamíry v roli pátera Štulce. Komornímu pojetí díla byla podřízena i kamera Jiřího Macáka a hudba Otmara Máchy. Premiéra filmu se konala v květnu 1986. (Česká televize)