Inženýrská odysea

Evžen Sokolovský sa "preslávil" natočením moc "úspešných" seriálov. Kde sa hrabe J.Sequens. Sokolovský to je skvost. Jedna perla za druhov. UV KSČ ho musel milovať. Aj toto dielo je nadčasové - porazíme ten hnusný západ. Oni len kradnú, tie naše fantastické vynálezy, ktoré aj tak nemal kto vyrobiť. Mali by to preradiť do kategórie komédia, tam by to sedelo. Herci si zahrali to čo mali a aj preto........15%. (19.10.2005)

I když byl ideologický záměr díla, jak už jsme u Sokolovského zvyklí, zřejmý, nutno zdůraznit, že teprve v tomto seriálu se dostal do širokého diváckého povědomí jako herec Jiří Císler (hrál ing. Voženílka,) a začal pak dostávat významnější herecké role, ale tato byla jeho nejvýraznější. Pro seriál byl v ateliérech postaveno 98 různých prostředí. (28.08.2004)

Už úvodní znělka mi dala poznat (za předpokladu, že jsme přehlédli kdo v tom má prsty), že toto je taková předzvěst Okresu na severu. Takže ano - propagandistická věc, která v dnešní době již neplní svůj původní účel, ale dává nám nahlédnout pod pokličku mentality, zápalu a zvyklostí tehdejší socialistické doby. Jako rozumný člověk tento seriál nevnímám s žádnou záští, protože vím, že časy socialismu jsou dávno pryč. Pozitivita s jakou to je točené a hlavně ten zápal hlavních hrdinů se mi prostě líbí. Může to být možná pro někoho vtipné, ale podle mě je to velmi důležitý aspekt úspěšnosti, který se v dnešní době naprosto vytratil. Prostě je dobré těšit se do práce a radovat se z ní ať už žijete v jakékoliv zemi a pod jakýmkoliv zřízením. A hlavně je dobré vědět co chcete dělat a být v tom ten nejlepší - a to přátelé není propaganda režimu. To je holý fakt úspěšnosti. A zde to režisér a herci krásně ztvárnili. Je to celkem napínavý výsek ze života 3 lidí, absolventů a kamarádů, který se rozděluje, proplétá a opět spojuje v pěkně uceleném dokončeném závěru. I přes velikou politickou angažovanost a i přes politické rozdělení tehdejší doby se tento příběh dá stále aplikovat na současnost a proto je poučný a hodnotný. (08.01.2024)

Vylhané a s vyjímkou postavy projektantka Voženílka, v níž Jiří Císler skvěle vystihl charakteristické rysy čecháčkovství (a dostal se se tak do diváckého povědomí) také nezáživné - upovídané a z hlediska hereckých výkonů neslané, nemastné. Labutí píseň popularity Jaroslava Satoranského - poté už se dostával do televize či filmu ryze sporadicky. Pozdní budovatelská agitka reálného socialismu, která dnes už nemá co nabídnout. Celkový dojem 10 %. (15.07.2008)

Jak už tu někdo napsal, tohle je třináctidílný produkt obdobný tomu, co dnes scénáristé za těžké peníze a halasného obdivu našlapou do 3 000 epizod a ještě jim to je málo. Největší legrace je, že jde o skutečné peripetie s Perpetisem, protože stroj opravdu existoval - a byl opravdu dobrý (nejsem natolik erudovaný, abych věděl i to, jestli Japonci tento stávek opravdu šlohli). Měl tu smůlu, že po sametové revoluci doplatil na vše socialistické a zamířil do šrotu... Lze mít výhrady k postavám, jejich přehrávání a šroubovaným dialogům, nic nového pod sluncem, tady je současná konkurence velice silná. I ta propagace má dvě strany, protože se stále dozvídáme, jak naše podniky šidí své zákazníky, nabízejí jim nekvalitní stroje a tahají se s nimi o reklamace, propadají na zahraničních akcích a nejsou schopni zvládnout výrobu stroje za tři roky, zatímco Japanese Boys to zvládnou za osm měsíců (a to nemluvím o Schlesinger Detroit). Zcela na závěr by mě zajímalo, kdo psal synopse jednotlivých dílů. Asi u toho vypil hodně borovičky, protože jsou tam totální, ale opravdu strašné nesmysly. (23.10.2018)