Jeden život

Klasický životopisný film, který je ale velmi srdceryvný a poctivě natočený. Herecké výkony snad nemusím komentovat. A už vůbec ne pana Hopkinse. To je prostě a jednoduše pan herec. Ale to snad všichni víme. Upřímně moc na tyhle životopisy nejsem, ale tady mi to sedlo. Možná právě skrz pana Hopkinse kterého mám nesmírně rád. O panu Wintonovi jsem věděl pramálo a jsem moc rád že jsem mohl načerpat informace skrz velké plátno a tuhle hereckou legendu. Věřím že na tenhle kousek jen tak nezapomenu i když pro mě osobně se nejedná o žádný trhák. Ale o příjemnou poctivou životopisnou rutinu které nechybí duše a srdce. 8/10 (19.02.2024)

Dojemný príbeh z 2. svetovej vojny a navyše z našich, československých končín. Hopkins je výborný ako vždy (jeho dejová linka je vďaka nemu výrazne lepšia než retrospektívna z obdobia mladosti jeho postavy), emócie fungujú, výčitky a spytovanie svedomia pripomenú trápenia Oskara Schindlera. A aj keď One life nie je taká bomba ako spomínaný Schindlerov zoznam alebo Pianista, určite aj Nicholas Winton si zaslúžil, aby bol jeho hrdinský čin sfilmovaný. 75% (17.03.2024)

I když jsem se nedozvěděl téměř nic o samotném Nicholasi Wintonovi, jen to, že to byl jak sám o sobě řekl, obyčejný člověk, tak jde o velmi dobré a dojemné drama. No ale jak vidno, i obyčejný člověk zvládne neobyčejné. Chvílema film možná ztrácel údernost a napětí, ale i tak je cennou připomínkou odvahy jednoho chlápka. (25.02.2024)

My, co jsme viděli film Všichni moji blízcí, nebo Nickyho rodinu, v podstatě jsme to hlavní měli vyspoilerováno. Mnohem lépe jsou na tom ti, kterým jméno Sir Nicholas Winton nic neříká. Je jen pár jmen u kterých si se Sir před jménem dávam práci a pan Winton je jedním z těch jmen. Byl to neskutečný člověk a je dobře, že i v současné době, tak dávno po válce to téma někdo filmově zpracoval. Od kteréhokoliv jiného herce bych tuhle roli vzal podobně jako svatokrádež, ale naštěstí byla svěřena dalšímu Sir a to Anthony Hopkinsovi. A překvapila mne ta vzájemná podobnost, byť já Hopkinse zbožňuji a pořád jsem tam viděl pod těmi brýlemi spíše jeho, než pana Wintona. Když bych si měl představit v roli pana Wintona někoho jiného, tak nakonec musím jen říci.. a sakra kdo jiný než Hopkins? :-). Film mne ale překvapil v jedné věci. Kdesi jsem četl, že jeho žena našla albumy a čísla dětí na půdě při jakémsi úklidu. On že prý o transportech nemluvil a ona o nich do té doby nevěděla. Ale tady o všem ví, tak by mne zajímalo jak to ve skutečnosti bylo. Ačkoliv setkání přeživších je s panem Wintonem ve filmu natočeno téměř na chlup přesně, přeci jen nemá tu sílu ze skutečného natáčení BBC. Když jsem to viděl poprvé právě ve filmu Všichni moji blízcí, fakt mně to totálně dostalo. Ten film mně úplně odrovnal a ještě dneska bych asi u jeho konce musel hodně těžko polykat... BBC tehdy dost riskovala, protože já osobně bych se bál o toho stařičkého dobrého pána co by s ním ten nával emocí mohl udělat. A že to pro něj musela být sakra nálož! Souhlasím s některými komentujícími, že hlavní emoční síla tohoto filmu  je v jeho samotném scénáři a vědomí, že se tohle skutečně stalo. A také samozřejmě velkou roli hraje případná znalost holocaustu a deportací Židů z protektorátu do nacistických koncetračních táborů. Pro děti neschopné otrocké práce pro Třetí říši znamenaly hned po příjezdech (pokud je přežily) většinou jistou smrt v plynových komorách. Teprve až pak dělá film zajímavým způsob vyprávění i velké herecké nasazení  86 letého Anthonyho Hopkinse. Hodně se pohybuji vlakem a alespoň jednou týdně procházím Hlavním nádražím, kde vždy při průchodu k nástupištím spočinu očima na těch vystavených vagónových dveřích, kde jsou na skle znázorněny z jedné strany malé dětské ručky a zdruhé strany skla velké dospělé ruce rodičů.... A když mám čas, občas zajdu i na první nástupiště podívat se k sousoší s panem Wintonem. Tehdy se tam musely odehrávat strašlivé výjevy.  Ale snad bylo umírajícím rodičům daleko v polských a nemeckých vyhlazovacích táborech skutečně úlevou, že se jim podařilo alespoň své děti zachránit... Dávám tedy za 4 schválená víza do Anglie. * * * * (16.03.2024)

Co napsat k filmu, který psal sám život… V první řadě musím vyzdvihnout do nebes neskutečnou Helenu Bonham Carter, která kam vstoupí tam září a neskutečně mě mrzí, že ji nevídáme ve více filmech. Film má své mouchy, někdy působí až „televizně“, ale Wintonův příběh je natolik silný že i to lze odpustit. (12.03.2024)