Truman Show

Ne, tohle je ORIGINÁLNÍ, NADČASOVÝ a svým způsobem GENIÁLNÍ film. Jim Carrey mě zase dostal (no, kdo viděl taktéž velmi originální Eternal Sunshine of the Spotless Mind, musí uznat, že hrát umí ;-)). Ale velmi dobře zahráli i Laura Linney či Ed Harris. Film nemá přestřelenou stopáž, nenudí ani chviličku, je výborně ohudebněný, dojímá, ale citově nevydírá a ještě je dobře ukončen (teda podle mě :-)). Samozřejmě, že se sem tam nějaké scénáristické chybky (nebo spíš nedomyšlené scény) najdou, ale pokuď film berete s nadsázkou, tak si těchto detailů nemusíte vůbec všímat. Ale ať už to budete brát jako velice dobrou satiru, nebo prostě jako silné drama o muži, který odhalil, že žije v bludu, odnesete si neobyčejný filmový zážitek. (17.08.2009)

Velice originální snímek s osvěžujícím námětem, vtipně a konstruktivně naráží na naši reklamami přesycenou televizní scénu a také na novodobý fenomén reality show. Jim Carrey, ačkoliv nepatří zrovna mezi mé nejoblíbenější herce, se skutečně snaží a dokazuje, že zvládne i víc, než jen pitvořit se v béčkových komediích. Bohužel si troufám říct, že myšlenka filmu skrývala větší potenciál a šlo z ní jednoduše vymačkat ještě trochu víc. V podstatě prvních 45 minut je jen takový rozjezd (i když velmi dobrý a rozhodně tím nemyslím ani nudný!) a poslední půl hodinka už je zase (lehce dojemné) "finále", takže při pohledu na celkovou stopáž nás napadne, že když už tvůrci přišli s tak originálním tématem, mohli si s ním pohrát i více. Možná si raději chtěli zachovat vážnější tvář a neladit Truman Show příliš na komediální vlnu, která by eventuálně mohla celou myšlenku degradovat, jenže takto mě to dostalo jen na 8/10 (17.03.2008)

Spoiler... Film, jehož hlavní téma je náš vlastní pohled. Omezovat to na fenomén reality show a bulváru je povrchní, mnohem víc Niccolův scénář cílí na to, jak sami sebe konstruujeme jako subjekty, jaký způsobem budujeme vlastní vnímání reality, vlastní identitu. Peter Weir tuhle finesu jemně vystihl, pohrává si s divákem, je důsledně ironický. Závěr mě přinutil k triumfálnímu gestu - pokud ho někdo chápe jako happy end, zjevně se stal obětí vlastní Truman Show. Tohle je realita, jak ji známe a akceptujeme... Pointou film tak není to, že Truman najde svůj exit, ale právě to, že náš exit je v nedohlednu. "We accept the reality of the world with we are presented. It´s as simple as that." Celá Truman Show je na tomto principu zrcadlícím se v její formě (v mezích možností důsledně) postavená. (25.10.2011)

Vzoprenie sa konvenciám diktovaným štátom, zákonom idúcim po ruke korporácii a manipulatívnej obchodno-reklamnej praxi médií predstavovanej osobou riaditeľa televíznej stanice. On je zákon, štát aj obchod, on určuje réžiou tv programu celý život človeka od narodenia. Truman, ktorý pochybuje ,už raz počul o skutočnej povahe sveta v ktorom žije, len nemá dostatok relevantných informácií. Veľmi zaujímavá myšlienka s filozofickým presahom je čiastočne zabitá koncom, idealizujúcim ľudstvo do nepravdepodobne humanistických polôh. Širšia poznámka na okraj: Základný námet (v demokracii máte šancu na alternatívu väčšinovo servírovanej pravdy ale nemáte veľké možnosti na zdôvodnenie slov prečo práve alternatíva?) vystihol už Noam Chomsky v jednom zo svojich dokumentov: pustia vás do televízie, vy na médiami podávanú pravdu poviete úplne opačný názor, ktorý sa sám osebe zdá byť výplodom chorého mozgu, na jeho vysvetlenie však máte len dve tri vety (minúty) a automaticky vás majú za čudáckeho radikála, pretože protinázor vášho tvorí nielen celý obsah spravodajstva vysielaného po zvyšok roka ale aj väčšinu najsledovanejšej zábavy. To čo urobil Truman za risk ale vždy stojí. Za risk skúsiť urobiť čokoľvek v zhode s vlastnou vôľou, a prostým sedliackym rozumom pri nepodľahnutí mediálnym rebríčkom, všeobecne uznávanou mienkou, objektívnou kritikou, poklesnutým vkusom akýchkoľvek moderátorov, písaným zákonom a reklamným usmernením, teda čokoľvek v zrejmom protipohybe s hlavným prúdom. Z jeho unifikovanej výslednice a najmä z konkrétnych každodenných prejavov ide totiž niekedy taká sila až to mrazí. (14.02.2005)

Typicky cenný příklad filmu, na kterém můžeme hledat další a další překvapení i po několikerém zhlédnutí. Invaze médií do života obyčejného člověka v monstrózním nonstop přímém přenosu, který je každodenním chlebem pro miliony čumilů, kteří už zřejmě zapomněli na to, že by mohli žít své vlastní životy. Jen on sám, hlavní hvězda téhle zvrácené show, netuší, že „žije“ na monumentálním jevišti. Originální námět a scénář (dnes už dávno prověřený Andrew Niccol), který osciluje mezi několika žánry, je provokativní, ironický i dojemný. Inteligentní drama Petera Weira má ale především komplikovanější strukturu, než by se na první pohled mohlo zdát (protože je samozřejmě jasné, že Truman na vše přijde a nenechá to jen tak), má také vynikajícího Jima Carreyho, který se od všech těch taškařic posunul vlastně vůbec poprvé k charakternímu herectví (až pak následoval Muž na Měsíci, Majestic nebo Věšný svit neposkvrněné mysli). Tohle nesmí chybět ve sbírce doma na poličce!! (08.03.2013)