Five Graves to Cairo
Režie:
Billy WilderKamera:
John F. SeitzHudba:
Miklós RózsaHrají:
Franchot Tone, Anne Baxter, Akim Tamiroff, Erich von Stroheim, Miles Mander, Peter van Eyck, Ian Keith, Fortunio Bonanova, Leslie Denison, Art Gilmore (více)Obsahy(2)
Je červen 1942. Osamělý voják, který přežil německý masakr britských jednotek u Tobruku, se vleče pustinou. Blouznící desátník John J. Bramble se tak dostane až k osamocenému hotelu uprostřed pouště, kde se ho ujímá jeho egyptský majitel a podmračená francouzská pokojská. K desátníkovu překvapení se z hotelu na trase k Suezu brzy stává hlavní stan německého nejvyššího velení a z Brambleho, který se vydává za hotelovou obsluhu, důvěrník samotného polního maršálka Erwina Rommela přezdívaného Pouštní liška. Domnělý číšník se tak dovídá o chystaném dobytí zbytku Egypta. Dokáže desátník Bramble včas odhalit detaily tajemného plánu s krycím názvem Pět hrobů u Káhiry a zastavit tak postup německé armády? (Magic Box)
(více)Recenze (35)
Uprostřed pouště se zraněný britský voják dostává do hotelu, který se brzy stává takovým mezinárodním gambitem. Zbabělý egyptský hospodský, hrdá francouzská číšnice, přiblblý italský generál, skupina britských zajatců a jako zlatý hřeb charismatický maršál Rommel se svými jednotkami. Hrdina se zaplétá do víceméně komediální špionážní hry, jejímž cílem je odhalit tajné německé zásoby. Čekal jsem trošku něco jiného v kategorii válečný film, ale dobré to bylo po celou dobu... dokud se režisér nezblázní a nezabije pohodovou atmosféru naprosto zbytečnou smrtí ve finále. Za tohle hvězdička dolů. ()
Až moc náhod a do očí bijící neschopnost Němců sráží věrohodnost tohoto snímku. ()
Povedeny Wilderuv valecny snimek o zamene jednoho spiona. Erich von Stroheim jako vzdy nemecky general, ale umel je hrat velmi dobre. ()
Svým způsobem neskutečná záležitost. Pouští uhání tank. Z věže visí důstojník, řidič zhroucený na řídících pákách, jen jeden ještě žije. Sotva vyleze, spadne do písku, Tank mizí za dunami a voják se proklopýtá pouští až k polozničenému hotelu. V něm najde jen arabského majitele, francouzskou pokojskou a ve sklepě mrtvého. A před hotelem již brzdí německá kolona, v jejím čele maršál Rommel. Film má zajímavou zápletku, velmi živé dialogy a na pilu přepjatého vlastenectví tlačí jen velmi málo. A i když jde o dobrodružný snímek, končí nakonec velmi tragicky. Co oceňuji nejvíce, je Rommel v podání Ericha von Stroheim. Není to nařvaný nácek, ani levná karikatura, ale skutečná, byť trochu démonická Liška pouště. Pro levné bavení jsou tu jiní, zvláště italský generál se svou neutuchající ochotou zpívat kantilény. Dále musím vyzdvihnout krásnou kameru a některé pěkné nápady (bitka Brumbla s německým důstojníkem Schweglerem). Zabít by ale zasloužila společnost MagicBox za děsivé české titulky. ()
Humoru je tu jako šafránu, nemá to šmrnc a jako válečné drama je to málo napínavé. Jedna z nemnohých velmi slabých Wilderovek, která nic zábavného nenabízí. ()
Aneb jak jedna náhodná záměna britského vojáka za německého špiona zabránila Rommelovi vyhrát válku v Africe. Příjemný a až nečekaně zábavný film. Skvělý je hláškující a zpívající generál Sebastiano, ztělesňující všechna komická klišé o italských vojácích. ()
Pět hrobů u Káhiry je špionážně laděné válečné drama z prostředí bojů v Africe v roce 1942. V podstatě se celý film odehrává v jednom hotelu na cestě do Káhiry, kde se ukryje příslušník britského tankového sboru v podání Franchot Tonea (trošku to smrdí Casablancou, ale Casablanca to fakt není :-)). Jenže, Německé jednotky jsou na postupu a zanedlouho obsadí i hotel. Franchot musí rozehrát hru na německého špiona v přestrojení za číšníka, protože jeden z nově ubytovaných je i slavná „Liška pouště“, který má velmi cenné informace o dalším postupu fronty … Billy Wilder natočil další ze svých povedených filmů. Vše perfektně odsýpá, postavy jsou zajímavé a prostředí válečných špionů může být lehce romantizující. Pokulhává pouze celý ten námět, pochybuju totiž, že by maršál Rommel ukryl jako německý archeolog v Egyptě během roku 1937 zásoby s tím, že bude válka. Sice mne 2SV hodně moc zajímá, co se týče Rommela mám trošku mezery, ale tohle mi přišlo až moc přitažené za vlasy. Druhou věc, kterou bych oželel byl závěrečný proslov na hřbitově z něhož je jasné, že film vznikl minimálně na částečnou objednávku americké vlády, což nás ale dle roku vzniku 1943 nemůže vůbec překvapit. Závěrem… jedná se o zábavný film s válečnou tématikou, kde není nouze o okamžiky napětí. Pokud se chcete nezávazně bavit stejně jako já, neuděláte s Pěti hroby žádnou chybu… ()
