Zápisník jedné lásky

Môj postoj k romantickým filmom je taký, že ich milujem, ale bohužiaľ akosi 99% z nich za veľa nestojí. K tomu patrí aj Notebook, čoby chladná romantika iba s jednou skutočne dobrou romantickou scénou - scéna v daždi, čo je na plagáte. Trochu mi boli nesympatické niektoré postavy - hlavne hlavný hrdina zo začiatku, ale potom sa to zlepšilo. "Alternatívna" dejová línia s čítaním knižky ma veľmi nezaujala, i keď ku koncu to začínalo byť fajn ... a bolo by to fajn, ak by sa to skončilo asi tak o 5 minút skôr. Ten koniec bol už fakt dosť prehnaný i na mňa ... (10.05.2007)

Krásný dojemný příběh, který jen občas lehce zahrál na city. Jeho nejsilnější stránkou je způsob, jakým je podaný, nedělá z něj druhořadý slaďák. Rachel zářila. Mám ale rád rychlejší tempo, takže 4* nedám jen proto, že byl na mě moc dlouhý. 70 % # příběh 8 | humor 2 | akce 0 | napětí 3 | pustil bych si znovu 4 (28.07.2011)

Já to nechápu. Film, kde je tolik ale tolik klišé, není tady naprosto nic originálního, tak jak to, že je to tak pěkné?? Že by ten nádherný styl, kterým je film natočen? Nebo snad skvělou hereckou dvojkou? Film je natočen srdcem a to, že je film tak přeslazený, Vám tady vůbec nevadí, já si vlastně uvědomila, že je to asi jeden z mých nejoblíbenějších romantických filmů. Prostě krása. (10.01.2011)

// Um, kde přesně, že se odehrála ta kultovní romance? Buď mi totiž pustili špatnej film, nebo tenhle fenomén absolutně nechápu. A to prosím říká někdo, kdo si předtím pobrečel u seznamu 10 nejlepších "love songs" od WatchMojo.com a dodnes pamatuje na období, kdy přicházel domů ze školy a jednou z jeho nejoblíbenějších VHSek byla ta s Pretty Woman. Samozřejmě hned po ní běžela Smrtonosná past, ale to už je zase jiná story. 5/10 (04.11.2016)

,,Kolik času máme?'' --- Uh. Tomuhle typu filmů říkám ,,dostat flakem na kabinu''. To je ten moment, kdy koukáte na závěrečné titulky, v hlavě vám hučí a vy víte, že jste zase po čase viděli něco co se vysoce vyjímá nad standardem. Nemám vůbec co vytknout. Tohle je prostě typ filmů co já můžu  a můžu je na kila. Nádherná Amerika čtyřicátých let, opravdu skvostná Rachel Mc Adams.  K tomu parádně vystavěný příběh od jehož poloviny i méně chápavý divák pochopí jak ten milostný příběh vlastně dopadl aniž by byl ještě dovyprávěn, respektive dočten. Zase nechápu, jak mi tohle mohlo uniknout z radaru. No bohudík jsem to zachytil alespoň nyní. Člověku to alepoň dává naději, že toho je možná i více a tak se zase někdy může podařit zaškobrtnout a něco podobně luxusního. Stáří je svině, jestli je matka příroda ve všem jinak dokonalá, pak stáří se nepovedlo. A to ani u zvířat, ani u lidí.  Už jsem ho viděl účtovat mnohokrát a většinou to nebylo vůbec hezký, spíše smutný. Z mnohdy úžasných inteligentních a empatických lidí se postupně staly chřadnoucí lidské schránky, uvnitř nichž možná někde zůstalo celé jejich původní já, na venek se však už probojovat nedokázalo... Člověka to pak nutí k zamyšlení jaká bude jeho cesta a kde to skončí on. Bude to rychlé a budu ještě člověkem? Nebo si budou příbuzní i lékaři upřímně a v slzách s láskou přát aby ta s kosou si pro všechno to lítání po světě už konečně našla čas i na mně? Jisté je, že tomu člověk neunikne a i že se bude bude muset chtě nechtě nechat překvapit... Závěr filmu mi vyrazil dech a i když je to na konci už hodně velká romantika, já ji dřív dost holdoval a nějak jsem si na ni zase rozpomenul, stejně jako i na svoji první velkou lásku. Tenhle film je opravdu úžasný a já dávám za 5 čerstvě ohoblovaných prken z terasy starého domu. * * * * * (08.05.2023)