Inženýrská odysea

Spolu s tím nesmrtelným kusem o výrobě radiátorů pravděpodobně úplně nejblbější vážně míněný český seriál všech dob. Jinde mně vadí třeba ideologický balast nebo faktické a filmařské nedostatky, tady je ovšem otázkou, zda podobné nedostatky nebyly těmi jedinými silnými momenty tohoto... čehoto vlastně? (22.03.2010)

I když byl ideologický záměr díla, jak už jsme u Sokolovského zvyklí, zřejmý, nutno zdůraznit, že teprve v tomto seriálu se dostal do širokého diváckého povědomí jako herec Jiří Císler (hrál ing. Voženílka,) a začal pak dostávat významnější herecké role, ale tato byla jeho nejvýraznější. Pro seriál byl v ateliérech postaveno 98 různých prostředí. (28.08.2004)

Pročtení většiny komentářů dokazuje, jak mladý věk vzdaluje pochopení věcí kdysi důvěrně známých. A jak absentuje jasná interpretace oněch čtyřiceti let, o jejichž černi sice nemůže být pochyb, ovšem za jednoho předpokladu: že i čerň má své odstíny a svůj vývoj a že je nutno se v nich vyznat a odlišovat je. Agitační ráz seriálu připomíná máchovské zborcené harfy tón: míra zobrazených nedostatků i životnost některých postav (včetně Satoranského Kořínka) ho však posouvají - oproti PLECHOVÉ KAVALÉRII nebo MUŽI NA RADNICI - zřetelně výš. Váznutí inovací, strnulost řízení, zoufalství idealistických schopných jedinců i šíbrovství, posvěcené vysokoškolským vzděláním, přináší - byť v notně deformované podobě - pochopení skutečných problémů doby. V rané normalizaci, do níž je seriál situován, dohasínaly poslední plamínky nefalšovaného budovatelského nadšení. Období mezi oběma ropnými šoky sedmdesátých let - v seriálu opět jen naznačené - bylo hlavní příčinou rychlé ztráty posledních zbytků fiktivní konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Více než s látkou a nadprodukcí sváděl ovšem Dietl boje s bilakovskou cenzurou. Boje vedené s velmi proměnlivým zdarem. Až na výjimky v nich uhájil svou pověst zdatného rutinéra a spolehlivého řemeslníka, který má prokazatelně na víc. A dnes - v tom rozporném směsivu nejrůznějších parodií na kvalitu a nápad se zřetelně klesající úrovní v zahraničí vypůjčovaných prav a hodnot - se i tento dietlovský rys jeví podstatně přijatelněji než v dobách svého vzniku. To, co jsem napsal, není obhajoba, ale věcné konstatace jiného - politováníhodného - stavu. Toho "duálně současného". Toho, který dlouhodobě kazí vkus a hodnoty viditelně více, než - s ne příliš čestnými výjimkami - dokázala někdejší údernická agitka. (06.01.2008)

Jak už tu někdo napsal, tohle je třináctidílný produkt obdobný tomu, co dnes scénáristé za těžké peníze a halasného obdivu našlapou do 3 000 epizod a ještě jim to je málo. Největší legrace je, že jde o skutečné peripetie s Perpetisem, protože stroj opravdu existoval - a byl opravdu dobrý (nejsem natolik erudovaný, abych věděl i to, jestli Japonci tento stávek opravdu šlohli). Měl tu smůlu, že po sametové revoluci doplatil na vše socialistické a zamířil do šrotu... Lze mít výhrady k postavám, jejich přehrávání a šroubovaným dialogům, nic nového pod sluncem, tady je současná konkurence velice silná. I ta propagace má dvě strany, protože se stále dozvídáme, jak naše podniky šidí své zákazníky, nabízejí jim nekvalitní stroje a tahají se s nimi o reklamace, propadají na zahraničních akcích a nejsou schopni zvládnout výrobu stroje za tři roky, zatímco Japanese Boys to zvládnou za osm měsíců (a to nemluvím o Schlesinger Detroit). Zcela na závěr by mě zajímalo, kdo psal synopse jednotlivých dílů. Asi u toho vypil hodně borovičky, protože jsou tam totální, ale opravdu strašné nesmysly. (23.10.2018)

Já jsem si tu šeď 70. let užil (nemyslím osobně), odsoudit tenhle typ seriálů je to nejjednodušší, ale stačí se na ně zaměřit jako na nazáměrný dokument oficiálního myšlení té doby, jde v podstatě o názornou a téměř úplnou učebnici ideologie reálného socialismu tak, jak si ho političtí a kulturní exponenti představovali v jeho dokonalé podobě ... A tady nastává ten největší paradox. On ten systém totiž není ani v této filmové dokonalé podobě nijak bezchybný, a to ani ve svých základech, protože nemluvím o komunální (sebe)kritice, která upozorňovala na lidské a tedy odstranitelné nedostatky systému a která byla běžná a dokonce i žádaná jako jeden z raison d'etre takovýchto snímků. Pokud se nejedná o nějakou tajnou diverzní akci Dietla, pak např. právě zde zmiňovaná věta o tom, že kapitalisté konstruktéry zaplatí a ti pak skutečně pracují, zcela naivně a přímočaře odkrývá jedno ze slepých míst celé komunistické ekonomické teorie. Takových míst není v seriálu málo, a dají se najít i v dalších podobných seriálech (Muž na radnici, Major Zeman)... Takže doporučuji jen změnit úhel pohledu a brát seriál jako výpověď o dané době ne ve smyslu realistického zobrazení skutečných poměrů, ale ve smyslu "latentní exemplifikace" komunistických názorů...a to včetně té nudy. (24.01.2009)