Skvělý námět, dobře napsané dialogy, ale na poměry Wildera průměrný film. Nejvíc zaujme výborný Eric von Stroheim v roli Rommela. ()
Paráda! Zase další velmi kvalitní film založený na překvapení a chytrých dialozích. Tentokrát s mírně špionážní zápletkou a neokoukaným prostředím, jakési opuštěné oázy s hotelem, který obývá jeden ustrašený arab a jeho francouzská služka. Film mi dost připomíá dnešní Tarantinovky zejména hanebný pancharty ….. ()
I přesto, že se jedná o jeden z prvních počinů Billyho Wildera, je nesmírně znát jeho talent pracovat s malým množstvím herců a s jedním interiérem. Zápletka není nijak originální, ale její zpracování ji staví na nadprůměrné filmy. Vytvoření skvělé atmosféry, zábavných dialogů a zajímavého závěru znamená, že se jedná o kvalitní válečné drama. 85% ()
Stroheim je výborný, film je slabší, úsměvný vlastenecký a vychází ze studiových představ o válce. ()
Co mi na tomto filmu vadilo, bylo vyobrazení Erwina Rommela. Rommel byl totiž důstojník a gentleman, který by sotva vztáhl ruku na ženu - a už vůbec by ji nepostavil před popravčí četu. A taky byl nekuřák, ale to už je spíše (byť rovněž rušivý) detail. Na obhajobu tvůrců filmu je ovšem nutno říci, že jej natočili v roce 1943, tedy v době, kdy II. světová válka ještě ani zdaleka nekončila a Hollywood chrlil jeden propagandistický snímek za druhým. A mnohé z těchto snímků jsou dnes takřka nekoukatelné. Ne tak Pět hrobů u Káhiry. Billymu Wilderovi se totiž podařilo natočit svižný a napínavý válečný thriller, jehož kvality příliš nenahlodal ani nelítostný zub času. A který tedy lze s čistým svědomím doporučit. ()
Lehce podmanivý propagandistický film z období II. světové války, který se naneštěstí díky Wilderovo sebereflexi a chytrosti částečně vyhýbá klasickému stereotypnímu vykreslení nacistů, které je v rámci daného období vzniku filmu velmi často vídáno. Bohatá rozdílnost postav nabývá každou chvílí na intenzitě a film po celou dobu nenechává žádné pochybnosti o jejich skutečném postavení a významu. Získána nepřátelská inteligence, kterou Wilder připouští, nabývá v rámci nacistického zastoupení na ještě větším dojmu nebezpečnosti. Nemilosrdné, bohaté, sarkastické, ale stále při vědomí a znalosti akceptovatelných příběhových hranic. Atraktivní prostředí osamoceného pouštního hotelu nádherně rozehrává zábavný film za nepřátelskou linií. "Stupid. Never ask a big man for a small favor." ()
Docela povedený film se špionážní tématikou poodhalující důvody neúspěchu Němců při útoku na Káhiru. Film má napětí i zajímavé vyústění. Trošku mi vadilo ztvárnění Rommela - v tomto podání mi připomínal zkříženého Göringa (tloušťka) a Duceho (chování a mimika). ()
Nebyl by to Billy Wilder, aby i vážný válečný film neokořenil špetkou humoru. Pět hrobů u Káhiry je velmi netypický snímek s válečnou tématikou. Střídá se v něm černý humor s napětím a dočkáme se i něco akce (dokonce i bojové), ta však není tím podstatným. Nejdůležitější jsou jako vždy u Wildera příběh, dialogy a postavy. Ke konci film zvážní a na posledních zhruba deset minut se stane patetickým, ale po většinu doby se mi nechtělo věřit, že vznikl v roce 1943, tedy za války. Až natolik je jeho humor morbidní. Podobným způsobem přistoupil k válečnému tématu o 66 let později Quentin Tarantino ve svých Hanebných panchartech - i ti totiž stojí na stejných základech jako tento film: na vybroušených dialozích, černém humoru a špionážní zápletce. ()